Několik slov chovatelům papoušků

V poslední době přibývá chovatelů papoušků. Není se čemu divit, neboť papoušci jsou ptáci velmi hezcí a po všech stránkách uspokojí každého chovatele, ať už svou exotickou krásou, nebo svou vrozenou inteligencí. V jejich chovu se však vyskytuje celá řada potíží, které často mnoho chovatelů, zvláště mladých, od chovu odrazuje. Obzvláště v chovu papoušků se mnohokrát potvrdilo pravidlo, že co se daří jednomu, nemusí se za stejných podmínek dařit druhému. Proto právě chovatelé papoušků musí mít velkou trpělivost a nenechat se odradit prvními neúspěchy.

Chtěl bych poukázat na dvě základní podmínky, které je nutno splnit, abychom dosáhli uspokojivého výsledku. První z nich je otázka přezimování papoušků, druhá je otázka správné výživy.

Stále živě diskutovanou zůstane otázka přezimování papoušků. Zde se nejvíce názory chovatelů různí. Jedni zastávají názor, že papoušci se snadno otuží a je možno je přezimovat ve venkovní voliéře za předpokladu, že jsou chráněni proti průvanu a přímé nepohodě. Druzí zase tvrdí, že papoušci jsou ptáci teplomilní, žijící většinou v tropickém a subtropickém pásmu, a že je nutno je přezimovat v teple.

Oba názory mají své dobré i stinné stránky. Ptáci přezimovaní v chladu jsou opavdu zdraví, krásně přepeří, mají husté peří a nádherně se vybarví. Nevýhodou je, že je nutno s nějakou tou ztrátou počítat a že si tudíž chovatelé vzácnějších druhů nedovolí, ani nemohou dovolit v tomto směru experimentovat, protože nehledě k vysoké ceně ptáka je často obtížné, ba nemožné, sehnat partnera osiřelému samečkovi, obzvláště když se jedná o samičku. Často, a to zpravidla po nedostatečném krmení, se oddálí plodnost.

Naproti tomu je však možné docílit odchov hlavně tenkrát, když mají papoušci stálou teplotu kolem 20 °C bez velkých výkyvů, a to není možné brzy na jaře ve venkovní voliéře. Proto také větších úspěchů v chovu docilují ti chovatelé, kteří chovají papoušky v prostorných pokojových voliérách, kteří přezimují papoušky při teplotě 10 °C a kteří v předjaří, asi měsíc před zamýšleným párováním, teplotu přiměřeně zvýší a vydatně krmí. Přesto bych však chtěl upozornit, že ke zdárnému vývinu je potřeba slunečních paprsků.

Nedoporučuji však vůbec, aby chovatel přezimoval ptáky při teplotě nad 10 °C v pokojové voliéře a na jaře, když teplota ve dne stoupne na 20 °C, dal ptáky do venkovní voliéry. Toto však někteří chovatelé dělají. Ve dne je teplota sice dostatečná, ale v noci zpravidla klesne na málo stupňů nad nulou. Velký výkyv teploty může způsobit nachlazení, zápal plic a velmi často uhynutí. Ale ani z ptáků, kteří to přežijí, než se přizpůsobí novým podmínkám, nemáme mnoho radostí. Zpravidla začnou pelichat a máme po naději, že alespoň v příštích dvou měsících se dočkáme odchovu.

Je tady nutné rozhodnout se buď pro chov v chladu a nebo v teple. Zkušenosti chovatelů v tomto směru jsou velmi různé, což samozřejmě závisí také především na kvalitě chovných párů.

Prvním předpokladem k úspěchu chovu papoušků je sestavení chovných párů, což je někdy velmi nesnadné, a jen u málo druhů je možno rozlišit pohlaví hned. A protože nikdo z nás nemůže chovat mnoho párů (zvláště vzácnějších druhů), máme často potíže se sestavením chovných párů.

Druhou, velmi důležitou otázkou chovu papoušků je technika krmení. I zde se chovatelé často dopouštějí chyb, a to především v zimě, kdy se ve voliéře zdánlivě nic neděje. Krmí převážně jednostranně jen zrním, aniž by si mnozí chovatelé lámali hlavu nad tím, že správné krmení by mělo obsahovat všechny potřebné živiny v harmonickém poměru. Základní složku potravy tvoří bíloviny, tuky, cukry, vitamíny a voda. Je nutno si uvědomit, že když chceme dostat ptáky do páru, nesmí jim z těchto složek potravy chybět nic, a to především v zimním období, které je důležitým obdobím přípravným. Ptáci, kteří jsou ve výborné tělesné kondici, nám zasednou velmi brzy. Na druhé straně zase varuji před překrmováním a tloustnutím, které může být příčinou neplodnosti.

I když o vitaminech bylo napsáno hodně článků, jejich význam se stále nedoceňuje. V letním období si s nimi nikdo nemusí dělat velké starosti, protože ptáci je dostatečně přijímají v podávané zelené potravě a naklíčeném zrní. Horší situace je v zimě, kdy zelené krmení nemáme a zrní nakličujeme málo, nebo vůbec ne. Chtěl bych se zmínit jen o některých vitaminech důležitých pro život tvorstva a kde je hledat.

Vitamin A je obsažen v rybím tuku, vejcích, v mrkvi v podobě karotenu. Zvyšuje odolnosti proti infekcím a jeho trvalý nedostatek působí na nervovou soustavu.

Vitaminy skupiny B působí na plodnost. Vitamin B1 je obsažen hlavně v zelenině a naklíčeném zrní. Vitamin B2 v droždí, mléku a ořechách.

Vitamin C je obsažen v pomerančích, citronech, v šípkách, rajčatech, ovoci. Zabraňuje únavě a ochablosti.

Vitamin D je obsažen v rybím tuku, mléku a másle. Je to velmi důležitý vitamin proti křivici.

Podle tohoto vidíme, že bychom měli zvláště v zimě přidávat do krmiva INFADIN, krmit čerstvě nastrouhanou mrkví, občas nakličovat zrní a podávat dostatek ovoce, jakou jsou jablka, hrušky, pomeranče, citrony. Budete překvapení, s jakou chutí papoušci požírají například citron.

Vitaminy B působí na plodnost. Jestliže ho nemůžeme podávat jiným způsobem, můžeme ho zkusit podávat v tabletách B-komplex, a to tak, že rozdrtíme vždy jednu tabletku na prášek a před zamýšleným pářením přidáváme dvakrát - třikrát týdně do měkkého žíru.

Při všech těchto radách nám jde především také o to, abychom si své chovy zhospodárnili a krmení zlevnili. Zde mají velké možnosti především chovatelé na venkově. Budeme proto v chovné sezóně přinášet našim papuškům dostatek zeleného krmiva, nedozrálé klasy obilí všeho druhu, celé - nedozrálé a ještě měkké slunečnice a nedozrálé klasy kukuřice v mléčné zralosti. Tato krmiva jsou velmi výživná, obsahují mnoho vitaminů a staří ptáci jimi rádi krmí. Varuji však před velkými dávkami hlávkového salátu. Je pro papoušky nebezpečný a bývá příčinou úhynu mláďat.

Chov papoušků je velmi zajímavý a přináší chovatelům mnoho radosti. Můžeme si jen přát, aby byl ve větší míře uskutečňován dovoz pro osvěžení krve u nás chovaných druhů a těch, které jsou u nás vzácné, nebo se dosud vůbec nechovají. A každému chovateli je nutno v chovu přát hodně štěstí, bez kterého by to někdy vůbec nešlo.