Když učíte psa přivolání na dlouhé šňůře

Jedna z celkem často doporučovaných metod, jak naučit psa přijít na přivolání, je přivázat mu k obojku dlouhou šňůru a kdykoliv nechce na zavolání přijít, jednoduše si ho šňůrou přitáhnout. Jenže ono to až tak jednoduché není..

Jak začít

Pes je totiž velmi inteligentní tvor a jen velmi málo jedinců nepochopí, že má-li na krku nějakou šňůru, má nad ním jeho páníček „moc“. Co z toho pramení? Nejdříve je nutné vyzkoušet všechny jiné, jednodušší a hlavně ne tolik zdlouhavé metody „jak psovi vysvětlit, že daný povel znamená, aby přišel k páníčkovi“. Když už ale opravdu selhaly veškeré pokusy pro navázání lepší komunikace, selhalo nejrůznější vysvětlování pojmu „ke mně“, nebo pes má jednoduše v povaze dělat vše proto, aby páníčkovi ujasnil, že má „svou hlavu“, můžete sáhnout po metodě „s dlouhou šňůrou“.

Začíná se jednoduše – psovi se k obojku, vedle karabinky od vodítka, připne dlouhá, asi 10–12 metrová šňůra (nějaká silnější, aby se pes do ni hned nezamotal). Po čase se psovi dá „volno“. Je nutné povel „volno“ používat, aby pes pochopil, kdy si může volně běhat a kdy „ještě“ ne.

Napoprvé je vhodné psa téměř hned přivolat – jakmile se od vás vzdálí pouze 5–8 metrů a odměnit „za přijití“ voňavým pamlskem. Tím, že psa zpočátku (prvních přibližně 3–6 přivolání) nenecháte příliš se vzdálit, máte jistotu, že neodběhne tak daleko, že ani dlouhá šňůra vám nezaručí, že budete mít nad psem kontrolu v momente, kdy vydáte povel „ke mně“.

Pokud pes hned! nereaguje na povel „ke mně“, je nutné silněji škubnout šňůrou, eventuelně dle potřeby i vícekrát za sebou, v horším případě si psa přitáhnout k sobě, a to vše s opakováním povelu „ke mě“. Přesto i v tomto (a všech následujících) případě je nutné psa při přijití k vám odměnit pamlskem a milým hlasem pochválit. Toto ještě asi dvakrát zopakujte. Tím by měla první lekce skončit.

Pokračujeme

Následující den, či několik hodin po první lekci udělejte totéž. Základem je, že pes musí pochopit, že povel „volno“ znamená, že se může od vás vzdálit, „ke mně“, že musí k vám vždy a hned přijít, a že za uposlechnutí ho vždy čeká nějaká voňavá dobrota a pochvala. V neposlední řadě musí pochopit, že o tom, zda přijde či nikoliv, rozhodujete vy. Těmto skutečnostem pes porozumí velmi rychle, stejně jako tomu, že k manipulaci s ním vám pomáhá „to“, co mu visí na krku a stále se motá pod nohama.

Jakmile tedy je zřejmé, že pes chápe povely „volno“ a „ke mně“, je možné jej nechat běhat s dlouhou šňůrou na krku déle a dále, stejně tak nenásilně přidat rušivé jevy. Každopádně je nutné, aby jste měli pod kontrolou hlavně konec dlouhé šňůry, protože právě šňůra vám zaručuje, že psa kdykoliv bude třeba, přivoláte. Zpočátku psa volejte zásadně v momentě, kdy držíte konec šňůry, (aniž by se napnula a pes to cítil!), nebo můžete kdykoliv šňůru chytit, neuposlechne-li pes na zavolání. Až později si můžete dovolit „nechat dlouhé šňůře větší volnost“.

Pokud by se vám však stalo, že šňůru nemáte pod kontrolou a pes nepřibíhá na vaše zavolání, povel znovu neopakujte a snažte se co nejdříve šňůru dostihnout. Teprve v momentě, kdy šňůru chytíte, bez okolků znovu psa zavolejte a se šňůrou prudce škubněte.

Pozvolné zkracování

Nyní nastává několik dlouhých týdnů ba někdy i měsíců, výjimečně roků (záleží na míře procvičování a přidávání rušivých jevů, a také na ochotě psa spolupracovat) trénování přivolání na nejrůznějších místech a za nejrůznějších rušivých jevů. Jako rušivé jevy je nutné chápat také volně pobíhající psy (a odvolání psa ze hry s nimi), případně i odvolání od jiných zvířat. Pokud se některý pes naučí přivolání za pomocí dlouhé šňůry už např. do 14 dní či do 1 měsíce, není to věcí šňůry, ale změny postupu „jak to psovi vysvětlit“ a přístupu ke psu samotnému (pamlsky za odměnu), aniž by si to majitel sám uvědomil. Metoda přivolání psa za pomoci šňůry byla tedy v tomto případě zbytečná, ale na druhé straně alespoň vedla k najití cesty, jak se vzájemně pochopit.

Až v momentě, kdy opravdu nabudete přesvědčení, že pes poslechne na zavolání ihned a vždy, je možné metr po metru šňůru velmi pozvolna zkracovat (ustříhávat). Čím kratší bude šňůra, tím odstříhávání musí být pozvolnější. Poslední tři metry by se měly ustříhávat pouze po 10, max. 15 cm. Stejně tak, pokud kdykoliv v průběhu nácviku zjistíte, že přivolání už není takové 100 % jaké bylo na začátku, s odstříhávání šňůry na čas přestaňte a stále psa ujišťujte, že u vás na něj čeká pamlsek, ale také, že vy jste ten, kdo určuje pravidla.

Co nedělat

Nikdy psa neodepínejte z dlouhé šňůry „na volno“, aby jste vyzkoušeli, jestli už přijde na zavolání, či nikoliv. S největší pravděpodobností by jste si zkazili dosavadní práci, protože většina psů záhy pochopí, že bez šňůry ho tak snadno nechytíte. I když, jak je popsáno výše, se najdou výjimky, které vaší důvěřivosti nezneužijí a stačilo jim pouze pochopit, co povel „volno“ a „ke mně“ znamená.

Také je důležité si uvědomit, jaké kouzlo má cvaknutí karabiny. Tedy většina psů reaguje na cvaknutí karabiny vodítka při pouštění „na volno“ tím, že s radostí a bez zábran rychle vyběhnou a vědí, že si mohou dělat co chtějí. Je tedy dobré cvakat karabinkou u vodítka „jen tak“ až psovi tento zvuk začne být zcela lhostejný. Teprve poté je vhodné při cvakání s karabinkou i psa odepnout a současně dát povel „volno“.

Toto samozřejmě praktikujte i při učení psa přivolání na dlouhé šňůře. V ruce mějte smotanou dlouhou šňůru, která je již připnutá psovi k obojku. Zároveň mějte v ruce také vodítko, taktéž připnuté k obojku. Pes by měl mít dlouhou šňůru na krku delší dobu, aby si nespojil „rituál přivazování šňůry“ s běháním na volno a s přiběhnutím na přivolání. Ideální je dodržet čas od připnutí či přivázání dlouhé šňůry k obojku do puštění psa na „volno“ minimálně 10 min.. V momentě, kdy jej chcete tedy pustit, odepněte jej z vodítka a s povelem „volno“ pusťte psa z vodítka a zároveň dlouhou šňůru na zem, aby se sama rozmotala.

Ještě poslední upozornění: Dbejte na to, aby jste pouštěli psa s dobře připravenou – nezamotanou šňůru. Téměř k ničemu vám bude šňůra, která zůstane zašmodrchaná pouze metr od obojku psa. Výborné je „stopovací vodítko“ z úzkého popruhu, smotané „do šneka“. Dá to sice dost práce namotat, ale nikdy se vám po upuštění na zem nezamotá. Tedy tato práce se vám rozhodně vyplatí.