Zvonohlík skvrnitý

Zvonohlík skvrnitý se vyskytuje v Etiopii, jižním Súdánu, Zaire, Keni a Tanzanii. Dle dostupných pramenů se o jeho chovu zmiňuje Grubbe (Voliere 10/1987, Voliere 11/1988). Zbarvení není nijak atraktivní, je celkově hnědý se žlutavými proužky po těle, pohlavní dimorfizmus není zřetelný. Zpěv samečka je poměrně hlasitý a není příliš melodický, s výjimkou doby, kdy samička sedí na snůšce! V těchto chvílích se jedná o uchu velmi příjemný a velmi hlasitý zpěv. Někteří při uchopení do ruky vydávají zřejmě jakýsi poplašný trylek, původní úvaha, že by se takto prozradil sameček, se nepotvrdila.

Krmení

Krmení je poměrně jednoduché, základ tvoří směs PRESTIGE PREMIUM pro drobné exoty s obsahem granulí, tyto ve směsi obsažené granule mi zajišťují, že ptáci dostanou všechny látky pro jejich zdravý život nezbytné. Velmi rádi přijímají i semena našich travin v klasech, vítanou pochoutkou jsou v časných jarních měsících větvičky vrby s pupeny. Přijmou i moučné červy, octomilky a cvrčky.

Můj chov

Původně jsem měl dva kusy zakoupené vzápětí po jejich importu, pohlaví se určit nedalo i když mezi oběma zvonohlíky určité rozdíly byly. Tento pár se však nikdy k ničemu neměl, až jsem občas pochyboval, zda vůbec pár vlastním. Později uhynul jeden kus, o kterém jsem předpokládal, že by se mohlo jednat o samičku. Po určité době se mi od přítele podařilo získat další 3 kusy s tím, že se pokusím o jejich odchov. Kus, který mi zůstal, byl v té době ve společné kleci s APT, astrildy rákosními, panenkami žlutokrkými, vrabci zlatými, panenkami běloprsými a Guldami. Klec byla dlouhá 3,6 m, vysoká 0,9 m a hluboká 0,5 m. Do této společnosti jsem získané 3 kusy zvonohlíků skvrnitých vypustil, aniž by v kleci došlo k nějakým vzájemným půtkám. Evidentně se však vytvořily dva páry, které se ale k sobě chovaly bez nejmenšího náznaku agrese, bylo však vidět, že jeden z obou párů je dominantní. Tato společnost vydržela v pohodě až do konce ledna, tehdy již bylo vidět, že se dominantní pár bude chystat hnízdit. Koncem ledna jsem ovšem po příchodu ze zaměstnání nalezl na dně klece samičku z níže postaveného páru s rozklovanou hlavou a s vážně zraněnýma očima, která do druhého dne uhynula. Původně jsem měl podezření na zlaté vrabce, protože mezi zvonohlíky jsem nikdy neviděl nejmenší náznak agrese, ale další den byl sameček z níže postaveného páru opět na dně klece, ale již mrtvý s rozklovanou hlavou. Stále jsem však podezříval zlaté vrabce. Když jsem v dalším týdnu nalezl na dně klece i panenku žlutokrkou, opět s rozbitou hlavou, musel jsem zvonohlíky oddělit. Jejich oddělením od ostatních ptáků se mi potvrdilo, že pachateli jsou oni. Dodnes mi však není jasné, proč zrovna napadli panenky žlutokrké, které si jich naprosto nevšímaly a ani nebyly v toku.

Nové hnízdo

Zvonohlíci byli přemístěni do klece 0,9×0,9×0,5 m, v jejímž horním zadním rohu byla konstrukce z pletiva, vyplněná suchou trávou, ve které v několika dnech započali se stavbou hnízda. Bylo postaveno z kokosových vláken, respektive část, která byla vidět, samotné hnízdo bylo umístěno tak, že kontrola vnitřku nebyla možná. Okolo 14. února se již samička zdržovala trvale v hnízdě, líhnutí jsem odhadl asi tak na konec února, což se mi i potvrdilo, protože 28. února jsem z hnízda zaslechl velmi slabý pískot mláďat. Ke krmení od tohoto dne dostávali již výše uvedenou nabobtnalou směs zrnin, spolu s dalšími ingrediencemi, k tomu ještě 2× denně ptačinec a asi po prvním týdnu několik bílých moučných červů, jejichž množství jsem postupně zvýšil až na zhruba 40 kusů denně, ve dvou dávkách. Po 14-ti dnech jsem jako další krmivo přidal mrtvé malé cvrčky. Z překrmení živým krmením jsem obavy neměl, neboť co neskrmili, zůstalo na misce. Po 14-ti dnech již byly mláďatům vidět hlavičky na okraji hnízda a až v těchto dnech byla žadonící mláďata více slyšet, jinak krmení probíhalo velmi tiše. Několikrát se mi podařilo zastihnout samičku při krmení a bylo vidět, že jí to příliš nevzrušuje. Již od prvního dne, kdy jsem mláďata uslyšel pípat v hnízdě, sameček sedával v kleci tak, aby měl přehled, kdo se okolo pohybuje a stačil dát varovný signál, později s tím však již přestal. Okolo 15 dne stáří mláďat bylo často slyšet jeho prozpěvování, nikdy však neopustil „stanoviště“.

19. března, 19 den stáří mláďat, byla mláďata v počtu 2 kusů poprvé mimo hnízdo a ve večerních hodinách i opustila prostor hnízda a pohybovala se nemotorně po kleci. Silnější již dokázalo i vzlétnout na bidélko, které bylo ve výšce 40 cm nade dnem klece. Slabší se schovalo v rohu na dně klece a i když jsem se je na noc pokusil umístit do hnízda, ihned vždy vylétlo. Po uchopení do ruky začalo pištět, na což reagovali rodiče dosti agresivně a za silného poplašného volání. Ponechal jsem tedy mládě v klidu. Druhý den v podvečerních hodinách, kdy jsem se vrátil ze zaměstnání, mne však čekalo nemilé překvapení! Oba mladé zvonohlíky jsem nalezl na dně klece mrtvé, oba měli poraněné hlavy. Nevím co to způsobilo, ale snad to byla reakce některého z rodičů na to, že jsem se pokusil manipulovat s mláďaty.

Následující den zvonohlíci strhli staré hnízdo na zem a započali se stavbou nového, na stejném místě. Hnízdo bylo zhruba za 5 dnů hotovo a samička opět zasedla na snůšku.

V neděli, 15. dubna, bylo z hnízda slyšet první slabé pípání mláďat, proto jsem opět krmnou dávku doplnil o naklíčené zrní s AL PETem, spolu s menším množstvím bílých moučných červů. Během několika následujících dnů však pípání ustalo a teprve poté jsem na dně klece nalezl mládě, které bylo ještě holátko a bylo určitě vyhozeno z hnízda, protože však leželo skryto za miskou, nenalezl jsem je a nemohl vrátit do hnízda.

Rodičovský pár krmil velmi dobře

K dalšímu zahnízdění došlo koncem dubna. 13. května jsem poprvé uslyšel slabý pískot mláďat. Nyní jsem z krmné dávky zcela vypustil moučné červy. Situace se však opakovala, v den, kdy v ranních hodinách mláďata opustila hnízdo, jsem je odpoledne po příchodu ze zaměstnání nalezl mrtvá na dně klece s poraněnými hlavami. Bylo evidentní, že rodičovský pár je stresován buď mojí přítomností nebo prostředím a reakcí zřejmě bylo zabití mláďat

Tento rok již zvonohlíci nezahnízdili a abych pravdu řekl, ani jsem se o to zvlášť nepokoušel.

V následujícím roce jsem v období velmi teplého začátku května (03) tento pár umístil do klece na balkon, který je situován na jih a zvonohlíci se chovali podstatně klidněji i ve chvílích mojí přítomnosti zde. Nenechali se ani rušit občasnou noční činností na balkoně, protože mým dalším hobby je astronomie a hlavně v letních měsících často dlouho do noci pozoruji oblohu. Prostě to najednou byli úplně jiní ptáci. Přes veškerou snahu došlo k zahnízdění až v červenci, hnízdo bylo postaveno dosti ledabyle v zaschlých větvičkách konifer. Kontrola nebyla možná a tak až podle pískotu mláďat jsem poznal jejich přítomnost v hnízdě. Ke standardní dávce PRESTIGE jsem pouze přidal naklíčené zrní, které jsem však oproti loňskému roku pozměnil. K nakličování jsem použil směs PRESTIGE STANDART (bez granulí), k té ještě kardi, černý oves a drobný nahý oves, jako vždy jsem k naklíčenému přidal žlutý ALL PET. Občas jsem přihodil několik moučných červů, nejsem si ale jist že by bez nich nedokázali dokrmit mláďata. Za hlavní považuji denně předložit čerstvý ptačinec žabinec (Stellaria media), jako doplněk klasy jitrocele velikého (Plantago major), šištičky břízy (Betula alba), laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus), merlíky (Chenopodium) a nesmím opomenout pelyněk metlatý (Artemisia scoparia). Samozřejmě lze ke krmení nabídnout kteroukoliv z nepřeberného množství našich ruderálních rostlin.

Rodičovský pár krmil velmi dobře, ale asi desátý den jsem na dně klece nalezl vyhozené mládě, které jsem vrátil do hnízda. Hnízdo bylo totiž tak nedbale postaveno, že k vypadnutí o potravu žadonícího mláděte skutečně mohlo dojít. Měl jsem v té době dovolenou a tak nebyl problém si hnízdění trochu ohlídat. Toto mládě však bylo vyhozeno i následující den a tak se to opakovalo zhruba týden. Po několika dnech vzájemných tahanic o mládě mezi mnou a zvonohlíky, jsem je jedno odpoledne nalezl na dně klece mrtvé s téměř utrženou nožičkou. V té době jsem poprvé uviděl na pokraji hnízda jedno z mláďat, které bylo podstatně větší, nežli mládě, které jsem se těch několik dní snažil zachránit. Zdá se tedy, že vykazovalo nějaké příznaky nenormality a proto bylo rodiči vyhazováno. Po několika dnech byla již zbylá dvě mláďata vidět na pokraji hnízda a jak jsem s obavami přesně odhadnul, vylétla zrovna v den mého nástupu do práce po proběhlé dovolené. Po příchodu domů moje první cesta vedla na balkon k zvonohlíkům, obě mláďata však byla v naprostém pořádku a ani v následujících dnech nejevila žádné známky napadení ze strany rodičů. Zdá se tedy téměř jisté, že stačí změna prostředí tak, aby hnízdící ptáci nebyli stresováni a úspěch musí přijít!

K odchovu při nízkých teplotách došlo neúmyslně

Zhruba po týdnu již počala mláďata s občasným samostatným příjmem potravy, stále však byla zcela jistě závislá na rodičích. V té době se mi podařilo na jednom z okolních polí "upytlačit" několik dozrávajících slunečnic, které byly zvonohlíky jako potrava naprosto preferovány, staří vyloupanými polozralými semeny přímo krmili a i mláďata se postupně naučila semena slunečnice vyzobávat. V půli srpna jsem obě mláďata oddělil od rodičů, neboť v příjmu potravy byla zcela samostatná a chtěl jsem rodičovskému páru umožnit další hnízdění. Při odchytu jsem oba mladé zvonohlíky zkontroloval a na hlavičkách byla již vytrhaná pírka, zřejmě se mi podařilo přesně odhadnout, kdy je mám od rodičů oddělit.

Přes blížící se podzim panovalo stále teplé počasí a tak jsem zvonohlíky skvrnité i nadále nechal ne balkoně, je situován na jih a tak i přes nastalé studené noci se přes teplý den dostatečně prohřáli. V té době jsem právě prováděl rekonstrukci chovatelského zařízení a tak jsem je ani neměl kam umístit, z důvodu jejich agresivity. Vzhledem k teplému počasí pár opět zahnízdil a právě v čase líhnutí mláďat nastoupilo citelně chladné počasí, kdy teploty klesaly až k nule. Vylíhlá mláďata samička dobře zahřívala a ani jeden ze zvonohlíků nejevil známky strádání chladem. Po asi 12 dnech samička hnízdo opustila, ale mláďata byla nadále dobře krmena, musím však přiznat, že jsem o ně měl značné obavy. Rekonstrukce chovatelského zařízení mi umožňovala je kdykoliv odchytit a umístit samostatně v bytě, stále jsem však doufal, že se mi podaří mláďata odchovat. Několikrát jsem i do hnízda šáhnul, zda již nejsou mrtvá, ale vydržela až do vylétnutí. V den vylétnutí bylo ráno již -5 °C, v odpoledních hodinách jsem po návratu ze zaměstnání odchytl dospělé zvonohlíky i s mláďaty a přemístil do velké klece v bytě, kde již poletovali snovači červení a červenohlaví, panenky hnědoprsé, rudoušci karmínoví, APČ a papoušci červenoramenní. Do této společnosti jsem je vypustil, abych předešel agresi vůči mláďatům, nic se však nestalo a až když byla zcela samostatná, přemístil jsem je do jiné klece. Opět se jednalo o 1,1, z čehož jsem měl radost, neboť u tohoto druhu zvonohlíka je nedostatek samečků.

K odchovu při tak nízkých teplotách došlo zcela neúmyslně a rozhodně by se při těchto teplotách neměli tito zvonohlíci chovat a byl bych velmi nerad, kdyby to někdo vzal jako návod, protože však k tomu došlo, musím se o tom zmínit. Kdybych měl sebemenší pochyby o zdravotním stavu dospělých zvonohlíků, ihned bych je odchytil a pokusil se mláďata odchovat uměle, což již dnes není žádný problém, nakonec vše dobře dopadlo. Byl jsem k tomu také tak trochu donucen velikou vzácností těchto zvonohlíků, kteří nejsou běžní ani na ptačích trzích na západ od nás. Současná populace u nás je asi v počtu 10 kusů, což rozhodně není mnoho a dá asi dost práce tyto zvonohlíky v chovech udržet.

Literatura:
Bielfeld Horst: Zeisige, Girlitze und andere Finkenvogel
Dr. Hans Classen, Kalrheinz Massoth: Handbuch der Car-dueliden, Band 2