53. mistrovství DKB

V Německu existují v současné době 3 velké organizace chovatelů ptáků. Jednak je to u nás velmi známá organizace AZ a potom organizace DKB. Tou třetí je stále existující, původně východoněmecký svaz, organizace velmi podobná našemu ČSCH. Pokud jde o chovatelství ptáků, první dvě jmenované organizace udávají směr, i když se od sebe liší. AZ je spíše organizací chovatelů andulek, kdežto DKB, jak již název napovídá, sdružuje chovatele kanárů. Oficielní název zní: Deutcher Kanarien und Vogelzűchter-Bund e.V. Jak AZ tak i DKB mají ve svých řadách chovatele všech druhů ptáků a tak na obou mistrovstvích najdeme jak kanáry, tak i andulky. Rozdílné jsou jenom počty vystavených ptáků. Nikoliv snad celkový počet, ale poměr mezi kanáry a andulkami. Mistrovství AZ jsem navštívil několikrát, výstavu DKB v letošním roce poprvé. Bylo to 53.mistrovství a konalo se hned na začátku roku, pro nás v příhodném místě, v Ulmu na Dunaji. Ulm je od Prahy vzdálen 500 km, cesta jde téměř stále po dálnici a tak se takový výlet může uskutečnit během jediného dne, aniž bychom byli nuceni v místě přenocovat, což nám, Čechům leze do peněz. Movitějším zájemcům bych ovšem doporučoval delší pobyt a studium výstavy s katalogem v ruce. Během jednoho dne totiž nemůžete všechno vstřebat a spousta věcí vám unikne. A můžete mi skutečně věřit, že je na co se dívat a je co studovat. Obě výstavy, jak AZ Schau, tak i DKB Meisterschaft jsou výstavy soutěžní, což znamená, že všichni ptáci jsou vystaveni každý sám v jedné kleci a jsou ohodnoceni, posouzeni. Pro představu uvádím, že tak velká výstava se u nás konala pouze jednou a byl to Světový šampionát C.O.M. v Olomouci v roce 1980. Ten, kdo Olomouc ještě pamatuje nebo se dokonce nějakým způsobem na její organizaci podílel, jistě chápe, že podobná výstava se u nás v současnosti prostě uspořádat nedá. Základní rozdíl je v přístupu jednotlivých chovatelů a jejich “zralosti”. Zatímco u nás musí mít pořadatel výstavy k disposici výstavní klece, v Německu si každý vystavovatel přinese výstavní klec vlastní. To je skutečně diametrální rozdíl v přístupu. Jistě, naše organizace mají více prostředků než jednotlivec a mohou nechat výstavní klece vyrobit. Ale jak a kde je skladovat? Takových deset tisíc výstavních klecí se vám jen tak někam nevejde. A i kdyby jste měli mecenáše, který by vám je někde za přijatelnou cenu celý rok skladoval, představte si potom těch 10 nebo i 20 ubohých dobrovolníků, kteří budou takovou výstavu stavět. Vím co říkám, protože pomáhám na výstavě, která má však pouze 500 klecí a každým rokem si říkám dost.

Vraťme se však k výstavě v Ulmu. Byla otevřena ve dnech 5.1.-7.1.2001 v halách veletržního výstaviště. Před tímto datem se ovšem muselo posuzovat, což představuje nájem výstavních ploch nejméně na týden. Současně s výstavou se konala v odděleném prostoru burza, což přilákalo nemálo zájemců, protože se dalo předpokládat, že v nabídce budou opravdu kvalitní ptáci, především kanáři.

• astrild pestrý - kolekce získala titul DKB v kategorii exotů

Na samotné výstavě soutěžilo celkově 13 617 ptáků, což je jistě úctyhodný počet. Z toho bylo nejvíce kanárů a to celkem 8 533 kusů. A to všech skupin, barev nebo odrůd, chci říci jak zpěvných, tak i barevných a postavových. Takže ostatních ptáků bylo “jen” 2660 kusů. Na tomto počtu se podílí andulky, papoušci i drobní exotičtí ptáci, ale musíme připočítat ještě 2424 ptáků vystavených pracovní skupinou MCE, což jsou chovatelé tak zvaných karduelidů, tedy naší evropské a asijské avifauny, exotických čížků a Kříženců. Tato část výstavy je rozhodně specialitou, protože ji nikde jinde neuvidíte. Naši chovatelé papoušků by se jistě cítili ošizeni, ale dovolím si tvrdit, že jen co do počtu vystavených kusů a to ještě jen ve vztahu k ostatním částem výstavy. Agapornisů bylo vystaveno 495 kusů (postavíme u nás tak početnou speciálku?), neofém 164 kusů, 28 rozel, 27 penantů, 42 papoušků zpěvavých, 181 papoušíčků rodu Forpus a vůbec pěkná kolekce jihoamerických druhů, mezi nimiž uvádím 14 aymar citronových, 8 šedohlavých, 23 pruhovaných, 13 tovi, ale i 31 kusů různých loriů, jakož i různé kakady a žaky. Samo sebou se vždy jedná pouze o odchované ptáky! Andulek bylo pouze 497 kusů, což ovšem vydá na jednu naší celostátní speciálku.

Z uvedených počtů ptáků je na první pohled zřejmé, že organizovat takovouto akci je skutečně něco mimořádného. Podívejme se tedy trochu blíže na to, jak se to dělá. Především je nutné říci, že taková organizace neleží pouze na jedné výkonné skupině. Pracovních skupin je více a nepracují jen na výstavě, ale organizují celý život specielně zaměřených skupin chovatelů. Docela jistě můžeme říci, že chovatelé zpěvných kanárů, barevných kanárů, postavových kanárů, exotického ptactva, papoušků, andulek, karduelidů pracují odděleně a dokonce si sami organizují svoji část výstavy. To se projevuje i tím, že ohodnocení ptáků v různých sekcích je rozdílné. Zatímco u andulek a papoušků je uváděno pouze jejich umístění, u barevných kanárů umístění i s počtem dosažených bodů, u karduelidů dokonce i počty dosažených bodů v jednotlivých pozicích. Každá pracovní skupina si zřejmě hlídá svoji část katalogu a dodává potřebné údaje. Katalog, vizitka výstavy, je na první pohled úctyhodným dílem. Je to kniha formátu A5 a síle 2 cm. Najdete tam prakticky všechno. Všechno, co si jen dokážete představit. Že zcela odpovídá skutečnosti je samozřejmostí. Že v kleci číslo 5146 najdeme Kanára Gloster corona a vystavuje ho pan Műller je skutečnost a nikdo se tady nebude vymlouvat na to, že tento chovatel bohužel ve skutečnosti dodal chocholatou andulku. Katalog je jenom dokladem toho, že to jde. Samo sebou, že i v Německu se najdou chovatelé, kteří na výstavu dodají jiné ptáky než jaké původně přihlásili, případně žádné nedodají, ale zjevně zde existuje vypracovaný systém, který umožňuje takové mouchy vychytat. Je to rozhodně výzva pro pořadatele našich výstav, kteří mají tak do 500 ti vystavených ptáků a přitom katalog z vysokého procenta vůbec neodpovídá. Chce to jenom myslet.

Nejdůležitější a nosnou částí výstavy byla část s barevnými a postavovými kanáry. Jednak tady byly k vidění prakticky všechny možné barevné rázy, včetně novinek u nás téměř neznámých jako jsou kanáři eumo, topas a onyx, dále i kanáři postavoví a dokonce i nově uváděné postavové rasy ucházející se o uznání. To jsou kanáři Irisch fancy, což má být stará rasa, která zanikla a nyní se ji podařilo obnovit a nově i Bayerischer Pfeilkanarie, což v překladu znamená bavorský šípový. Typově odpovídá španělskému raza, ovšem s velkou postavou. Výstavní třídy barevných kanárů jsou poněkud jinak ustaveny než jsme zvyklí a jsou také jinak značeny. Celá tato záležitost ovšem vyžaduje poněkud hlubší studium, nicméně bychom měli být informováni. Základní otázkou je rozdíl mezi klíčem barev a klíčem výstavních tříd. Výstavní třídy se totiž mění každým rokem (rozhodně u C.O.M), kdežto klíč barev by měl zůstat neměnným. Rozhodně neměnným v delším časovém období. Zdá se ovšem, že i klíč barev doznal určitých změn. Nesmíme však přistupovat k takovým změnám živelně, jinak vytvoříme pouhý zmatek (i zmetek). Naše názvosloví barevných kanárů bylo totiž jedno z vůbec nejdokonalejších, postaveno na logice a vylučovalo dvojsmyslnost. Mějme to na paměti. Uvádím tyto skutečnosti jenom proto, že i na dalších výstavách se naši chovatelé jistě setkají s novými způsoby značení a měli by proto být alespoň rámcově informováni. Jinak na podrobné zpracování není v článku o výstavě vlastně místo.

Krátce je nutné se zmínit i o dalších odděleních výstavy, protože i tam jsme mohli vidět chovatelské úspěchy u nás nevídané. U drobných exotů zaujaly například odchovy oliváčků běločelých. Mistrovský titul pak získal chovatel za nádhernou kolekci astrildů pestrých. Podařilo se u nás někomu v poslední době tyto astrildy vůbec odchovat? Dovezeno jich bylo přeci dost. V oddělení skupiny karduelidů jsme mohli vidět jednak ptáky, které u nás vůbec neuvidíte, ale i přímo šokující odchovy. Těmi odchovy myslím třeba pěnici černohlavou, rehka domácího nebo konipasa bílého. A které ptáky jinde hned tak neuvidíte? Například mutační hýly obecné, čečetky, pěnkavy, ale i různé druhy exotických čížků, zvonohlíků, hýlů a dlasků. Tohle všechno vidět stojí rozhodně za to!

V příštím roce bude bohužel mistrovství DKB v jiném místě, poněkud vzdálenějším, v Bad Salzuflen/Lippe a to v termínu 4.-6. Ledna 2002. Rozhodně bude stát za to je navštívit.