„Jak mít koně“ – 17. Část
Ve dnešním pokračování našeho cyklu se nejdříve ještě trošku vrátíme k minule probíranému ustupování.
Ustupování
Ustupování jako takové bývá často pro koně trochu složitější, protože tento pohyb pro něj není úplně přirozený. Je ale složen ze dvou velmi přirozených pohybů (ustupování zádí a ustupování předkem), takže jej určitě lze naučit kombinací obou. Proto bychom měli být při cvičení velmi trpěliví a důslední. Dodatečně bych ráda připojila ještě pár fotografií, kde je celkem dobře patrná pozice těla, když koně chceme požádat, aby ustupoval ze sedla v kroku. Později, po zvládnutí ustupování v kroku, můžeme zkusit tento cvik v klusu i ve cvalu, kde ze začátku asi budeme muset pobídky více přehánět, až nám koník porozumí, sám se zjemní. Pokud se někde zasekneme, pamatujme, že nejlepším řešením je vrátit se zpět do kroku, znovu zopakovat základy, nechat koně vydechnout a popřemýšlet a pomalu zkusit znovu náročnější stupeň. Ustupování v klusu a ve cvalu je také docela fyzicky náročné, proto buďme opatrní a berme v úvahu fyzickou kondici koně a podle toho přizpůsobme délku a složení tréninku . Pokud se koník zvýšeně zadýchá, dejme mu chvíli pohov, pokud budeme koně do pohybu nutit přes jeho únavu, získáme pouze špatné provedení cviku a znechuceného koně.
Minule jsem také slíbila pár cvičení, která nám pomohou zchladit „rozžhaveného“ koníka, jež by se nejraději dal pod sedlem na útěk. Nejdříve tedy praktické cvičení, jež použijeme, když se koník sám od sebe rozejde, anebo nad ním ztrácíme kontrolu. Nejlepší je trénovat toto cvičení tak dlouho, až se pro vás stane automatickým.
Jakmile se koník rozejde (můžete cvičit v každém chodu), sjeďte volnou rukou po vodítku až téměř ke karabině, jakoby jste chtěli koníka ohnout v krku. Tento pohyb zopakujte alespoň třikrát až čtyřikrát, když to legračně přirovnám, tak jakoby jste hráli na pozoun. Tím dáváte koni šanci, pokud nereaguje, doopravdy jej vezmete za otěž a použijete pasivní nepřímou otěž (ohnete jej v krku, držíte a čekáte). Již jsme o tom mluvili mockrát v dřívějších vydáních. Pohled budete mít zaměřený jakoby na třmen, držíte koně v ohnutí a čekáte, až se přestane hýbat a začne v klidu stát. Než úplně zastaví, bude se koník pravděpodobně snažit dělat malinké kroužky, ale je potřeba důsledně vyčkat, až dokud úplně nezastaví. V momentě, kdy kůň klidně stojí, uvolníme otěž, ale budeme připravení otěž ihned znovu vzít, jakmile by se koník znovu rozešel! Otěž přehodíme na druhou stranu a koníka někde na těle pobídneme, aby se znovu rozešel. Poté opět několikrát sjedeme po otěži rukou, podíváme se na třmen a ohneme koně v krku a u toho se úplně uvolníme. Hlavu koně chvilku držíme v ohnutí (alespoň 30 sekund) a pokud chceme být ke koni milí, můžeme jej mezitím drbat na čele, aby se lépe uvolnil. Cvičení je potřeba trénovat pořád dokola, až dokud kůň nebude spolehlivě zastavovat, můžeme potom cvičit rytmicky (pro koně je to příjemnější): Necháme koně rozběhnout, kam se mu líbí, pak skloníme hlavu a podíváme se na třmen, ohneme koně v krku, dokud nezastaví, ještě chvilku držíme v ohnutí.
Cvičení na couvání
Jako všechny ohýbací cviky, je tento cvik dobrý také z toho důvodu, že při něm získáme absolutní kontrolu nad tělem koně a jeho aktivitou. Očekáváme, že ze stavu aktivního pohybu se během krátké chvilky zklidní do stavu pasivního a uvolněného. Zde tedy cvičíme i koňské emoce. To je důvod, proč je tak důležité, abychom po zastavení ještě 30 sekund drželi hlavu v ohnutí! Kůň má tak čas změnit svůj záměr a přeorientovat svoje myšlenky.
A ještě přidám jedno cvičení na couvání. Ještě v zastavení zvedneme vodítko vysoko do vzduchu tak, že karabina zapnutá na ohlávku bude hlavu koně mírně tlačit dolů. Kůň by měl tomuto tlaku sám od sebe uhnout couváním. Trochu se to podobá couvání při lonžování, kdy vlníme vodítkem, aby kůň zacouval. Couvá-li kůň křivě, použijeme konec vodítka s koženým „kousadlem“ a švihneme vedle krku. Např. když koník ohne hlavu doprava a proto couvá křivě, pak švihneme vodítkem na pravé straně vedle krku, tím se tělo koně vyrovná.
