Korálovka Lampropeltis mexicana

Taxonomie a chov

Lampropeltis mexicana, spolu s korálovkami L. getula californiae a L. triangulum sinaloae, je bezesporu nejčastěji chovanou lampropeltiskou mezi našimi teraristy a je tedy dobře známá. Ovšem již méně známo je, že mnoho chovatelů má ve svých teráriích míšence barevných forem L. mexicana.
Podobná situace vládne v naší republice u hroznýšů královských Boa constrictor, když převážná většina u nás chovaných zvířat jsou poddruhovými hybridy. Poslední dobou je tendence chovat u hroznýšů královských čisté subspecie, pokud možno s typovou lokalitou výskytu. Podobné je to v západní Evropě a USA u korálovky L. mexicana, která sice nemá poddruhy, ale chovatelé množí pouze tři barevné formy, které mezi sebou nemísí. To ovšem vyžaduje tyto formy, v přírodě žijící víceméně odděleně, mezi sebou rozeznat.

Lampropeltis mexicana je had dosahující délky přibližně 60 až 90 cm. Výjimkou jsou staří jedinci, dlouzí až 1 metr. Mláďata se líhnou ve velikosti 15–22 cm. Hadi mají 190–211 ventrálních štítků, 51–65 subkaudálních štítků, 7 supralabiálií, 8–11 infralabiálií a dorsální štítky ve 21 až 25 řadách. Na šedém těle mají umístěno 23 až 46 výrazných, červených nebo červenohnědých skvrn nebo pruhů. Celkové zbarvení si podrobně popíšeme u jednotlivých forem. Barva oční duhovky je hnědá, na rozdíl od šedé u Lampropeltis alterna.
Areál výskytu se uvádí v mexických státech Taumalipas, San Luis Potosí, Coahuila, Nuevo Leon, Guanajuato, Zacatecas a Durango. Je tedy mexickým endemitem.
Mexikány jsou obyvateli okrají pouští a hor, lemujících sandanskou část pouště Chihuahua.

Poprvé popsal tohoto hada Samuel Gartman v roce 1884 podle dvou exemplářů z Musea Comparative Zoology, kteří byli nalezeni poblíž San Luis Potosí. Od té doby do poloviny šedesátých let minulého století byly popsány a revidovány nové formy L. mexicana, na čemž se podíleli Smith, Taylor, Webb, Gehlbach, Baker a Mc Coy. Situace byla poněkud zmatečná, protože v té době byla mezi mexikány řazena i Lampropeltis alterna s oběma jejími barevnými formami.

V roce 1982 zrevidoval Garstka celou skupinu korálovek taxonu „mexicana“. Vyjmul z této skupiny L. alterna, s jejími formami alterna a blairi a stanovil u korálovky L. mexicana také synonima greeri a thayeri, která se dnes používá u teraristů pro označení barevných forem. Této poslední revize bychom se měli držet i my, i když někteří autoři s ní nesouhlasí. Do dnešní doby se názory herpetologů, týkající se tohoto taxonu mexicana liší a další vědecké výzkumy budou pravděpodobně následovat. Teraristé, chovatelé mají v rozlišení barevných forem jasno a proto se zkusme v současné situaci řídit jejich úsudkem.

Lampropeltis mexicana mexicana je původní barevná forma, popsaná Gartmanem v roce 1884. V USA se nazývá Mexican Moutains King Snake nebo také San Luis Potosí King Snake, podle místa výskytu. Zbarvení tohoto hada je typické. Na šedém podkladu těla, které je v různém odstínu, se nachází 30 až 47 červených nebo červenohnědých čtvercových skvrn. Tento tvar skvrn by měl být zachován alespoň do jedné třetiny těla, potom se skvrny mohou částečně formovat do pruhů. Důležitým znakem této formy jsou červené skvrny na hlavě, často spojené s typickou týlní červenou, dlouhou skvrnou, která obklopuje šedé skvrnky v jejím středu. U chovatelů je tato čistá forma málo vidět. Většina jedinců je promíchaná s následující formou.

Formy Lampropeltis mexicana

Lampropeltis mexicana greeri
je nejznámější formou mexikán mezi našimi chovateli. Američané ji nazývají Durango Moutain king Snake, opět podle místa výskytu. Zbarvení této formy je také ustálené. Na většinou světle šedém podkladě těla jsou umístěny červené nebo červenohnědé pruhy, které jsou černě orámované. Pruhy zasahují nejdále k ventráliím, nejsou tedy okolo celého těla. Typickým znakem této formy jsou také dvě černé, často spojené skvrny na hlavě a dále velká týlová červená skvrna. Tato skvrna není spojena s prvním červeným pruhem na těle. Někteří jedinci této barevné formy jsou zvlášť atraktivní barvou a kresbou. Po armádě míšenců je tato greeri nejčastější mexikánou v chovech našich teraristů.

Lampropeltis mexicana thayeri,
také Nuevo Leon Moutain King Snake nebo Variable King Snake. Obě tato anglická jména pro tohoto hada jsou výstižná. Variabilní zbarvení je pro tuto formu příznačná. U nás se chová ojediněle, ale například v SRN je to v chovech nejběžnější forma mexikán. U této korálovky rozlišují teraristé tři typy zbarvení.
1. melanická L. m. thayeri je černě zbarvena. U některých zvířat je ale patrná kresba při určitém dopadu světla. Černé thayerky jsou nejméně běžné ze všech třech typů.
2. leonis je nejběžnějším typem zbarvení. Tato korálovka připomíná zbarvením L. alterna alterna. Barva těla je v různých odstínech šedé, ale preferovaní jsou jedinci se žlutou a oranžovou základní barvou těla. Na té jsou rozmístěny černé proužky, které mohou a nemusí mít červený střed. Barevný vzor hlavy bývá různý. Může se skládat jak z červených, tak i z černých skvrn. U tohoto typu zbarvení těžko najdeme dva úplně stejné jedince.
3. milksnake nebo také triangulum se nazývá poslední, proužkovaný typ zbarvení L. m. thayeri. Teraristé používají tyto názvy, jelikož tato zvířata jsou neskutečně podobná tříbarevným, proužkovaným korálovkám L. triangulum a L. ruthveni. Na šedém, šedožlutém až oranžovém podkladu těla jsou červené nebo červenohnědé proužky, které obepínají celé tělo. Kresba hlavy je variabilní a může být složena jak z červených, tak i černých skvrn a i jejich kombinace. Nezasvěcení mohou tento typ zbarvení skutečně zaměnit s úplně jiným druhem korálovky. Také u těchto thayeri se selektivně šlechtí v USA hadi se sytě oranžovou základní barvou.
Zajímavostí je, že z jedné snůšky Lampropeltis mexicana thayeri se mohou líhnout mláďata dvou nebo dokonce všech tří barevných typů.

Mé zkušenosti s chovem

Za posledních deset let jsem choval všechny tři barevné formy Lampropeltis mexicana, i když L. m. thayeri jen krátkou dobu. Pro pár nebo trio chovných hadů používám terária 70×45×40 (dך×v). Jako substrát používám říční písek. Nechybí nádoba s vodou a úkryt. Teplota během dne je v rozmezí 25-27 °C s lokálním výhřevem až na 35 °C pod žárovkou. Chovná zvířata mám umístěna společně po páru nebo samce a dvě samice.
Velikou výhodou mexikán je jejich klidná povaha, což oceníme především při braní do ruky. Podmínkou pro úspěšné rozmnožení je zimní snížení teploty na 10–15 °C, po dobu 6–10 týdnů. Američané uvádí přímo optimální teplotu, 12,8 °C.

Páření probíhá asi měsíc po odzimování. Samci bývají velmi aktivní. Pokud samce k samici připouštíme, je dobré zdařilé páření s odstupem několika dní alespoň třikrát opakovat. Oplození vajec bývá vyšší. Za čtyři až osm týdnů po páření snáší samice 5–12 vajec, asi 3,5 cm dlouhých.
Inkubaci provádím ve vlhkém vermikulitu při teplotě 27–29 °C. Mláďata se začínají líhnout obvykle 63. den. Ihned po vylíhnutí je sexuji a po jednom umístím do chovných boxů. Mláďata je dobré chovat odděleně. Minulý rok se mi vyskytl u mláďat kanibalismus ještě před prvním svlekem. Z nedostatku místa jsem umístil hned po vylíhnutí dva samečky L. m. mexicana do jednoho boxu, s tím, že je za několik dní rozdělím, což však již nebylo třeba.

Týden po první ekdysi je poprvé krmím živými i mrtvými holaty mastomyší. U mnou chovaných mexikán jsem měl to štěstí, že jejich potomstvo perfektně přijímalo potravu. Vždy tomu tak nebývá a mláďata je nutno někdy krmit uměle. Mají zakódováno, že v přírodě jsou jejich první potravou mladé ještěrky, často rodu Sceloporus a jinou potravu odmítají. Samostatně žeroucí mládě L. mexicana je ale velmi vhodné i pro začínajícího chovatele.
Ještě se zmíním o tom, že korálovka Lampropeltis mexicana je sice barevně velmi variabilní, ale skutečných barevných mutací je ve světě jako šafránu. Chovatel z Californie Bob Applegate množí nádherné hypomelanické L. mexicana greeri. Anerytrická zvířata neexistují, stejně jako čistí albíni. Jelikož se L. mexicana plodně (ale ne snadno) kříží s L. ruthveni, byl na ni od tohoto druhu přenesen albíno gen. Uskutečnilo to několik chovatelů v USA a Velké Británii. Po třech letech pokusů se to minulý rok podařilo i mě. Samec albino L. ruthveni odpářil samici L. mexicana greeri. Z tohoto spojení se vylíhly tři páry hybridních mláďat, všechny fenotypově (vzhledem) shodné s L. mexicana greeri.

Použitá literatura:

Walls: Gray banded Kingsnakes T. F. H. 1996