V první části jsme si představili stehlíka v podobě, jak jej všichni známe nebo lépe řečeno v podobě, v jaké si ho představujeme. Již před rokem jsem se zmínil o tom, že existují i stehlíci, kteří vypadají poněkud jinak. V této části chci takového stehlíka představit a chci se podělit o poznatky, které jsem porůznu vyšťoural. To proto, že více očí více vidí a bude tady proto i nějaká naděje, že se podaří této věci přijít na kloub.
Poprvé jsem si jiného vzhledu stehlíka všimnul v knize, která byla vydávána a tištěna u nás v Čechách pro různá zahraniční vydavatelství. Mám před sebou její holandskou podobu, vydavatel REBO PRODUCTIONS, autor Karel Šťastný, na straně 427 je fotografie páru stehlíků u hnízda. Autorem snímku je Přemysl Pavlík. Jak se mi doneslo z ornitologických kruhů, toto hnízdo bylo fotografováno na zahradě pana Čoudka ve Veselí nad Lužnicí. Jelikož stehlíci v zimě nehnízdí, nazval jsem tento typ pracovně jako letní. Na letkách nemají bílé špice. Zobák je světlý, podle snímků zcela bez černé barvy na špičce. Na konci ocasu rovněž nejsou bílé skvrny. Samec nemá na prsou známou hnědou kresbu podkovovitého tvaru. Ta kresba je poněkud jiná. Hnědá je někde okolo ramen, ale netvoří takové to srdíčko na prsou. Hnědá barva na zádech zdá se být poněkud světlejší. A pozor. Horní krovky ocasní. V celé české odborné literatuře nikde nenajdete popsáno, jaké u stehlíka jsou. Podle snímku z první části tohoto článku je jasné, že jsou bílé. Ale samice letního stehlíka má jen okraje bílé, střed trojúhelníku, který krovky vytváří, je černý. Dobře je to viditelné v jiné knize, kde byla tato letní samice použita. Mám takovou před sebou. Karel Hudec, Vögel beobachten und Bestimmen, nakladatelství Dausien Hanau, strana 236. Je to pořád stejná letní jihočeská samice. A najdeme tohoto stehlíka, tentokrát samce i na černobílém snímku ve Fauně ČSSR, díl 3/II, Karel Hudec a kolektiv na straně 1019. To je však pořád jeden a tentýž pár stehlíků a může tudíž jít třeba o nějakou anomálii. Takže se podíváme i jinam. Wolfgang Makatsch, Die Eier der Vögel Europas, nakladatelství Neumann Verlag, díl II. Strana 363. Na této straně najdeme celkem čtyři fotografie stehlíka, zase u hnízda, čili letní a zase kominíci. Fotografové H. Massny a H.–D. Schernick. Jde o dva případy letních tmavých stehlíků. Nakonec vám mohu představit na vlastním snímku, jak takový letní tmavý stehlík vlastně vypadá. Náhodně jsem jej chytil v obci Vránov u Horšovského Týna dne 27. 7. 2003. Zase tedy letní pták. Dostal kroužek N. MUZEUM Praha T 812 759. Můžete si tento snímek porovnat s obrázky samce i samice stehlíka zimního.
Nakonec jsem se dostal ke sbírkám Národního muzea v Praze a tady mně čekalo malé překvapení. Mají tady pěkně v šuplíku uloženy různé, tak zvané balky stehlíků. Pohled na celou zásuvku vám rovněž předkládám. Je tady uloženo celkem 44 preparátů, z toho dobře polovina jsou stehlíci šedohlaví. Ale mají tady pod inventárním číslem 14 468 i stehlíka, který byl chycen 29. 5. 1935 v Calavarda na řeckém ostrově Rhodos a určen jako Carduelis carduelis niedicki! A hele ho, von to kominík neboli náš stehlík letní. Tento preparát máme na dalších dvou snímcích. Na snímku máme také preparát mladého, dosud nevybarveného stehlíka, určeného rovněž jako C. c. niedicki, místo odchytu Monte Calolinné – Scarpanto, 16. 6. 1935, inventární číslo 14 475. Pravděpodobně rovněž na Rhodu. Tento mladík má však na letkách výrazné bílé skvrny.
Díval jsem se také do publikace, která je v posledních letech často citována. Jde o THE BIRDS OF PALEARCTIC FAUNA, Charles Vaurie. I zde jsou popisy forem natolik vágní, že jsou nepoužitelné. U formy niedicki zní popis takto: Similar to balcanica but paler above and below. Česky řečeno podobný balkánskému a celkově bledší. A v popisu formy balcanica je prakticky totéž, je zase bledší než forma nominátní, ale o trošku tmavší než niedicki. Ble, ble, blé. Rozdíly v tónu hnědé jsou sice viditelné na fotografiích, ale ve skutečnosti tak výrazné nejsou. Všimněte si, že na fotografiích je rozdíl v černé barvě křídel mezi samcem a samicí, ale ve skutečnosti jste sotva schopni si takového rozdílu všimnout. Je to nepoužitelné. Pokusím se nyní sehnat originální popisy obou forem, možná, že tam bude uveden nějaký podstatnější rozlišovací znak. Důležitější však bude monitoring letních stehlíků. Zmíním se ještě o jedné malé epizodě, takhle ze září loňského roku. Sedím ve známé ornitologické hospodě „U Horů“ v Podolí, bylo takhle po polovině září. Stěžuji si, že jsme s kolegou objeli všechny známé lokality na východě i západně od Prahy a nenašli jsme jediného stehlíka. Doktor Formánek, letitý vedoucí kroužkovací stanice Národního muzea na to odpověděl. Jó, naši stehlíci jsou tažní, ty jsou už někde v Chorvatsku. A tak by to skutečně mohlo být. Krajáci již byli v Chorvatsku a horští stehlíci dosud nedoletěli. Stará pravda. Stehlíci se přeci vždy chytali až po svatém Václavu, což je až koncem září. Zimní stehlíci tedy s velkou pravděpodobností nebudou naši stehlíci. Doslechl jsem se, že však byli chyceni kominíci ještě začátkem října. To však může být, mohlo jít o nějaký zpozdilý tah.
Stále zůstává ve hře i teorie otěru peří. Z několika důvodů ji však nepokládám za příliš věrohodnou. Jednak, jak můžeme vidět na snímcích, bílé skvrny, které jsou viditelné na složených křídlech stehlíka, jsou prakticky jen skvrny na raménku. Tady není otěr právě největší. Vždy tady nějaká bílá barva, která je viditelná, zůstává. A hlavně, vůbec si nevzpomínám, že by mě někdy nějaký stehlík v kleci zčernal. Ale to se dá docela dobře zjistit a odzkoušet, když už ta paměť je taková nějaká okoralá.
Textu není tentokrát tolik, za to máme více obrázků. Doufám, že je docela jasné o co jde. Spoléhám na to, že v letošním roce seženeme o stehlících více informací. Dívejte se na křídla, pokud možno složená i roztažená, horní krovky ocasní, špičku zobáku, i na kresbu prsou. Pokud se podaří někomu chytit letního stehlíka, bylo by dobře si pamatovat datum odchytu. Nenechávejte si letního stehlíka do klece, s největší pravděpodobností vám uhyne, což by bylo škoda. Těším se na vaše nové zprávy a informace.