Oční pupily – zornice jsou při osvitu u koček čárkovité, při zmenšování světla se rozšiřují až do kulatého tvaru. Zdravé oči při stejném osvětlení reagují obě stejně. Trvalé rozšíření nebo zúžení pupil, případně nestejnoměrná nebo zpomalená reakce je příznakem závažného onemocnění (otravy, vzteklina!!). Návštěva zvěrolékaře je nutná okamžitě.
Nejčastějším onemocněním je zánět spojivek. Vzniká nejen následkem vnějšího dráždění, ale také doprovází jiné, celkové choroby. Působením prachu, průvanu, čpících nebo alergizujících látek vzniká akutní zánět spojivek. Projevuje se zarudnutím spojivek a zvýšeným výtokem slz z očí. V tom případě oplachujeme oči běžnými očními vodami nebo odvarem z fenyklu nebo heřmánku. Pokud zánět neustoupí během dvou dnů nebo se sekret mění na hlenovitý nebo hnisavý, je nutno navštívit zvěrolékaře. Zánět by mohl pokračovat jako chronický a jeho léčení by bylo obtížné. V žádném případě bez doporučení lékaře neaplikujeme žádné oční masti nebo kapky, zvláště ne s antibiotiky nebo kortikoidy.
Zánět očních víček komplikuje zánět spojivek nebo vzniká samostatně, po vnějším dráždění. Může vzniknout i ječné zrno. Nejprve ošetříme bylinkovými obklady, při neúspěchu do tří dnů navštívíme zvěrolékaře.
Někdy je dráždění spojivek působeno nefyziologickým postavením očních víček, zejména u perských koček. Častěji zjišťujeme entropium (stočení víčka dovnitř) než ektropium (stočení víčka ven). Odstranění je pouze operativní, víčko stočené řasami k oku silně dráždí bulbus, otevřená spojivka je náchylná k infekci. Obvykle je tento problém rodový u přešlechtěných zvířat a preventivně lze doporučit, takto postižené kočky nerozmnožovat.
Za geneticky podmíněné nebo za vrozenou vývojovou vadu lze považovat chybění očních víček. Koťata se narodí s otevřenýma očima a ani ve spánku je nemohou zavřít. Následkem zevního dráždění a vysychání dochází k zánětu spojivek, rohovky a hlubších částí očního bulbu s následným oslepnutím. Tato vada je neoperabilní a koťata by měla být zavčas ušetřena utrpení. Nutno zvážit použití rodičovského páru k dalšímu rozmnožování.
Postižení třetího víčka – mžurky se projevuje jako zduření ve vnitřním koutku oka. Málokdy bývá způsobeno vlastním procesem na víčku, častěji je odrazem celkového onemocnění nebo vyčerpání organizmu. Proto bez vyčkávání i při částečném přetažení třetího víčka přes oční kouli navštivte zvěrolékaře.
Folikulární zánět třetího víčka se projevuje trvalým výtokem z jednoho nebo obou očí. Úspěch má pouze chirurgické ošetření, onemocnění se často vrací a stává se chronickým. Obdobně se projevuje i neprůchodnost slzných kanálků. Vzniká následkem zánětů očí nebo nosní sliznice, u koček s krátkou obličejovou partií (perské, exotické) deformací průběhu kanálku v důsledku přehnaných chovatelských požadavků. Ne vždy se podaří kanálky zprůchodnit a zabránit trvalému výtoku sekretu z očí na obličej. Prevencí je chov koček bez deformací obličeje.
Zánět rohovky se projevuje jako bílá až šedá plocha viditelná na povrchu oka. Vzniká následkem nedostatečného léčení zánětu spojivek, poranění, také v průběhu jiných chorob. Pozdní zahájení léčby očním specialistou má často za následek trvalé změny na oku.
Sekvestrace rohovky se častěji vyskytuje u perských koček různého stáří. Projevuje se nejprve jako různě velká světle hnědá skvrnka na rohovce bez příznaků dráždění. V hlubších vrstvách dochází k nekrotizaci a zbarvení pigmentem, projevuje se světloplachost. Někdy odumřelá část vypadne a dojde k proděravění rohovky. Příčina není dosud zcela objasněna, není vyloučeno ani genetické postižení. Léčba je jen operativní, dlouhodobá, ne vždy plně úspěšná. Kočky s postižením očí i nezánětlivým (i částečný definitivní zákal) jsou u většiny organizací vylučovány z vystavování.
Dědičná progresivní atrofie sítnice je onemocnění, které se může vyskytovat u všech plemen koček, ale častěji se s ním setkáváme u koček habešských. Jedná se o jednoduše recesivní dědičný defekt, t.zn. že se nemusí projevit u všech potomků. Obvykle se zjistí ve stáří 6–12 měsíců, může se ale objevit již ve třech týdnech. Nejprve se projevuje jako zhoršené vidění v šeru, posléze přechází v úplnou slepotu. Toto onemocnění je terapeuticky zcela neovlivnitelné. Předcházet mu lze jedině vyřazováním z chovu těch rodičů, u jejichž potomků se onemocnění vyskytlo. U koček chovaných v bytě nevede slepota ke smrti a není bolestivá. Samozřejmě soužití slepých koček s ostatními bývá problematické a je nutno je posuzovat zcela individuálně. Pokud je kočka nešťastná, je lépe ji bezbolestně ukončit trápení.
Šilhání je většinou podmíněno geneticky. Prakticky je neléčitelné, neoperabilní. Je známo, že velmi unavené nebo stresované kočky mají tendenci k šilhání. Proto je vhodné nejezdit na výstavy až na poslední chvíli, aby kočka, unavená cestou nebyla hned posuzována Šilhající kočky není vhodné rozmnožovat.
Barva oka je podmíněna geneticky a je zevními vlivy v kladném smyslu neovlivnitelná. Koťatům se vybarvují oči až do šestého měsíce. Se stářím se barva oka mění, modré světlají, oranžové žloutnou, žluté zelenají, zelené zintenzivňují barvu.