Výchova

Chceme-li, aby soužití s naším psím kamarádem bylo příjemné a bezproblémové, je nutné psa od malička správně vychovávat. Již u chovatele si štěňátko vštěpuje základní model chování. V této době se vytváří jeho vztah k člověku. 

Nastavte pravidla

Trumler uvádí jako nejdůležitější období pro utváření vztahu mezi člověkem a psem období od čtvrtého do sedmého týdne věku psa. Tento časový úsek je označován jako fáze vtiskávání. V této době si štěně začíná uvědomovat druhou příslušnost a přijímá “za své” nejen matku a sourozence, ale i člověka. Zvláště v této době je nutné, aby mělo štěně dostatečný kontakt s člověkem a získalo k němu důvěru. Pozorný chovatel se štěňatům denně věnuje, hraje si s nimi, krmí je a učí základním návykům. Při početných vrzích je důležité individuálně se věnovat jednotlivým štěňatům. Postačí denně chvilka, kdy je štěně samo ve společnosti chovatele. Tak se vytvoří pevnější vazba mezi psem a člověkem. Při přechodu k novému majiteli pak štěně lépe snáší odloučení od matky a sourozenců.

Veškerá snaha chovatele ale vyzní naprázdno, nedodrží-li nový majitel určitá pravidla, nutná pro správnou výchovu a výcvik.

Důslednost

Hlavním a nejdůležitějším předpokladem je naprostá důslednost. Jakmile už jednou vydáme povel, bezpodmínečně musíme trvat na jeho splnění. Je na nás, abychom správně odhadli situaci, zda je pes schopen povel splnit. Jsou-li určité činnosti, které nechceme, aby pes dělal, nesmíme mu je jednou povolit a jindy zakázat. Těžko vysvětlíte psovi, proč nemá loudit u stolu, když přišla návštěva, jestliže mu to jindy trpíme. Zde je důležitá spolupráce všech členů rodiny, kteří musí při výchově postupovat jednotně. Domluvíme-li se jednou, že pes nebude chodit např. do ložnice, nesmí ho tam maminka tajně pouštět, aby tatínek nevěděl. Pes musí mít jasno. Jednou ano znamená vždy ano, jednou ne, vždy ne.

Pochopení povahy našeho psa

Další velmi důležitou podmínkou výcviku je pochopení povahy našeho psa. V zásadě můžeme povahy psů rozdělit na tři typy. Vyrovnaný pes, tvrdý pes a měkký, bázlivý pes. Měkký pes je už ve společnosti svých sourozenců na nižších místech v hierarchii, nejpozději se dostává k misce s krmením, při neznámých situacích stahuje ocas pod břicho a uši dozadu. Takový pes si velmi dlouho pamatuje všechna příkoří, která se mu stala. Na druhou stranu je ale takový pes velmi přítulný a lehce ovladatelný. Při jeho výcviku ale postupujeme velmi citlivě a nikdy nepoužíváme fyzických trestů.

Pro snadné rozpoznání povahy štěněte uvádí Švec s Hrabákem test s vysavačem. Měkký pes při zvuku vysavače uteče co nejdál a snaží se schovat. Bázlivý pes se projeví panickou rekací. Vyrovnaný pes pouze pozoruje celou situaci bez zvláštních projevů. Tvrdý pes bude na vysavač útočit a štěkat.

Při výchově bázlivého psa postupujeme velmi pomalu a jemně. Takový pes má strach ze všech nových situací. Například jízda v dopravním prostředku, kterou ostatní psi zvládají bez problémů, je pro bázlivého psa velice stresující. Nikdy nepoužíváme při výcviku tvrdých donucovacích metod a trestů. Naopak se snažíme psa více chválit, pokud se chová správně. Bude-li napříkald vyrovnaný pes na vodítku “táhnout”, silně s ním škubneme směrem k noze a zadáme ostrý povel. Bázlivého psa při takové chybě napomeneme a jemně usměrníme. Jakmile jde správně u nohy, hodně ho pochválíme, případně odměníme pamlskem. Bázlivý pes je při výcviku tvrdým oříškem a pokud nemáme dostatek zkušeností, je dobré obrátit se na odborníka - výcvikáře.

Tvrdý pes je téměř přesným opakem psa měkkého. Od počátku usiluje o dominantí postavení ve smečce jak mezi štěňaty, tak později v rodině. Nikdy nedovolíme psu, aby vůči nám projevoval byť jen náznaky agresivity. Ani malé štěňátko si nesmí dovolit na nás zavrčet, nebo dokonce chňapnout. Pejsek musí vzít na vědomí, že na prvním místě ve smečce je vždy člověk. Veškeré snahy psa o prosazování výhradního postavení musíme ihned v počátku potlačovat. Od svého pána by si měl pes nechat líbit i takové věci, jako odebrání oblíbené hračky, nebo jídla.

Vyrovnaný pes je povahově nejideálnější. Při výcviku se učí rychle a jeho reakce na nové podněty jsou adekvátní a předvídatelné.

Tresty

Pokud pes dělá něco, co nesmí, potrestáme ho. Trest musí být úměrný a okamžitý. Mnohdy postačí slovní povel “fuj”, kterým psa napomínáme vždy, když hledá, co nemá. Psa nesmíme nikdy potrestat, vyjadřuje-li svým postojem pokoru před námi (leh na zádech s odhaleným břichem). Ani v přirozené smečce silnější pes nikdy nenapadne druhého, pokud zaujímá tuto polohu, která by se dala nazvat jako “vzdávám se”. Psa také netrestáme, jakmile mezi proviněním a trestem už uplynula určitá doba. Nejúčinnějším potrestáním je pro psa vytahání za kůži za krkem, tak trestá svá štěňata matka. Pro štěně je takovýto trest naprosto pochopitelný a přirozený a jasně mu určuje hranici, za kterou nesmí zajít. U měkkých a bázlivých psů (viz výše) plně postačí napomenutí zvýšeným hlasem. Naopak u tvrdých psů můžeme použít i šlehnutí proutkem nebo složenými novinami.

Chová-li se štěně správně, často je chválíme povelem “hodný”, spojeným s pohlazením.

Čistotnost

Výchova štěněte k čistotnosti bude naším prvním cílem, zvláště bydlí-li s námi pes v bytě. Ve věku osmi až dvanácti týdnů mají všechna štěňata v zásadě stejný denní režim, který vypadá přibližně takto:

ráno 6.00 - 8.00 hod. fáze aktivity, krmení
dopoledne 8.00 - 12.00 hod. fáze odpočinku
poledne 12.00 - 13.00 hod. fáze aktivity, krmení
odpoledne 13.00 - 16.00 hod. fáze klidu
podvečer 16.00 - 18.00 hod. hlavní fáze aktivity, krmení
večer 18.00 - 22.00 hod. klid
pozdní večer 22.00-23.00 hod. aktivita, krmení

Mějme na paměti, že štěně se potřebuje vyvenčit vždy ihned po probuzení a po jídle. Na tato časová období se zaměříme a vždy když se štěně probudí a nakrmí, odneseme je na určené místo, počkáme až vykoná potřebu a poté je pochválíme. K tomuto účelu si vyhradíme jedno místo, které už neměníme. Máme-li k dispozici zahradu, odneseme pejska tam. Štěně by si mělo brzy zvyknout, že se může venčit pouze na určitém místě. V bytě si usnadníme situaci novinami nebo hadrem, na které bude štěně potřebu konat, pro malá plemena je vhodný i kočkolit. Zpočátku se mohou přihodit “nehody”, kdy nestihneme psíka přenést a on udělá loužičku mimo vyhrazený prostor. Pak je nutné ihned místo očistit dezinfekčním přípravkem, aby pach moče nelákal štěně k dalším neplechám. Psi se většinou vypraždňují na místech, kde cítí předešlé výkaly.

V žádném případě mladého psa za jeho poklesek netrestáme. Pokud zpozorujeme, že se psík chystá vyprázdnit jinde, než je určeno, ihned jej napomeneme důrazným “fuj” nebo “ne” a odneseme jej na správné místo. Během několika málo dnů by měl pes chodit už pouze na noviny, nebo se dožadovat u dveří vypuštění ven.

Samostatnost

První dny v novém prostředí trávilo štěně převážnou část dne s námi. Většina zodpovědných majitelů naplánuje pořízení štěněte dlouho dopředu a přizpůsobí mu svou dovolenou. Během ní je nutné naučit štěňátko kromě jiného také pobytu o samotě.

S tímto cvikem začínáme postupně od velmi krátkých časových intervalů několika minut až po dobu, kdy budeme nuceni být mimo domov (v práci). I tak by ale prvních několik měsíců nemělo být štěně samo déle než tři až čtyři hodiny. Pak bychom mu měli umožnit vyvenčení a krátké proběhnutí.

Při výchově k samostatnosti vycházíme z režimu dne, který by se něměl příliš měnit. Po každém krmení nastává fáze odpočinku, kterou štěně tráví na svém místečku. Vždy, když se nají a vyprázdní, odneseme je na pelíšek a vzdálíme se do jiné místnosti. Zpočátku nám může pomoci ohrádka, do které pejska na dobu odpočinku umístíme. (Ihned po probuzení ale musíme štěně z ohrádky vyndat a umožnit mu vyvenčení!) Začne-li hlasitě naříkat nebo štěkat, ihned je napomeneme důrazným “fuj”! Pokud je pes klidný, po několika minutách se vrátíme a pochválíme ho. Pro zabavení v době naší nepřítomnosti můžeme štěněti dát žvýkací kost, nebo jinou hračku. Jakmile si štěně zvykne na tento režim, můžeme na krátkou dobu odejít z bytu. Vždy když se vrátíme a zjistíme, že štěně bylo hodné, pochválíme je. Může se stát, že v naší nepřítomnosti stihl pejsek zdevastovat koberec, pantofle nebo jiné předměty. Nemá význam štěně opožděně trestat, protože nebude chápat, za co je káráno. Trest má význam pouze tehdy, přistihneme-li psa “při činu”. Jediná možnost bude, odstranit z jeho dosahu vše, s čím není dovoleno si hrát. Ke hraní a okusování se nejlépe hodí žvýkací kosti a hračky z buvolí kůže nebo hračky ze speciálních plastů. Nevhodné jsou naopak dětské gumové hračky, které pes rozkouše a jejich části může spolknout.

V případech, kdy musíme nechat psa o samotě delší dobu, nesmíme zapomenout na dostatek čisté vody v misce a na vyhrazené místo položíme noviny nebo hadr, aby se pes v případě nouze mohl vyvenčit.

Loudění u stolu

Loudění u stolu je zlozvyk, který znepříjemňuje život mnoha majitelů psů. Zvláště, přijde-li návštěva neznalá situace, při pohledu na prosebné oči našeho čtyřnohého kamaráda ji většinou přejde chuť na jídlo, protože nutně získá dojem, že ujídá tomu malému nebožákovi, kterého jeho pánečci alespoň týden vůbec nenakrmili. Přitom naučit psa správnému chování u stolu není příliš složité. Je nutné naprostá důslednost všech členů rodiny, kteří nikdy nesmí podat psovi od stolu ani sousto. Štěně se musí naučit, že jediným místem, kde dostane jídlo, je jeho miska. Pokud pes sedí u stolu a loudí, důrazně ho napomeneme a pošleme na jeho místo (malá štěňátka odneseme, pokud ještě neznají povel “místo”).

Hry

Hra je pro štěně, tak jako pro ostatní mláďata, nástrojem poznávání, utváření sociálních vztahů a získávání prvních zkušeností. Také rozvíjení pohybové aktivity se zpočátku uskutečňuje formou her. Při pozorování hrajících si štěňat můžeme rozpoznat náznaky bojového, loveckého, sexuálního a sociálního chování. Například běhání za míčkem je projev loveckého pudu, pronásledování kořisti. Ze sociálních vztahů je možné pozorovat výrazy dominance a submise. Klasickým projevem dominantního jedince je uchopení druha za krkem. Takový postup je srozumitelný každému psu a tohoto poznatku můžeme s úspěchem využít při výchově. Hrajeme-li si se svým štěnětem, čas od času mu položíme ruku za krk. Pokud štěně snáší naše počínání bez protestů, je vše v pořádku. Začne-li vrčet nebo se po nás ožene, ihned je důrazně pokáráme a vytaháme za kůži za krkem, podobně jako fena trestá svá štěňata. I malé štěňátko musí od začátku pochopit, že dominantní je jeho pán “vůdce smečky”, a on určuje, co se smí a co ne.

(Převzato z knihy "Štěňata", kterou vydalo nakladatelství DONA)