...že si pes chce hrát, ale aportík vám nedá?

Taky váš pes patří mezi ty, kteří rádi nosí hračky, klacíky a jiné věci, které jen může unést? Většina lidí by ráda svému psíkovi házela jeho oblíbené předměty, ovšem pejsek je nechce pustit a všelijak uhýbá před nataženou páníčkovou rukou. Jiný pes pro změnu pustí aportík před svým pánem; ten, v dobrá víře, že psíkovi hračku zase hodí, se k „aportíku“ ohne, ale psík je rychlejší. Jeho oblíbený předmět uchopí dříve, pohodí jej zase jinde a šibalským pohledem upozorňuje svého pána, že to, co by chtěl vzít, je o kus dál. Podobných situací a „psích her“ je mnoho, ale více či méně mají stejný podtext.
Někteří psi se vesele baví tím, jak převezli svého pána, jiní nevědí, jak svému pánovi vysvětlit, že by rádi, aby se jejich „aportík“ hýbal. Každopádně ve všech případech pes touží po pozornosti a kontaktu se svým človíčkem. Tak či tak se pes chce bavit, chce si se svým pánem hrát a touží po komunikaci. Záleží tedy na vás, jestli se rozhodnete navázat na vybídnutí psa ke spolupráci a přistoupíte na jeho hru. Svého pejska můžete začít honit a snažit se mu jeho hračku vzít (taková hra se psům náramně líbí), nebo aby jste se moc nenaběhali, můžete postupně upravit hru psa tak, aby výsledkem bylo házení aportíku všemi směry s tím, že vám jej pes bude nosit.

Do ruky nebo na zem

Můžete psa naučit, aby vám předměty dával přímo do ruky nebo se můžete spokojit s tím, že jej bude pouze pouštět před vámi na zem. Naučit psa, aby hračku „odevzdal“ je sice podstatně náročnější, potažmo zdlouhavější, ovšem výsledný efekt je pro člověka nepopiratelně mnohem příjemnější a pohodlnější.
Metoda, jak psovi vysvětlit co chcete i délka času na vysvětlenou, se liší podle míry náruživosti psa aportovat, ale také podle stáří psa, respektive podle doby dosud vžitého daného hracího rituálu psa. (Samozřejmě také záleží na tom, do jaké míry toužíte po přesnosti podání aportíku). Je jen na vás, kterou metodu s ohledem na vašeho psa vyberete jako nejvhodnější a pokud výběr nebude správný, jak zareagujete a jaký postup zvolíte následovně.
Rozhodně je vhodné, aby pes měl na krku obojek a u některých jedinců, pro snadnější manipulaci v začátcích i vodítko, které je možné přišlápnout a psovi tím omezit odbíhání s aportíkem do větších vzdáleností.

Aby pes počkal, až aportík zvednete ze země

Jestliže vám stačí, aby pejsek předmět nosil k vám, zde ho upustil na zem a čekal, než mu jej opět hodíte, stačí pouze více zapracovat na povelu „pusť“. Podmínkou však také je, aby jste aport psíkovi házeli pokud možno vždy, když jej vezmete do ruky (není-li nutné s hrou skončit), ale zároveň je zapotřebí správně odhadnout jeho fyzickou kondici a chuť psa aportovat.

Pokud váš pes patří k těm, kteří hračku upustí před vámi na zem, ale máte-li snahu jej vzít, chce být rychlejší, většinou je jen třeba (stačí zpočátku) důrazně, nahlas a skoro jakoby rozzlobeně křiknout „pusť“ a rozhodným gestem předmět ze země vzít. Tedy jakmile budete pro předmět natahovat ruku, je nutné neustále psa sledovat. V momentě, kdy má snahu po hračce skočit, ihned, dříve než se pes hračky či vás dotkne, je nutné hromově pronést kouzelné slůvko „pusť“. V ten moment se nesnažte rychle předmět uchopit, ale naopak, jakoby se zasekněte - zastavte ruku třeba i pět centimetrů před aportem. Jakmile budete přesvědčení, že pes aportík nevezme, můžete předmět ze země v klidu zvednout. Povel „pusť“ zpočátku můžete říct i několikrát. Dle potřeby. Ono v tomto případě ani tak nezáleží, zda pes zná povel „pusť“, ale záleží na vaši rozhodnosti a ráznosti, kterou pes v hlase musí cítit. Musí pochopit, že opravdu trváte na tom, že si aportík vezmete vy. Následně musí přijít jako z čistého nebe velmi srdečná hlasová pochvala a odhození daného předmětu například i s povelem „aport“, „dones“ a pod..
Tedy vždy, když držíte aportík, psa srdečně pochvalte. Dříve ne. Psa pochvala uvolní a začne opět skotačit. Velmi rychle tak pochopí, co se od něj žádá a s nadšením i s netrpělivostí bude čekat, kdy už konečně jeho hračku vezmete a hodíte.

Jsou psi, kteří slovo „pusť“ či „dej“ apod. vůbec neznají a ani ostře pronesené „pusť“ na ně neplatí. V tom případě, pokud vám stačí, aby aportík jen upustil na zem, můžete psa naučit, že vždy, když k vám s aportem přijde, ho čeká pamlsek. Řekněte „pusť“ a ze šustícího sáčku a pod. (aby pes pamlsek co nejdříve zaregistroval, že máte něco dobrého) vytáhněte pamlsek. Většina psů hračku upustí a začne čekat moment, kdy dostane něco dobrého. V tomto případě hoďte psovi pamlsek nejlépe asi tak dva metry daleko, aby jste měli čas jeho upuštěnou hračku ze země zvednout.

Pokud vám stačí, aby pes hračky pouštěl pouze před vámi na zem, je možné sáhnout také po metodě, kdy budete mít u sebe hračky či míčky hned dva a budete psíka učit, že jakmile jeden donese, bude mu hozen další – jiný. Přesto ani v tomto případě nezapomínejte na povel „pusť“ ve vhodnou dobu.Většina psů tuto souvislost rychle pochopí a běhá a běhá...

Aportík přímo do ruky svého pána

Složitější skupinou jsou psi, kteří urputně hračku drží, vrtí ocáskem a vyzývavě koukají na svého pána. V tomto případě je vhodnější psa naučit odevzdávat předmět přímo do ruky, ale samozřejmě, pokud budete chtít, můžete psa naučit pouštět hračku před vámi na zem. Základem je opět povel „pusť“. Jestliže tento povel pes zná v jakékoliv jiné souvislosti, důrazné „pusť“ může zapůsobit i zde, ale samozřejmě u mnohých nadšených aportérů také nemusí. Každopádně nejdříve pes musí pochopit, co povel „pusť“ znamená, a že trváte na jeho provedení.
Jestliže pes nechce míček pustit, můžete se pokusit se mu jej vytáhnout z mordy, ovšem ne u každého psa je to možné. Rozhodně odebírání aportíku psovi by nemělo trvat déle než 5 vteřin. Pokud pes míček nepustí ani na samotný povel „pusť“, ani když jej chcete vzít z tlamičky, je vhodné psa vzít za obojek a kousek ho nadzvednout – aby měl přední končetiny kousek nad zemí. Opět proneste povel „pusť“ a psíka ještě chvíli držte nadzvednutého. Pes po určité době předmět upustí a vy musíte být rozhodně rychlejší a obratnější a aportík ze země zvednout dříve, než se ho zmocní pes. I tentokrát musí následovat pochvala. Jednoduše řečeno: pes musí pochopit, že na povel „pusť“ musí předmět pustit, nechat svého páníčka, aby psí hračku vzal on, a že je to pro něj tak nejvýhodnější.
Jakmile tedy pes pochopí, co znamená povel „pusť“, můžete psa naučit nosit aportík přímo do vaši ruky. K tomu je zapotřebí hlavně trpělivost a neoblomnost z vaši strany, zároveň také obratnost, postřeh a spoustu času.

V tomto případě vždy, když k vám pes přichází, natahujte k němu ruku s dlaní nahoru. Jakmile pes přijde do vaši těsné blízkosti, řekněte povel „pusť“ a snažte se aportík chytit nebo vzít z jeho mordy tak, aby však nespadl na zem. Pokud se vám to nepovede, aport spadne na zem, rozhodně se k němu neshýbejte a naopak dělejte, „že je to chyba psa“. Začněte pomalu couvat (nebo odcházet – podle povahy psa) a opět s nataženou rukou k psovi volejte např. „dones aport“. Donuťte tak psa, aby aport znovu zvedl ze země a opět vám ho donesl. Celý proces opakujte, ale snažte se aportík za každou cenu chytit. Postupem času neusnadňujte psovi odevzdání hračky do vaši ruky tím, že se ji budete mermo moci snažit chytit. Pomalu odevzdání psovi ztěžujte a chtějte po něm větší přesnost. Nakonec můžete docílit i toho, že budete sedět na mezi nebo na židli a pes vám bude hračku nosit přímo do ruky či na klín.

Pravidlem by opravdu mělo být, že vy psův aportík ze země nikdy nezvednete a psovi jej hodíte až (jen) tehdy, když se mu podaří vám ho podat tak, aniž by spadl na zem. Je však nutné odhadnout chuť psa k aportování, aby vysvětlování, co po něm chcete nebylo příliš dlouhé a pro něj postupně nudné! Pokud budete důslední a neoblomní, (že míček nehodíte, pokud ho budete muset zvednout ze země), ale na druhé straně se budete snažit psovi trochu pomoci, pes brzy pochopí, že když vám aportík podá tak, že nespadne na zem, tak mu jej budete stále házet.

Velmi vhodnou, ale u širší veřejnosti opomíjenou metodou, je hned dvojí hra. Jednou je samotné aportování a druhou přetahování se se psem o hračku, jakmile ji ke svému pánovi donese. K tomuto se nejvíce hodí např.míček se šňůrkou. Cílem je, aby pes hračku chtěl svému páníčkovi donést, protože se těší, až si budou hrát na přetahovanou, což baví téměř každého psa. Pes drží míček a páníček konec šňůrky. (Než se pes s míčkem se šňůrkou naučí zacházet, může také držet šňůrku, ale to není na škodu). Po chvilce přetahování musí zase následovat povel „pusť“. Hra z vaší strany musí být z ničeho nic pasivní a pes musí míček pustit. Následně opět přijde radostná pochvala a odhození míčku. Stejná hra se opakuje.

Pokud aportík ze země zvednete, mělo by to být proto, aby jste ho schovali do kapsy. Hračku by jste psíkovi měli hodit až tehdy, kdy pes nežadoní o hru a vlastně na aportování „zapomene“. Pouze takto pes časem pochopí všechny souvislosti a pouštět aportík na zem proto, aby jste mu jej hodili, ho ani nenapadne. Samozřejmě vše chce svůj čas a přemýšlení, jak psovi všechny podrobnosti vysvětlit.

Neuvěřitelná šikovnost a přesnost v podávání hračky svému pánovi na sebe nenechá dlouho čekat.