Hradecký MID 29.–30. 11. 2003

Hradecký mid, ačkoliv letos vstoupil teprve do třetího ročníku, se již stal mezi musherskou veřejností pojmem. Svědčí o tom jak stále se zvyšující počet startujících (110), tak zájem diváků i médií. A není se čemu divit. Vždyť Michal Merhaut a parta nadšených pořadatelů, kterou kolem sebe shromáždil, opět připravili kvalitní závod na středních tratích, jediný svého druhu v republice. Závod s překrásnými tratěmi, organizačně i sponzorsky velmi dobře zvládnutý.

Nejširší plejáda zúčastněných plemen

Během pátečního odpoledne a večera se vozidly závodníků zcela zaplnila louka přilehlá k rekreačnímu středisku nedaleko Bělče nad Orlicí. Brzy se do noci nad krásnými smíšenými lesy neslo vytí z desítek psích hrdel. Poté co musheři obstarali a uložili své psí svěřence, čekala je prezentace a možnost ubytování v rekreačním středisku či chatkách. Mnozí využili relativně teplého počasí a raději postavili stany poblíž svých psů.

Kolem sebe jsem viděl většinou známé tváře, které jsem očekával. Na druhou stranu přibyla celá řada závodníků, kteří se věnují především krátkým sprintovým tratím. Přilákala je jak výborná pověst závodu, tak možnost vyzkoušet si midovou trať ještě před zahájením zimní sezóny. Dlouhé rovné úseky a trail s minimálním převýšením (do 50 m) pro ně byly v tomto případě téměř ideální.

Sobotní ráno, které následovalo po příjemně stráveném večeru s tradiční kapelou „řezníků“, bylo poměrně teplé a přesycené vlhkostí. Jako první odstartovali caniccros na zkrácenou trať, tj. 5,5 km, následováni nově se vyvíjející disciplínou – koloběžkou neboli scooterem s jedním a dvěma psy. Bikejöring, to je jezdec na kole taženém psem, se již odehrával na midové 25,3 km dlouhé trati. Zde došlo k drobnému nedopatření, kdy se včas nepodařilo pořadatelům přehodit „vyhýbku“ z krátkého okruhu na dlouhý. Díky velkorysému přístupu pěti závodníků, kteří si trať zajeli znovu, tentokrát ve správné 25 km délce, se tento prohřešek elegantně vyřešil. Ono ukočírovat organizaci akce s takovým počtem účastníků, s poměrně komplikovaným a vzdáleným přístupem na start, při značném počtu zvídavých diváků nebylo nic jednoduchého.

A do toho teprve přicházela velká spřežení kategorií A (do 8 psů). S nebývalým počtem 7 účastníků se představila kategorie U – otevřená. Zde si diváci určitě přišli na své, když viděli v plné práci spřežení skládající se z 10–14 psů. Startovní pole uzavírala „béčka“, tj. kategorie se 4–6 psy.

Plejáda zúčastněných plemen byla ta nejširší, jakou si můžeme na závodech představit. Od klasických severských plemen jako jsou sib. Husky, malamuti, grónští psi, samojedi, eskymáci až po evropské saňové psy, alaskány, české horské psy, pitbuly a řadu roztomilých kříženců. Deštivé počasí předcházející hradeckému midu vytvořilo na lesních cestách vinoucích se nekonečnými smíšenými lesy značný počet bahnivých kaluží. Také písek byl téměř všudypřítomný - skřípal mezi zuby, dostával se do brzd kár i do očí psům. Byli jsme vděční pořadatelům za teplé sprchy i „wapku“ – tlakový ostřikovač, kterými jsme mohli všechny nečistoty dokonale spláchnout. Dlouhatánské rovinaté úseky více vyhovovaly alaskánům, ohařům a dalším krátkosrstým plemenům. Naopak seveřanům a především malamutům v těchto místech chyběla motivace, také teplo a značná vlhkost zapříčinili, že několik těchto chlupáčů se přivezlo do cíle na kárách, poté co jim došly síly.

Zbytek sobotního dne věnovali musheři očistě své i výstroje a péči o věrné tahouny. Útulná hospoda praskala ve švech, na zdi se promítaly záběry z minulých závodů a do toho všeho hrála vynikající country kapela. Mnohým se večer zpestřený tancem a povídáním s přáteli protáhl do pozdních hodin.

Slavnostní vyhlášení ve výborné atmosféře 

Noc byla deštivá a zvětšila opět kalužiny na trati. Naštěstí se počasí umoudřilo a zdálo se, že se dokonce poněkud ochladilo. Nedělní starty, načasované od 10 hod., probíhaly opět za značného zájmu diváků a drobné chybičky v organizaci téměř vymizely. Psům se jelo za chladnějšího počasí poněkud lépe. Věděli už do čeho jdou a vyloženě se těšili na členité lesní cestičky, vyložené měkkým pískem či spadaným listím. V některých kategoriích se odehrávaly poměrně líté boje o vteřiny, na psech i musherech však bylo znát, že ještě nejsou na vrcholu tréninkové sezóny. To nejlepší – závody na sněhu, je teprve před námi a svorně trochu toho bílého štěstí vyhlížíme!

Slavnostní vyhlášení probíhalo ve výborné atmosféře a protáhlo se téměř do soumraku. Myslím, že každý odjížděl se spoustou nových zajímavých zážitků, vzpomínek na setkání s přáteli a ti nejrychlejší i s hodnotnými dary od sponzorů. Namátkou od firmy CANDY Pardubice, BONO Česká Skalice, AB SPORT, MAN MAT a další. Nezbývá než přát si, aby hradeckým pořadatelům vydržely síly, zdraví a přízeň sponzorů tak, abychom se zase za rok mohli všichni střetnout na trailu hradeckého midu.