Bažant zlatý (Chrysolophus pictus)

Podčeleď bažanti, čeleď bažantovití, podřád kurové, řád hrabaví. Takto zařadíme jednoho z nejkrásnějších bažantů, bažanta zlatého. Jeho domovinou jsou pohoří západní Číny. Hustým lesům a výškám přes 2000 m n. m se vyhýbá. S oblibou vyhledává bambusové houštiny a lesní mýtiny. Živý se bobulovinami, obilím, bambusovými výhonky, hmyzem, larvami a plži. Při toku kohout obchází slípku s límcem rozevřeným a vydává syčivé zvuky podobné zvukům při broušení kosy. Zatímco slípka vysedí někde na zemi pod keřem potomstvo, kohout hrdě hájí teritorium. Z šesti až šestnácti smetanově zbarvených vajec se po 22 až 23 dnech sezení na vejcích vylíhnou bažantí kuřátka. Na podzim společně s odrostlými mláďaty vytvářejí bažanti větší společenstva. Díky těžší přístupnosti jejich biotopu nehrozí zatím bažantům zlatým riziko vyhubení ve volné přírodě. Od dob, kdy je chován člověkem, vytvořil bažant zlatý dvě barevné mutace:

1. bažant zlatý tmavý - barevná variace popsaná již v r. 1865. Kohout i slípka jsou podstatně tmavší oproti normálním.

• 1,1 bažant zlatý tmavý

2. bažant zlatý žlutý - poprvé popsán v r. 1886. Kohout je zlatožlutý a slípka mnohem světlejší oproti základní variantě.
Základní znaky exteriéru:
Kohout má na temeni hlavy zlatožlutou chocholku a zlatou kápi s černými pruhy tvořícími límec. Pera na horní části zad jsou zelená, spodní část zad až k ocasu třpytivě zlatožlutá s prodlouženými úzkými červenými pírky spadajícími na tmavohnědá ocasní pera. Ramena jsou vínově červená, ruční letky tmavohnědé. Spodní část těla je zářivě červená. Duhovka je žlutá, zobák a nohy mají barvu světlé rohoviny. Samec dosahuje délky až 110 cm, z čehož připadá 80 cm na ocas. Slípka dosahuje délky kolem 65 cm, její barva je šedohnědá s drobnými černými proužky a hlava je hnědá.

• kuře bažanta zlatého (14 dní staré)

Kuřátka jsou na vrchní straně kaštanově žíhaná a na spodu krémově žlutá. Svým zbarvením jsou podobná kuřatům vlašky koroptví. Kohoutky rozeznáme od slípek podle světlých očních proužků. Slípky mají oči kaštanově hnědé, nemají náznak ostruh a jejich peří je podstatně tmavší než u kohoutků. Ti se vybarvují do plné krásy až ve druhém roce života. Kuřátka krmíme směsí natvrdo uvařených vajec, tvrdého tvarohu a šrotu. Můžeme používat i krmné směsi. Druhý týden přidáváme najemno nasekané zelené krmení, listy salátu, mravenčí kukly, mravence, plže a ponravy. V pozdějším období můžeme podávat zrno pšenice. Tu ovšem doporučuji mírně povařit, aby byla pro kuřata co nejstravitelnější. Odchovny musí být absolutně suché, nejlépe vysypané suchým říčním pískem. Z vlhké podlahy hrozí malým bažantíkům deformace prstů a ochrnutí končetin. Vždy pamatujeme na dostatek čerstvé, ale nepříliš studené vody v napáječkách.

Bažant zlatý je chován v Evropě od poloviny 18. stol. a patří k nejkrásnějším a současně nejméně náročným okrasným bažantům.