Naučte se o nás starat

Zvěrolékařský průvodce exotickým chovem -•pokračování z Fauny č. 24/2000.

Dezinfekce

Karanténu ukončíme dezinfekcí prostředí, kde zvíře dosud žilo. To, co můžeme postrádat, vyhodíme (spálíme) a pro další zvířata obstaráme nové - podestýlku, parkosy. Misky a náčiní necháme odmáčet a dobře vymyjeme v dezinfekčním roztoku, stejně jako celý prostor karantény. Žilo-li větší zvíře ve stáji, mnohdy je jednodušší stěny znovu vybílit vápnem. Větší množství organických odpadů zkompostujeme. Při tomto procesu se vyvíjí teplota, schopná zničit bakterie i vajíčka parazitů.

Při volbě dezinfekčního prostředku si nejprve pozorně přečteme návod. Některé mohou poškodit v koncentrované formě i lidské zdraví (louhy, chlor), jiné působí agresivně na kovy (persteril), další zanechávají barevné skvrny (hypermangan, jodové preparáty).

Před zahájením dezinfekce prostor důkladně mechanicky vyčistíme. Jakékoli zbytky zabraňují průniku dezinfekčního prostředku k podkladu. Organické nečistoty mohou dokonce účinek pronikavě snižit. Obecně platí, že plyny lépe pronikají do všech škvír než tekutiny. Starým postupem, používaným např. při dezinfekci líhní je výroba formalinových par. Manganistan draselný (hypermangan) se v kovové nádobce přelije tekutým koncentrovaným formalinem. Za několik vteřin nastane poměrně bouřlivá rekace, spojená s vývinem formalinových par a tvorbou tepla. Reakce trvá asi dvě minuty. Na dezinfekci jednoho krychlového metru je třeba 20 g hypermanganu a 30 ml formalinu. Vyplatí se dezinfikovaný prostor neprodyšně uzavřít včetně přelepení škvír lepící páskou. Páry necháme působit a pak vyvětráme. Můžeme je také neutralizovat rozprášením amoniaku (čpavku).

Teplé roztoky jsou účinnější

Při použití tekutin jsou účinnější roztoky teplé až horké.Pevné dezinfekční prostředky obvykle používáme k dezinfekci výběhů. Povrch poházíme např. vápnem a zryjeme nebo necháme přejít několik dešťů. Je jasné, že po dobu vápnění zvířata do výběhu nepouštíme.

Z fyzikálních dezinfekčních postupů používáme tepla. Jednoduchým procesem je příprava substrátu do líhně na vejce plazů nebo do teraria, kde očekáváme snůšku. Substrát dáme do pekáče a v troubě normálního sporáku upečeme při teplotě, nižší než je zápalná. Stejným způsobem opracujeme venku nabraný písek pro malé ptáky.

Zvláštní kapitolou je akvaristická dezinfekce, neboť často dezinfikujeme i rybičky formou koupelí. Rybky odchytíme do síťky a ponoříme do roztoku na dobu dle návodu. Jindy roztok přidáváme rovnou do akvária a ryby v něm žijí trvale. Zdůrazňuji roztok, a to ještě za postupného ředění akvarijní vodou. Chemikálie nikdy nesypeme do nádrže v pevném stavu. V okolí rozpouštějících se částic by příliš stoupla koncentrace.

Zvlášť uvážlivě volíme dezinfekční prostředky, musíme-li dezinfikovat za přítomnosti zvířat. Ve všech uvedených případech musíme dbát, aby zbytky dezinfekčních přípravků nezůstaly v bazéncích nebo miskách na vodu. To platí i o reziduích čistících prostředků při mytí skel.

Dezinsekce

Součástí dezinfekce je i dezinsekce, což je boj proti nežádoucímu hmyzu a deratizace, což je hubení hlodavců. Postřiky proti hmyzu jsou z velké části škodlivé pro studenokrevné živočichy, včetně akvarijních ryb. Máme-li pochybnosti, volíme raději feromonové pasti (existují-li pro daný druh hmyzu), požerové nástrahy nebo mechanický odchyt. Díky hmyzu se někdy může rozpoutat netušený koloběh. Jedna evropská zoologická zahrada dovezla z Jižní Ameriky opice malby, které měly agresivní druh parazita, jehož mezihostitelem byli shodou okolností švábi, volně žijící v prostorách pavilonu. ZOO zřejmě nevěnovala dostatek pozornosti karanténě a tak vážně onemocněly další opice, které šváby chytaly a žraly.

Deratizace

Při hubení hlodavců pomocí jedovatých nástrah věnujeme velkou pozornost jejich umístění. Nalézají-li se na volné ploše, hlodavci je nežerou na místě, ale odnášejí si otrávené sousta do úkrytu a snadno je zanesou i ke zvířatům. Používané jedy sice působí selektivně, to znamená, že jsou účinnější na hlodavce než jiná zvířata, která se však při dostatečně velké dávce mohou otrávit také. Jedy navíc působí protahovaně, tedy delší dobu po požití a pak již může být na záchranu pozdě. Nástrahy proto umisťujeme do takzvaných jedových komůrek, což jsou uzavřené krabice ve stěnách s otvory, odpovídajícími velikosti hlodavců. Chytáme je také do pastí zabezpečných tak, aby se nám nechytil vlastní chovanec. Pozoruhodně účinným prostředkem je zdravotně bezúhonná a mravně se chovající domácí kočka. Přežilí hlodavci se obvykle raději vystěhují, než aby pobývali v neustálém nebezpečí života.

•pokračování ve Fauně č. 2
(Výňatek z knihy Naučte se o nás starat, připravované k vydání v nakladatelství DONA.)