20 let chovu bearded kolií v Čechách

Je to neuvěřitelné, jak ten čas letí. Připadá mi to jako včera, když jsem se jednu březnovou sobotu v roce 1986 vypravila na brněnské výstaviště, abych se podívala na klubovou výstavu několika psích plemen, mezi nimiž byly i do té doby u nás téměř neznámé a málo rozšířené Bearded kolie.

Dlouho jsem toužila po psovi

Již dlouho jsem toužila po nějakém čistokrevném psovi, ale stále jsem váhala mezi několika plemeny. Beardie se mi moc líbily, ale do té doby jsem je neměla možnost blížeji poznat. Nikdy nezapomenu na tu atmosféru kolem kruhu bearded kolií - samé veselé chlupaté uvrtěné koule, ochotné se s kýmkoli přátelit a pár mladých lidí - Milan a Anička Karenovi z Brna, kteří neustále kmitali v okolí kruhu, každému se snažili maximálně poradit, pomoci a zodpovědět veškeré dotazy. Až později, když jsem se odhodlala domluvit si s nimi schůzku a nakonec si u nich zamluvit i štěně, jsem se dozvěděla, že právě oni přivezli do tehdejší ČSSR v roce 1981 první bearded kolii. Postupně jsem se dozvídala, jak to vlastně všechno začalo.

Skotská kolie Akbar

Mladí manželé Karenovi měli velmi rádi psy a tak si pořídili Akbara - blue-merle skotskou kolii. V roce 1979 se Anička a Milan vydali na Intercanis v Brně. Jak tak stáli u kruhu kolií, všimli si, že na zemi leží něco podivného, co připomíná hnědý mop na podlahu. Byla to u nás tehdy zřejmě vůbec poprvé vystavovaná beardie - pes Interchamp. Vigsbjergs Groucho dánského majitele pana Viggo Jensena. Milanovi nikdy nedělalo problémy navazovat kontakt s jinými lidmi a tak se s Viggem dal do řeči (i když bez valných jazykových znalostí) a dozvěděl se, že tento nevídaný pes je také kolie, i když fousatá. O tom, že tohle plemeno zde v té době opravdu nikdo neznal, svědčí i příhoda, kterou mi mnohem později vyprávěl sám Viggo - přímo u kruhu se jej nějaký člověk tázal, co že to má za psa. Viggo jej náležitě informoval. Jaké však potom bylo jeho překvapení, když jej tentýž člověk začal v kruhu posuzovat.

Cesta do Dánska

Viggo si s Milanem vyměnili adresy a po nějaké době přišlo pro manžele Karenovi pozvání do Dánska na návštěvu několika chovatelů. Dnes si už ani neumíme představit, jaké martyrium se stranickými orgány to muselo být, aby se Milan a Anička do Dánska v roce 1980 vůbec mohli podívat. Ale podařilo se, i když oba jeli na jediný vízový příslib, kontakty byly navázány a v létě v roce 1981 již Viggo přivezl do Brna fenečku ze svého chovu Prunella s Blue Crownead Queen, která byla nejen první bearded kolií u nás, ale i v celém bývalém socialistickém bloku. To byl ale teprve první krok. Jak zabezpečit odchovy, když vycestovat na Západ i jen na krytí bylo nemožné?

První krytí Queen v západním Německu

Viggo velmi dobře znal tehdejší poměry u nás, ochotně radil, domlouval kontakty na dobré chovatele - tak se mohlo v roce 1983 uskutečnit první krytí Queen v tehdejším západním Německu anglickým psem v chovatelské stanici Zotti - Floppy. Ochotné majitelky krycího psa si Queen přijely vyzvednout do Plzně, odvezly si ji na týden do Německa a potom ji opět přivezly manželům Karenovým do Čech již nakrytou. Po téhle pro nás dnes nepochopitelné akci se konečně 14.7. 1983 narodil v chovatelské stanici Modrá historicky první vrh bearded kolií v ČSSR. Ukázalo se však, že v té době zde bylo toto neznámé plemeno takřka neprodejné. Ze šesti štěňat zůstala v ČSSR jen jedna fenka u svých chovatelů a jeden psík. Zbytek vrhu byl rozebrán v Německu (západním i východním) a Viggo si odvezl plavého psa do Dánska.

Další vrh byl také úspěšný

Za něj sem následující rok přivezl vhodného plemeníka, toho ale bohužel ještě před použitím v chovu někdo otrávil. Další vrh se uskutečnil až v roce 1985 - opět se podařilo nakrýt v ch. st. Zotti-Floppy. Vše proběhlo obdobně, jako při prvním krytí, protože bylo téměř nemožné získat vízum do bývalé NSR. Tento vrh už se podařilo celý prodat zde a navíc k nám Viggo přivezl dalšího plemeníka, který se již významně uplatnil na počátku našeho chovu - Intch. Vigsbjergs Monarch. Počet vrhů u nás od roku 1985 začíná pomalu, ale jistě narůstat, dochází k novým importům i jinými chovateli a plemeno si začíná získávat stále větší popularitu. Bohužel v té době již má Milan Karen zdravotní problémy. Přesto nepřestává se svou ženou neúnavně propagovat plemeno, zajímá se o genetiku a spolupracuje se známými kynology (např. s panem Františkem Horákem, s PhDr. Vladimírem Mojžíšem), všem zájemcům ochotně poskytuje veškeré jemu dostupné informace, má v plánu napsat knihu o beardiích, jeho velkým snem jsou společné dovolené milovníků těchto psů i se svými miláčky.

"Existují psi a bearded kolie...”

Ještě několik měsíců před smrtí, za velkých bolestí a ve velmi špatném fyzickém stavu, odjíždí do Prahy vyjasňovat některé rozpory v posuzování, které se vyskytly na výstavách a při nichž někteří rozhodčí měli tendence přirovnávat bearded kolie ke skotské kolii a za hrubou vadu uváděli např. složené ucho. Ještě několik dnů před smrtí dokázal žertovat a jeho poslední myšlenky patřily psům. O jeho vztahu k beardiím svědčí jedna věta, kterou jsem objevila mezi jeho poznámkami: “...Existují psi a bearded kolie...”

Milanova smrt 8. ledna 1988 všemi, kteří ho znali, těžce otřásla, ale beardie již byly zde a jejich chov u nás úspěšně vzkvétal. Samozřejmě jako u každého jiného plemene nastalo určité období módnosti, a to především do poloviny 90. let. Jistě k tomu přispělo i to, že v roce 1989 vyhrála BIS na Cruftově výstavě právě bearded kolie, což ve světě způsobilo zvýšení poptávky po tomto plemeni. V roce 1990 na Světové výstavě psů v Brně bylo přihlášeno celkem 120 beardií ze 12 zemí Evropy. Zde jsme my - majitelé a chovatelé - měli poprvé možnost vidět zvířata ze špičkových chovů, perfektní údržbu a úpravu srsti a předvedení. Dá se říci, že do té doby se u nás beardie chovaly více méně přírodním způsobem, nebyla zde možnost kvalitního krmiva ani kosmetiky a kartáčů, takže podle toho osrstění našich miláčků také vypadalo.

Memoriál Milana Karena

Rok 1990 byl zlomový i v tom, že jsme si konečně založili samostatný Klub chovatelů bearded kolií a mohli jsme svým členům poskytovat tolik potřebné informace o plemeni. Dalším významným mezníkem byl rok 1993, kdy přijal pozvání posuzovat naši klubovou výstavu rozhodčí ze země původu plemene - pan David Hyde z Velké Británie. Díky jeho sdílnosti a srdečnosti jsme se zase dozvěděli o něco víc o správné stavbě těla, o jejím posuzování, názorně nám předvedl údržbu srsti, což máme možnost předávat dál. Někteří chovatelé s ním navázali kontakt a on jim potom umožnil importovat k nám zvířata ze své chovatelské stanice. Pádem železné opony získali mnozí chovatelé velké možnosti, kterých využívají jak ve výstavnické, tak i v chovatelské a sportovní činnosti.

Aby lidé nezapomněli na zakladatele chovu beardií u nás, rozhodl se výbor Klubu udělovat na každé své klubové výstavě od roku 1990 cenu o putovní pohár pro nejlepší bearded kolii českého chovu - Memoriál Milana Karena.

Domácí skřítek

Milana by jistě potěšilo, že beardie nejsou pouze výstavními krasavci. Vždyť v ještě docela nedávné době byly na skotské vysočině ceněny jako vynikající honáčtí psi a jako takový žádáni v inzerátech i chovateli ovcí v Austrálii na Novém Zélandě. V devadesátých letech s rostoucí popularitou agility u nás byly beardie a stále jsou hojně využívány pro tento fascinující sport. Díky svému neutuchajícímu temperamentu, výborným skokovým schopnostem a neustálé snaze činit páníčkovi, co mu na očích vidí, jsou pro agility téměř stvořené. Několik jedinců dokonce s přehledem zvládá obojí - honosí se mnoha výstavními tituly i pracovními úspěchy. Do nového milénia se také některé beardie chystají ukázat, že ani práce se stádem jim po letech šlechtění coby výstavních hvězd není cizí. Výrazných úspěchů dosahují i v nové sportovní disciplíně - tanci se psem.

Během těch dvaceti let, co se bearded kolie u nás chovají, překonaly mnohá úskalí, která potkávají různá plemena psů - období štěňat bez rozmyslu a prodej celých odchovů do výkupu nezodpovědnými chovateli, poté opět opadnutí zájmu o plemeno a ustálení na přijatelné hranici. Beardie se dostaly do kynologického povědomí, mnoho lidí, kteří si je nyní pořizují, již ví, co chtějí, co mohou očekávat a jdou za určitým cílem - buď chtějí psa na výstavy, pro sport nebo jen příjemného rodinného společníka a tím především beardie, přezdívaná “domácí skřítek”, je.

Dvacet let chovu bearded kolií

Důstojnou oslavou dvaceti let chovu bearded kolií u nás by se měla stát v letošním roce jubilejní klubová výstava spojená s Memoriálem Milana Karena, která se uskuteční 17. 6. 2001 v Mladé Boleslavi. Pozvání k posuzování na ni přijala významná anglická chovatelka a rozhodčí paní Ruth Scott (Ramberhay). Vystavovatele potěší jistě i to, že den před touto akcí 16.6., bude na mezinárodní výstavě psů v Praze bearded kolie posuzovat také známý rozhodčí, dříve chovatel beardií, dnes border kolií, pan Felix Cosme z Velké Británie (ch.st. Beagold).

Děkuji Aničce Karenové za laskavou pomoc při zpracování tohoto článku.