Perutýn ohnivý je velmi známá, oblíbená, ale také obávaná mořská ryba. Svoji současnou popularitu si získal atraktivním zevnějškem, i tím, že disponuje jedem, který má identické složení jako jed kober.
V přírodě tato dravá ryba obývá až 50 metrové hloubky, ale také pobřežní lokality. A právě zde dochází k nejčastějším poraněním, kdy se neopatrní plavci dostávají do kontaktu s paprsky její hřbetní či řitní ploutve, kam ústí jedové žlázy. Důsledky působení toxinu na sebe nenechají dlouho čekat a projevují se palčivou bolestí. U citlivých osob může dokonce v důsledku intoxikace dokonce nastat smrt. Ke kontaktu s jedovými žlázami může dojít i při manipulaci v akváriu, a proto je nutná maximální obezřetnost. První pomoc při poranění perutýnem spočívá v opláchnutí postiženého místa velmi teplou, až horkou vodou, která hlavní množství jedu spolehlivě dezaktivizuje.
Dospělý perutýn dorůstá délky až 35 cm. Jeho tělo je poměrně zavalité, uzpůsobené pomalému a rozvážnému pohybu. Všechny ploutve jsou výrazně prodlouženy a mají charakteristické paprsčité uspořádání. Dravému způsobu života odpovídá velká tlama, kterou perutýni lapají celé živé ryby a také korýše. Klenba hlavy vytváří v oblasti očí nadočnicové výrůstky ve tvaru typických růžků. Neméně nápadné je i zcela jedinečné vybarvení postavy, při kterém protínají bílé základní zbarvení nepravidelné červenohnědé svislé proužky. Nádheru ploutevních paprsků pak dokreslují černé tečky a bílé, bezbarvé a žluté partie, které avizují skryté nebezpečí.
Nádrž pro perutýny musí mít objem minimálně 200 l., s vodou o ph 8,2. Ryby se s oblibou sdružují v těsné blízkosti korálových útesů, kde často plavou i ve svislé poloze či dokonce v poloze břichem nahoru. Chov s jinými tropickými druhy přiměřené velikosti je možný.
Perutýny řadíme do čeledi ropušnicovití (Scorpaenidae), která zahrnuje na 400 druhů mořských tropických a subtropických ryb. Zatímco perutýni patří mezi nádherné reprezentativní ryby, které na sebe upozorňují svým ohnivým zbarvením a protáhlými ploutvemi na velkou vzdálenost, setkáváme se v této čeledi i s tzv. kamennými rybami, jejichž vzhled je naopak zcela nenápadný. Kůže těchto ropušnicovitých byla během evoluce uzpůsobena tvaru a zbarvení okolních korálových útesů a nehybné ryby od nich nelze téměř rozeznat. Získané mimikry využívají „kamenné” ryby při čekání na kořist, kdy leží zcela nehybné a jejich oběti tak nemají až do poslední chvíle tušení nebezpečí.