„Jak mít koně“ – 31. Část

Mnohokrát jsme už viděli a nebo přímo zažili koníky, jejichž aktivita ve výběhu byla rovna neřízené výbušné směsi, ovšem v momentě, kdy dostali sedlo a na záda jezdce, byla jejich dřívější výbušnost tatam a pokud byste neviděli jejich předchozí chování ve volnosti, řekli byste, že takoví koně musí být přinejmenším bez nálady, ne-li nemocní. A také jste mohli zažít mazlíčky na ohlávce, kteří, pokud dostali do huby udidlo, proměnili se v pekelné oře, neustále zvedající hlavu a bránící se jakémukoli pokusu o ovládání. Takovéto způsoby chování pouze poukazují na jejich značně necitlivé jezdce a na přístup k výcviku, jež nebude asi úplně v pořádku a může tyto dva druhy problému zavést až do krajnosti (výše jsem možná trochu přeháněla, ale opravdu jsem oba druhy koňského chování zažila na vlastní oči a to vše jako důsledek okopávání při startech na straně jedné a brutálního braní za udidlo při snaze o zpomalení nebo zastavení na straně druhé). Dnes si tedy řekneme něco o startech a přechodech a jak je se svým koníkem cvičit, aniž by byl okopáván nebo naopak mučen neustále ostřejšími udidly k zastavení. Úplným základem pro zvládnutí jsou, a to už by mělo být samozřejmostí, cviky ze země. Jsme-li schopni koně lonžovat a zastavit a ovládáme-li jeho chody bez problémů ze země, v sedle nám to velmi pomůže. A naopak, nejsme-li schopni se s koníkem domluvit ze země, nemůžeme doufat v hladký průběh cvičení v sedle.

Cviky pro rychlý start

A nyní zkusím uvést pár cviků, jež mohou koníkům pomoci k rychlým startům bez váhání a okopávání a k hladkým přechodům, o jakých sní jezdci závodící ve „western pleasure“, a také k jemně a ochotně provedeným změnám směru, tolik ceněným ve všech odvětvích jezdectví.

Jak koně rozejít

Nejdříve bychom měli trvat na tom, abychom koně naučili se rozejít, aniž bychom jej museli pobízet kopáním, a nahradit pobídku patami pouze působením energie našeho těla a jemným stiskem. Základem je velmi legrační přirovnání a to, představte si, jak vstáváte z closetu. Podíváte se dopředu (váš záměr je rozejít se vpřed, proto nemůžete koukat koni za uši, ale přímo dopředu), stisknete hýždě a stehna a uděláte pohyb jako byste chtěli koně vzít mezi svoje nohy a vstát a rozejít se, pak dáte koníkovi moment na rozmyšlenou. Okopávaný koník si asi takové jemné pobídky moc nevšimne, ale od toho máme kožený konec vodítka nebo otěže a naším úkolem je zjemnit svého koně, takže pokud se nerozejde, dostane „kousanec“ někam dozadu mezi půlky (zásadně dozadu, protože to jej nutí k dopřednému pohybu). Pokud to budete dostatečně opakovat, brzy si kůň uvědomí, že je lepší zareagovat na jemný stisk, než být kousnut a začne se zjemňovat. Přeorientuje se na pouhý stisk vašich hýždí a nohou. Zkusíme tedy nejprve krok, až se váš kůň hladce na pobídku rozejde, můžeme zkusit stejnou pobídku z kroku do klusu (když neodpoví, opět kousnem, až zakluše). Důležité je určit si signály s koníkem tak, aby jim rozuměl a naučil se je rozeznávat. Například jiná intenzita stisku bude znamenat „rozejdi se“ a jiná „naklusej“ (zvlášť pokud chceme naklusat ze zastavení). Je potřeba si tyto signály předem jasně určit a při nácviku je důsledně dodržovat, aby nedošlo k nedorozumění. A nyní konkrétně ke cvičení:

Vyberme si na jízdárně nějaký určitý cíl, ke kterému budeme směřovat, třeba k protější stěně jízdárny. Zaměříme svůj pohled tímto směrem, narovnáme se a vystrčíme ruce s volnou otěží, jako bychom se chtěli zvednout a celým tělem následovat tento směr, nenahýbáme se ale příliš dopředu. Uvidíte, jak málo přitom stačí stisknout nohy, aby se kůň odebral určeným směrem buď v kroku, klusu nebo cvalem. Naším úkolem je jen dodržet cíl, jež jsme si určili a jet rovně. Kůň má za úkol nás respektovat natolik, aby šel rovně, aby sám dával pozor, kam šlape a aby zastavil, až dojdeme k cíli (nyní k protější stěně jízdárny). Těsně před tím než dojdeme ke konci jej ještě jednou nohama pobídneme a hned nato jej zastavíme (zastaví se sám o stěnu jízdárny) a ihned se v sedle uvolníme. Přitom se prostě zaměříme jen na to, aby kůň před stěnou zůstal rovně, stěna už zařídí to, že kůň musí zastavit. Po zastavení nejméně 30 sekund vyčkáme nebo tak dlouho až se kůň zklidní. Pokud to hrazení jízdárny dovolí, otočíme koně použitím nepřímé a pak přímé otěže půlobratem do protisměru a opakujeme cvik k protější stěně jízdárny. To, čeho chceme docílit je, že se podíváme přímým směrem, pozvedneme ruce dopředu, trochu stiskneme a kůň porozumí, že si přejeme rozejít se přímo dopředu. Až už jde cvičení hladce, můžeme koni do cesty postavit překážku, třeba tyč nebo kavaletu. Zaměříme svůj pohled tam, kam chceme jet a necháme koně ať si sám vyřeší přechod přes překážku. Nechceme, aby se koník vyhnul, ale aby přeskočil a běžel dál rovně tam, kam míříme pohledem.Dalším oživením cvičení může být to, že těsně před dosažením původně určeného cíle si určíme jiný cíl někde vpravo nebo vlevo (prostě přimějeme koně před stěnou místo zastavení odbočit). Kůň si tak zvyká na to, že mění směry v závislosti na vaší pobídce a tím soustředí více pozornosti na to, kam šlape (později není špatné chodit různé geometrické tvary, jako např. kruhy, pak osmičky, vlnovky atd.) Až máme větší jistotu, můžeme si za cíl určit vzdálenější objekty (třeba sloup nebo barel), před kterými už není tak jednoduché zastavit a je možné je snadno obejít. Ověříme si tak svoji snahu a schopnost udržet koně ve směru i bez pomoci ohrady.