Finská poštolka nalezla v Čechách smrt

Zajímavým objevem se pyšní rokycanští ochránci přírody, když přijali zprávu o mrtvé poštolce z Přísednice. Paní Kovářová jí nalezla na Zbirožsku i s kroužkem. Na tom by jistě nebylo nic zajímavého, kdyby ten kroužek nezačínal S. Okamžitě jsme se vydali na místo a zjistili, že mrtvá poštolka má kroužek s označením: S–119.008 Museum zoolog. Helsinki – Finland. Je tedy nepochybné, že poštolka pochází z Finska a v Čechách nalezla díky husté síti elektrovodů smrt. Je to další z případů, kdy si tzv. „sloupy smrti“ vybírají svou krutou daň, neboť poštolka obecná patří k jednomu z nejužitečnějších dravců a k významným pomocníkům zemědělců při likvidaci drobných hlodavců - hrabošů polních. Poštolka patří do skupiny sokolovitých dravců o rozpětí křídel asi 75 centimetrů. Často pátrá po kořisti ve svém typickém třepotavém letu, aby posléze zaútočila střemhlavým letem k zemi a uchvátila hraboše. Sameček má šedou hlavu i černý vous a na konci šedého ocasu je černý, bíle lemovaný pruh. Hlava i ocas samice jsou hnědé. Ozývá se pronikavým daleko slyšitelným „kliklikli“ a patří k nejhojnějším sokolům střední Evropy.

Je smutné, že samička poštolky kroužkovaná ve Finsku našla smrt v Čechách při svých toulkách podzimní přírodou. I přesto, že se problematice elektrovodů věnuje v celé Evropě velká pozornost, stále na nich ptáci hynou. Tento významný negativní prvek v krajině není neznámým pojmem. Jako první na něj upozornil již v roce 1977 pan Mgr. Jan Kumbera na celostátní konferenci o dravcích. Později se tomuto problému věnovala celá řada odborníků, bohužel s nepříliš dobrými výsledky. Úhyny nebo trvalá zranění ptáků na venkovních elektrovodech jsou velice častá a pracovníci záchranných stanic sdružení v Národní síti stanic pro handicapované živočichy se těmto druhům zranění musejí věnovat ve větší míře. Zájemci o bližší informace o činnosti záchranných stanic mohou navštívit internetové stránky www.csop.ecn.cz, kde v odkazu Záchrana zvířat naleznete i kontakty na jednotlivá zařízení.