Onemocnění uší

Problémy s ušními boltci doprovázejí různá kožní onemocnění. První příznaky kožního svrabu ( prašiviny) se obvykle objevují na okrajích ušních boltců jako drobné stroupky. Poštípání hmyzem i alergie se projevují zarudnutím a otokem ušních boltců.

Zánět zevniho zvukovodu

Na boltce může přestoupit i zánět zevniho zvukovodu. Ten může být působen bakteriemi, které se mohou uplatnit při poruše fyziologické rovnováhy v zevním zvukovodu.

Narušením ušního mazu (cerumenu) příliš razantním a častým čistěním uší nebo vniknutím vody do ucha při koupání, je odstraněna přirozená ochrana zvukovodu. Nejčastější příčinou, zvláště u koček s možností kontaktu s neznámými kočkami, je ušní svrab. Zákožky se na kůži zevního zvukovodu množí poměrně pomalu a onemocnění se může projevit až za delší dobu, kdy už se kočka s jinými nestýká. Dráždivým působením parazita vzniká zánět s nadměrnou tvorbou ušního mazu, který je tmavě hnědý a připomíná kávovou sedlinu.

Ucho zdravé kočky

Ucho zdravé kočky je čisté, když na povrchu zvukovodu je slabá vrstvička žlutě zbarveného mazu. V záhybech ušních boltců se maz může smísit s prachem a je trošku tmavší. Zdravá kočka při denní hygieně si čistí i boltce. Proto je zcela zbytečné zdravé kočce se zdravýma ušima zasahovat do zevního zvukovodu vatovými tampony nebo vkapávat kapky. U výstavních koček jsou vyžadovány uši zcela čisté, při větší tvorbě ušního mazu (starší kočky, kocouři) stačí povrch ušního boltce otřít suchou vatou na prstu.

Neklid koček

Onemocnění ušních boltců nebo zánět zevního zvukovodu se projevují neklidem kočky, třepáním hlavou a škrábáním uší. Pokud zánět není léčen nebo je léčen nedostatečně, může nastat i prasknutí ušního bubínku a zánět může přejít i na střední a vnitřní ucho. Takový zánět nastává častěji po úrazu hlavy nebo přestoupením při celkovém onemocnění. Jedná se o velice závažný stav, který se projevuje horečkou, stáčením hlavy, porušením rovnováhy, až neschopností normálního příjmu krmiva, případně i neschopností pohybu. Terapie je obtížná a nemívá dobrou prognózu.

Kočky a sluch

Kočky mají velice dobře vyvinut sluch. Slyší i nejjemnější zapískání myši nebo netopýra. Ani ve stáří se sluch kočky nijak výrazně nezhoršuje. Notoricky známá je genetická vazba hluchoty na bílou barvu u koček, zvláště modrookých. Ne každá bílá kočka je hluchá nebo špatně slyší, ne každá barevná kočka musí slyšet perfektně. Vzhledem k tomu, že v přírodě hluchá kočka nemůže přežít, pokud se takto postižené kotě narodí, nedožívá dospělosti. V bytě hluché kočky žijí bez problémů, jsou mnohem klidnější a vyrovnanější, protože nejsou stresovány hlukem. Zajímavostí je, že klapnutí ledničky a výzvu ke krmení vnímají jiným způsobem, stejně jako kocouří „zpěvy“. I zcela hluchá kočka mňouká a mňoukají i její potomci, ať jsou hluší úplně, částečně nebo slyší dobře.

Přesto jsou hluché kočky oproti slyšícím v nevýhodě. Z toho důvodu chovatelské organizace (FIFe) nařizují vyšetření sluchu u všech bílých koček, které se zúčastňují výstav a které se používají k chovu ( kočky i kocouři). Jediné směrodatné a zcela objektivní je audiometrické vyšetření, které dokáže zaznamenat i sebemenší zhoršení sluchu a rozliší postižení levého nebo pravého ucha. Provádí se v lehké narkóze a kočku nijak nezatěžuje. Pokud se jedná o postižení sluchu genetického původu, je tento stav neměnný, nemůže se zlepšovat ani zhoršovat. Zjišťování kvality sluchu pomocí zvukových efektů je jen pomyslné a nepřesné.