Můj kůň a já, dvě těla a jeden cíl, jeden tým. Vůně koně, štiplavý pot v očích, tuhnoucí nohy a sucho v krku. Cesta rychlým klusem do prudkého kopce vedle koně vypadá úplně jinak, než ze sedla. To je závod vytrvalostního ježdění, to je Endurance.
Najít toho pravého, najít tu nejlepší. Odvěká touha lidí, kteří hledají partnera nejen na pár chvil. Vytrvalostní ježdění na dlouhých tratích se dá s jedním koněm úspěšně provozovat i více než deset let a nebo také jen jednou a špatně. Jezdec si musí ujasnit, jaké má sám tréninkové a chovatelské znalosti, jezdecké schopnosti, závodní zkušenosti, ekonomické podmínky a časové možnosti. Musí si určit své priority.
Pokud nemáte sportovní ambice a není vašim cílem jen vítězit a účastnit se dlouhých závodů, není třeba zdlouhavě promýšlet, které plemeno a který kůň je pro vás nejvhodnější. Každý zdravý kůň po vhodné přípravě úspěšně překoná padesátikilometrový dostih. Úspěšně v tomto případě znamená ve zdraví a v pohodě. Kůň, kterému věnujete potřebnou lásku, péči a čas na vhodný trénink, vám určitě vrátí, co a jak do něj vložíte.
Když však po absolvování několika závodů poznáte, že jste těžce a nadlouho, možná nevyléčitelně, propadli kouzlu závodů na dlouhé trati a v krvi se vám objeví virus Endurance, je čas volby.
Výběr koně není jen volba plemene. Jsou plemena, kde sedm z deseti koní je vhodných na vytrvalostní ježdění, u jiných, pro tyto účely méně využívaných, jsou to třeba jen čtyři ze sta. Důležitá je individualita koně. Jsou i teplokrevníci, angličtí plnokrevníci a klusáci, kteří ve vytrvalostních závodech v tvrdé konkurenci dalších plemen dokáží vítězit. Z plemen považovaných za velmi vhodná pro vytrvalostní závody se u nás nejčastěji setkáme s Araby, Shagya araby a jejich kříženci, Achaltekinci, občas i s Trakény a horskými kavkazskými koňmi – Kabardincem či Karabachem.
Dále úspěšně používaná plemena jsou Hucul, Donský kůň, Buďonovec, mongolští koně, Appaloosa a vlastně veškerá plemena, na která byl dlouhodobě vyvíjen, třeba i neuvědoměle, selekční tlak s důrazem na skromnost, konstituční tvrdost a pracovní spolehlivost pod sedlem. Nicméně platí, že neběhá plemeno, ale konkrétní kůň.
Pro hloubavé teoretiky: Vyšlechtit křížence s optimálními vlohami pro Endurance je pravděpodobně možné, ale neobyčejně časově a finančně náročné.
Není jednoznačně určující, jen se musí porovnat výhody a nevýhody. Hřebec má nejvíce síly a energie, často ji však vynakládá jinak, než je pro vytrvalostní závody vhodné, mnohdy vzrušeně reaguje na podněty i během veterinární kontroly, což může znamenat nejen opakování této kontroly a tím zhoršení celkového času, ale i vyloučení z dostihu z důvodu vysoké tepové frekvence. Klisna je konstitučně jemnější a fyzicky slabší, je však vytrvalejší a klidnější. Z nadměrné únavy se pomaleji zotavuje. Valach nemívá nevýhody ani jiskru hřebce, jeho reakce na okolí bývají mírnější. Po ukončení sebeúspěšnější závodní kariéry však ani ten nejlepší nemůže své dispozice předat dál.
Opět záleží na jezdci, co vlastně chce. Vzhledem k relativně nízké ceně Endurance koní v porovnání s dalšími sportovními koňmi (drezůra, parkůr, military, western) a nemalým nákladům na ošetřování a ustájení, je vhodnější koupit zdravého, nezkaženého, dobře odchovaného koně ve věku tři až osm let, než odstávče nebo ročka. Nejen kvůli celkovým nákladům. Nezanedbatelná je i dlouhá doba, která uplyne od koupě tak mladého koně do jeho startu v prvních závodech. V neposlední řadě proto, že předčasný specializovaný trénink a nepřiměřená zátěž je nejjistější cestou do brzkého invalidního důchodu.
Žádný ideální a všeobecně platný vzor není. Je jen několik pravidel, které je dobré respektovat. Většina dobrých distančních koní má kohoutkovou výšku mezi 145 až 160 cm. Je to však dáno hlavně plemenným zastoupením. Distanční kůň je vytrvalý maratónec, ne nadměrně osvalený sprinter a silák. Celkový dojem má být kompaktní, harmonický, dobře svázaný, suchý a souměrný kůň. Nezbytné jsou suché, korektní končetiny bez kloubních deformací, s dobrou a pevnou kopytní rohovinou. Otoky, kostní výrůstky, poškozené šlachy, měkké nebo dlouhé spěnky, deformovaná kopyta a výrazné vady postoje jsou nedostatky nedávající příliš velké šance na distanční budoucnost koně. Naopak dostatečně hluboký hrudník usnadňuje aerobní výkon koně větším přísunem kyslíku do krve a pevný hřbet s kratšími bedry zase snižuje riziko namožení či zranění zad.
Temperament a charakter koně musí vyhovovat jezdci. Totéž ale platí i naopak. Zcela nevhodní jsou koně líní, kteří váhají nad každým krokem a jsou schopní zrychlení jen cestou do stáje. Podobné to je s nadměrně temperamentními a navíc špatně ovladatelnými koňmi. Distanční ježdění není zběsilý cval na splaveném koni s vytřeštěnýma očima.
Kůň musí mít srdce. To znamená, že je odvážný a smělý, ochotný samostatně překonávat různé přírodní překážky (mosty, lávky, potoky, brody, výrazné terénní nerovnosti, ležící kmeny stromů, hluboký bahnitý terén) v neznámém terénu. Musí také bez ohrožení sebe nebo dalších koní jet v těsném kontaktu ve skupině s jinými, jemu neznámými koňmi.
Těžkou dlouhodobou zátěž může snášet jen zdravý jedinec. Proto je vhodné se před konečným rozhodnutím poradit se specializovaným veterinářem, nejlépe tím, který je jezdeckou federací oprávněn vykonávat veterinární kontrolu v distančních dostizích a má přehled a dostatek zkušeností.. Peníze za důkladné vyšetření jsou velmi dobrou investicí, zejména pokud se majitel bude výsledky vyšetření a doporučeními odborníka řídit. Plíce, srdce a oběhový systém, metabolismus, svaly, vazy, klouby a kosti musí být schopny bezchybně pracovat pod obrovskou zátěží předlouhé hodiny. Pokud nechcete svého koně trápit, ověřte si, zda je toho vůbec schopen.
Stejně důležité je znát celkový vývoj zdravotního stavu. Některá zranění, nemoci či parazitární infekce v průběhu růstu a dospívání nemusí omezovat rekreační využití koně, pro těžké sportovní zatížení však mohou znamenat vážné komplikace.