Topografie ptačího těla

Topografie neboli popis ptačího těla. Omezím se ovšem jen na popis povrchu ptačího těla, neboť popis svalů, kostry a dalších částí pod opeřeným povrchem by byl příliš složitý a především nejsem jeho znalcem. Pro pána krále, vždyť tohle přeci každý zná, pojmenování jednotlivých částí je hluboce vžité, takže ani nevznikají zbytečné polemiky, každé pero a perko je dávno spočítané. Není nad čím zbytečně bádat. 

Kresba siluety ptačího těla

Téměř každá kniha o ptácích má obvykle někde vpředu umístěnu kresbu siluety ptačího těla, k jednotlivým jeho částem vedou čárky s číslíčky nebo textem a je tam vysvětleno, jak se která část jmenuje. Jsou však kresby promyšlenější než jiné, důkladnější. Jiné jsou více schematické. Autoři vlastně správně předpokládají, že jen málokdo se bude touto částí nějak hlouběji zabývat. Takovou kresbu umístí do textu knihy jen proto, aby rozšířili obsah textu, neb autor bývá placen podle rozsahu, podle tak zvaných autorských archů, které se nějak záhadně přepočítávají na stránky. Na všechno byly normy a vychází se z nich stále nebo potud, pokud se to zdá vydavateli příznivé. Kvalita textu se dá předem jen obtížně odhadnout, takže se v potaz ani nebere. Jelikož je všeobecně známo, že na světě není nic absolutně dokonalé, jsou jen věci více nebo méně dobré a ty skutečně k dokonalosti se blížící jsou pak obdivuhodné, nemůžeme dokonalost hledat ani v námětu, který vám dnes předkládám. Je rovněž známo, že chci li se k dokonalosti nějak přiblížit, potom musím na problému vykonat co nejvíce práce sám a pokud tomu tak z nějakých důvodů nemůže být, musím práci jinému zadanou přísně kontrolovat. Jenže na takové knize pracuje více lidí, nejen autor a mnohdy nemá autor, který je za výsledek nakonec zodpovědný, třeba ani možnost následné kontroly. Vznikají pak bohužel chyby a nesmyslnosti i u banálních věcí, jako je topografie povrchu ptačího těla.

Takovou kresbu, pérovku siluety ptačího těla nebo ptačího křídla obvykle nakladatel zadá kreslíři. Sám jsem byl takovou činností pověřen. V dřívějších dobách se platilo za takovou kresbu 30,- až 70,- korun. Spodní ani horní hranici vám nedali, takže můžeme počítat s padesátkou. Dnes je tomu asi také tak. Je nabíledni, že jste se pro padesátku zrovna nepřetrhli. Koukal jsem jenom, aby to po kresebné stránce bylo dobré, oku lahodící, aby to příslušný redaktor převzal. Jenže to nestačí. Nikdo si asi neuvědomuje, že taková kresba ptačího křídla je současně i technickým výkresem a tudíž musí odpovídat skutečnosti. Nemohou na ní být nakresleny části, které tam opravdu nejsou. A přece se tak stává. A v tom je právě ta voštara, to fimfárum, tyhle neexistující věci, které pak i velkou vědeckou práci naprosto degradují.

Chybějící hranice

Když si prohlížím různá taková vyobrazení, zjišťuji, že obvykle zcela chybí nějak decentně zakreslené hranice kde jedna část těla končí a druhá začíná. Například prsa a břicho. Je to asi více jak sto let, kdy se tiše vytratily pojmy horní a spodní prsa, tak jak je ještě najdeme u Brehma. S tím vznikají chyby a chybičky. Například F. Robiller – Prachtfinken. Popis panenky hnědoprsé. Hnědá prsa jsou širokým příčným černým páskem ostře oddělena od bílého břicha. Ve skutečnosti to není pravda! Břicho totiž začíná mnohem níže a takto ostře jsou odděleny horní prsa od dolních. Velmi zdařile má topografii ptačího těla zobrazenu Peter Clement ve Finches & Sparrows. Naopak většina naší a bohužel právě té nejodbornější literatury obsahuje přímo otřesné chyby. Na tohle potom navazují slovní popisy zbarvení ptáků. Zkoušeli jste si někdy namalovat nějakého ptáka podle slovního popisu? Ono to vůbec nejde. Jsou případy, kdy je takový pták vybarven tak, samozřejmě úplně a zcela schválně na vzdor všem ornitologům, že jeho vybarvení nějak nesmyslně přesahuje hranice zažité v topografii ptačího těla. Krásným příkladem je třeba Purpureicephalus spurius = papoušek červenotemenný, dříve a často i nyní spíše známý pod jménem červenočapkový. Jméno bylo změněno prý proto, že ornitologie nezná pojem čapka. To je samozřejmě nesmysl, protože ornitologie tento pojem zná a to dokonce i v latině. Jestliže se tento pták více než padesát let takto jmenoval, nemohla jej ornitologie neznat. Správně však mělo být řečeno, že pojem čapka není v topografii ptačího těla zaveden. Co však brání jej zavést, když je daleko výstižnější? Ten pták, jak všichni víme, má nejen červené temeno, ale i čelo, týl a strany hlavy. Vypadá přesně jakoby měl na hlavě čapku!

Všeobecný malér

Topografie ptačího křídla je podle různých obrázků všeobecný malér. To snadno zjistíte v okamžiku, když si potřebujete něco opravdu ověřit, něco přepočítat. Potřebujete zjistit něco, co máte denně na očích a najednou si nejste jisti. Kolik má třeba kachna ručních letek, anebo kde má vlastně stehlík na křídle největší bílé skvrny. Nevadí, kouknem se! A hele! Tohle nějak nesedí. Tak to se mi přesně stalo. Zrovna tuhle. Mrzlo a pěkně, dobře patnáct stupňů a hustě sněžilo. Dvakrát jsem už musel zametat chodník, protože patří k tradicím rodiny, že chodník míváme zametený. Bylo tak nějak vlezle, že se jednomu ani nechtělo dělat nic pořádnýho a tak jsem se začal vrtat v těch křídlech. Protože se to nějak nesrovnávalo, šlo o to, čemu věřit. Ale já jsem onehdá koupil v antikvariátu za dvacet korun přímo poklad. To jsem ovšem ještě nevěděl, že to vlastně poklad je, koupil jsem to právě jenom proto, že to stálo tu dvacku, no nekupte to a vpředu bylo Hans Gadow, Vögel. Čte se to špatně, protože je to německy a latinsky. Musíte se prokousat. Ale jsou tam pěkně srovnány údaje, které nikde jinde takhle pěkně na lopatě nenajdete. Protože ptáci jsou řazeni do různých skupin právě podle toho co mají společného, je taková srovnávací tabulka toho společného k nezaplacení. A právě takovou tam Gadow v kapitole Taxonomische Grundzüge má. Překládám si to jako taxonomické zásady. Tabulka uvádí na čtyřicet různých srovnávacích položek jako je třeba počet obratlů, tvar jazyka, kostrční žláza, tvar různých kostí a podobně. Mezi důležité uváděné položky patří a to na předním místě, počet ručních letek. A hned potom letky ramenní. Ptáci, které řadíme do jednoho řádu, mají obvykle stejný počet ručních letek. Jsou sice určité výjimky, ale o těch se ví, respektive by se mělo vědět. V textu různých knih se však takový údaj hledá špatně, anebo bývá uveden nekompletní. Například u pěvců uvádí Hudcova Fauna ČSR počet ručních letek deset. Existuje však v Austrálii malá skupina pěvců, která jich má jedenáct. A další chyták je v tom, že někteří z pěvců mají první letku zakrnělou i tak, že je neviditelná. Napočítáte jich zvenku jen devět. Astrildovití mají tu první nejvíce do poloviny letky druhé, která je vždy nejdelší. U kterých pěvců napočítáte skutečně deset letek, to se jen obtížně zjišťuje a proto se tento problém v tichosti obchází, protože by to každý musel počítat sám. Uděláte-li potom chybu, jste okamžitě za blbce. Proto, mluviti stříbro, mlčeti zlato. U letek ramenních je tomu poněkud jinak. Někteří ptáci je totiž mají, jiní je nemají. Například pěvci je mají, zatímco papoušci je nemají. A tady se pomalu dostáváme k závěru celého problému. Je to tak trochu ostuda české odborné ornitologické literatury. Zřejmě to autorům asi nějak nedošlo.

Křídla kachny divoké

Česká ornitologická literatura používá pro zobrazení topografie ptačího křídla s oblibou křídla kachny divoké, zřejmě proto, aby ukázala co je to zrcátko neboli cpeculum. Použití právě křídla tohoto druhu však v sobě skrývá zradu. Anseriformes totiž nemají letky třetího řádu, neboli raménko nebo také ramenní peruť parapteron!! Vrubozobí Anseriformes mají také 11, slovy jedenáct ručních letek!

Provedeme si tedy srovnání čtyř knih, kde je nakresleno křídlo kachny divoké Anas platyrhynchos. Jsou to Fauna ČR a SR, PTÁCI, Karel Hudec a kolektiv, Walter Černý, Ptáci, Klíč k určování našich ptáků v přírodě, František Balát a Wildfowl of the Bird, Eric Soothill & Peter Whitehead.

Z výše uvedeného je zřejmé, že topografii ptačího těla nebyla věnována náležitá pozornost a autorům ušla dosti závažná skutečnost, respektive více okolností. Domnívám se, že v takovém případě se musí kresba považovat za technický výkres a počet letek musí tudíž souhlasit. Rovněž tak nelze kachně přikreslit něco, co nemá. Ale ve Fauně ČR je takovým způsobem postupováno častěji. Například v ocase konopky napočítáte třináct místo dvanácti rýdovacích per. Záměnu raménka za křidélko u Baláta lze asi přičítat tiskařskému šotku, těžko lze předpokládat, že by si autor pletl parapteron s alula, když tyto útvary leží na opačné straně křídla. Vznik těchto chyb si dovedu docela klidně představit, je to vlastně jednoduché. Kreslíři na nějakém tom peru nesejde, dbá jenom na celkový dojem a autor třeba ani neměl možnost kontroly, anebo si prostě takových nesrovnalostí nevšiml. Ovšem je to přeci jenom vědecká publikace a je to tudíž ostudná chyba.

AUTOR	POČET RUČNÍCH LETEK	POČET LOKETNÍCH LETEK	RAMÉNKO ANO – NE
Hudec	10	11	ANO
Černý	10	10	ANO
Balát	14	12	ANO pojmenováno jako křidélko
Soothil & Whit.	11	13	NE

A pak že je taková nějaká topografie ptačího těla zbytečná a nudná záležitost.