Volání divočiny - 3.díl
Canicross, bikejöring, scooter, skijöring, pulka
Samotný titulek je poněkud zavádějící. Všechny představené aktivity se samozřejmě dají provozovat i s více psy, ale častěji se zapřahá jen jeden. Máte-li tedy alespoň jednoho sportovně založeného pejska a chcete prožít radost ze společného pohybu v přírodě, můžete si vybrat:
Canicross – jedná se vlastně o terénní běh, kdy běžec je spojen se svým psem pomocí tažné šňůry připevněné ke speciálnímu postroji psa. Sám má šňůru připnutou k opasku či lépe k horolezeckému sedáku, aby tažná síla psa byla efektivně využita. Správný tahoun se zájmem o práci by se měl přesně podle našich slovních pokynů pohybovat před námi a udržovat lano rovnoměrně napnuté. Předběhnutí psa bývá na závodech důvodem k diskvalifikaci.
Bikejöring – při bikejöringu se za psem (psy) pohybujeme na kole, nejlépe horském. Tažná šňůra vedená od postroje psa by ke kolu měla být připevněna nad předním kolem pod řídítky. Velice se osvědčuje ,,anténka'' z pružného drátu, jejímž očkem šňůru vedeme. Umožní nám pozvednutí šňůry při jejím náhlém povolení a zabrání zamotání. Dále jsou vhodné různé druhy amortizérů (tlumičů nárazů), které absorbují náraz a tlumí tak cukání psem i námi. Často bývá součástí canicrossové šňůry. U bikejöringu je souhra mezi jezdcem a psem a přesném plnění povelů ještě důležitější než u canicrossu, jinak hrozí nepěkné pády. Pozor na rušivé vlivy – drůbež, cizí psy atd.
Scooter – neboli koloběžka je nejmladší, ale o to bouřlivěji se rozvíjející disciplína. Obrovský nárůst její popularity tkví v jednoduchosti a dostupnosti. Je zde podobnost s bikejöringem: pes v postroji (nejlépe typu sled) je pomocí tažné šňůry s amortizérem nejlépe přes ,,anténku'' připojen pod řídítky tentokrát ke speciální koloběžce. Snížené těžiště nám umožňuje razantní sportovní jízdu. Ve stoupáních psovi přiměřeně pomáháme pedálováním. Koloběžky speciálně navržené pro scootering vyrábí např. firma Vella Náchod.
Skijöring – je to, dá se říct, zimní forma canicrossu. Místo běžce za sebou pes táhne lyžaře na běžkařských lyžích. Z kopců a po rovince se krásně svezeme a ve stoupání svému psímu kamarádovi vydatně pomáháme.
Pulka – k nám přišla ze Skandinávie, kde je velice populární. Je trochu podobná skijöringu, pes je však zapřažen pomocí speciálního postroje mezi dvěma ojemi do pulky, což je něco mezi dětským pekáčem a malými závodními sáněmi, sloužící k přepravě nákladů. Oje a oblouk na jejích koncích udržují pulku v přímém směru a zabraňují v jejím najetí na psa. Konstrukce pulky, alespoň jak jsem měl zatím možnost vidět, není ještě pevně ustálena. Na závodech tak můžete spatřit značně odlišné výrobky. Lyžař je opět tažnou šňůrou, vedenou od psího postroje nejlépe přes anténku na pulce, ukotven za opasek či sedák. Řekl bych, že tato disciplína je mezi již zmíněnými, takříkajíc královská a vyžaduje opravdové mistry. V pulce se také nejčastěji zapřahá více psů než jeden, maximálně však tři. Mimo severské země se však bohužel s pulkou setkáváme pouze zřídka.
Náročnost vybavení a plemena
Všechny představené aktivity jsou poměrně nenáročné na vybavení. Trekingovou či běžeckou obuv budeme vybírat podle terénu, v kterém se budeme pohybovat. Běžky by také neměly být problém. Tažné šňůry, amortizéry či speciální postroje dnes vyrábí již několik odborných firem, např. AB sport, Polar, firma Man mat nabízí horolezecké sedáky či musherské opasky. Co se týče psích postrojů, rozlišujeme v zásadě dva typy: GUARD a SLED. Obecně platí, že typ sled se užívá tam, kde směr tahu je vodorovný (spřežení, puling), a typ guard při tahu pod ostrým úhlem (canicross, skijöring, dog trekking).
Škála plemen, se kterými můžeme provozovat canicross, bikejöring, skijöring a pulku, je velmi široká. V podstatě můžeme zapřahat většinu psů středních a velkých (snad mimo těch se zkrácenou čenichovou partií, např. boxer), pokud jsou dostatečně osvalení, mají chuť do práce a takříkajíc srovnáno v hlavě. Nejčastěji vídáme plemena severská (Husky, samojed, malamut, Grónský pes), ale také belgické ovčáky, dobrmany, alaskány, pitbuly, české horské psy a v poslední době stále více ohařů. Na závodech se k plemenné příslušnosti nepřihlíží, ovšem jako ve všech oborech kynologie i naše tažné disciplíny mají své psí specialisty. Nejlepších výsledků dosahují sibiřští husky, belgičtí ovčáci, čeští horští psi a především ohaři (např. výmarský) nebo jejich speciální kříženci (Evropský saňový pes).
Česká republika patří v Evropě i ve světě mezi canicrossové, bikejöringové a skijöringové velmoci. K úspěšným reprezentantům patří takové osobnosti jako je několikanásobná mistryně Evropy Soňa Klikarová, Jana Porubská, Martina Klimešová, Martina Štěpánková, Roman Baláž, Michal Chovanec, Jirka Suchý a další. Ne každý z nás má však dispozice být vrcholový sportovec, prostě jen chceme se svým pejskem něco dělat pro zdraví, takže se nebojme, stačí si jen vybrat, do čeho se pustíme.
Máme-li doma psího siláka, kterému se do běhání moc nechce, či máme rádi taktizování a vzrušení, nabízí se nám další zápřahová disciplína – Weight pulling. A o tom si povíme zase příště.
Doporučená internetová adresa:
Doporučená literatura: Jaroslav Monta Kvasnica
