Volání divočiny - 2.díl

Počátky saňového sportu u nás

Naprosté počátky saňového sportu v bývalém Československu spadají do 70. let minulého století a jsou nerozlučně spjaty se jménem nenapravitelného dobrodruha, romantika Petra Hanzlíka. Jeho touha přivézt mrazivý svět psích spřežení do našich zeměpisných končin, narážela na spoustu překážek: nejpodstatnější byl naprostý nedostatek informací co se týče výcviku a vybavení a také absence vhodného plemena tažného psa, v dobách, kdy jsme si o severských plemenech mohli nechat zdát. Po neúspěšných pokusech s německými ovčáky, kteří se ukázali pro tah absolutně nevhodní, se Petr Hanzlík s partou nadšenců pouští do chovu a šlechtění nového národního plemene – Českého horského psa. Základem byla fena slovenského čuvače a saňový pes Leif (tak trochu záhadného původu), importovaný z Kanady.

Tuto takříkajíc „dobu kamennou“ mushingu, první zkušenosti s českými horskými psy a expedice s nimi poutavě popisuje ve svých třech knihách, z nichž nejznámější se jmenuje Mush go! (vřele doporučuji).

Motto: … tam někde hluboko v srdci doutnala svíravá touha po dobrodružství.
Po tom štvát se ledovou pustinou za smečkou potomků Bucka a jeho vlčích předků.
Dát se okouzlit vzpomínkou na Jacka Londona, těšit se vyprávěním o čirém přátelství u táborových ohňů a nikdy si nenechat vzít klukovské sny…

Začátkem 80. let byli do republiky dovezeni první zástupci severských plemen. V roce 1980 paní ing. Hanou Petrusovou první aljašský malamut, fena Alekka of Nome. O rok později v roce 1981 se v chovatelské stanici Arcis narodila první štěňata sibiřských husky.

Dva odborné kluby

Vznikají dva odborné kluby, které se zabývají jak chovem, tak sportovní činností: Klub chovatelů českého horského psa a Klub chovatelů psů severských plemen. Z iniciativy KČHP se konají první oficiální závody psích spřežení v březnu 1985 v Peci pod Sněžkou.
Popularita nového sportu začíná stoupat, s rozšiřující se členskou základnou a počtem vhodných psů přibývá závodů – v sezóně 1987–1988 se jich bude konat již devět. Z dnešního pohledu se musíme pousmát, tehdejší spřežení čítala povětšinou dva až tři psy, šestka byla téměř raritou a největší počet závodníků se účastnil v kategorii skijöring, tzn. lyžař s jedním psem. Paleta plemen vyskytujících se na startu byla však pestrá: vedle nejpočetnějších českých horských psů se objevovalo čím dál více sibiřských husky, aljašských malamutů, samojedů a také nemálo zástupců druhého českého národního plemene, československého vlčáka, případně slovenského čuvače.

Na konci 80. let je jízda se psím spřežením vnímána a chápána laickou veřejností jako senzace, jako bláznivé počínání romantických lidiček a psů, co si hrají na zlatokopy. Nutno uznat, že atmosféra závodů a jiných akcí, ustrojení a vybavení většiny zúčastněných tomu odpovídalo. Mushingu se věnoval poměrně úzký počet lidí, kteří se navzájem dobře znali, na dobrodružství a romantiku si opravdu hráli a uměli si toho užít! Toto se však mělo brzy změnit.

Mezi našimi mushery se objevili rakouští a němečtí jezdci, kteří vydatně přispěli radou i vybavením. Vznikají první podoby závodních řádů a naše republika se zařazuje do evropských a světových jezdeckých organizací. V roce 1989 byla založena Česká asociace sportu psích spřežení, jako organizace pro sport psích spřežení provozovaný se psy bez určení plemenem či průkazem původu.

Počátek 90. let rozdělil příznivce mushingu na dva nesmiřitelné tábory. Jedni zastávali názor, že sport psích spřežení by měl patřit pouze severským tažným plemenům s PP, druzí prosazovali otevřený přístup všech plemen, včetně kříženců. Na rozdíl od světa a Evropy, kde tyto dva názory reprezentované mezinárodními organizacemi FISTC a ESDRA v umírněné podobě přetrvávají, Češi se nakonec dokázali domluvit. Že to vůbec nebylo jednoduché, o tom by mohli vyprávět pamětníci, jako Jirka Krejčí (zakládající a stále aktivní předseda asociace), Pavel Kučera, Ivo Mareš, Honza Chlum, Karel Tůma nebo Fanda Dolejš, který již není mezi námi. Mimo FISTC a ESDRA, které spolu komunikují, existuje ještě ilegální organizace WSA, která má odlišný náhled na čistokrevnost psů.

V dnešní podobě tedy jezdce s tažnými psy sdružuje Svaz sportu psích spřežení, zastřešený ČSTV, který se dělí do dvou sekcí: čistokrevné a otevřené všem psům. Jednotlivé regionální mushers kluby patřící do svazu pořádají společné závody a akce pro obě sekce, s dodatečným rozdělením výsledků.

České úspěchy

Za posledních deset let se značně změnilo složení psích plemen startujících v zápřahu. Z Kanady a USA se k nám přes Německo a další západní země importují alaska husky (alaskáni), kříženci indiánských psů s převážně loveckými a severskými plemeny. Téměř jediným kritériem při jejich chovu je rychlost a chuť do práce, bez ohledu na exteriér. Československý vlčák se ze závodních kolbišť totálně vytrácí a podobného osudu se málem dočká i Český horský pes. Absolutním hitem a to především na sprintových tratích v posledních let se stávají tzv. evropští saňoví psi (ESP) – speciální kříženci ohařů původem ze Skandinávie.

Češi v minulých letech dosáhli na mezinárodních kolbištích mnoho nezanedbatelných úspěchů a dokázali světu, že s nimi musí počítat. Jednotlivé disciplíny dnes již mají své psí a lidské specialisty, přesně vymezená pravidla i vybavení. Takže v příštích kapitolách bychom se podrobně věnovali jednotlivým aktivitám s tažnými psy jako je canicross, skijöring, bikejöring, mushing, puling a další.

Doporučená internetová adresa: www.mushing.cz