Moje zkušenosti s hnízdní budkou z plastu

Když jsem v roce 2000 byl ze zdravotních důvodů nucen zrušit svůj chov ptáků a téměř po čtyřiceti letech se rozloučit s touto činností, nebylo to naštěstí na dlouho. Pořídil jsem si brzy pár žaků a umístil je do voliéry ve větší chodbě.

Voliéra

Voliéra má rozměry 2 metry délka, 180 cm výška, 80 cm šířka. I když ptáci jsou z odchytu, povedlo se sestavit pár, který spolu harmonizoval. Po nějakém čase jsem se rozhodl, že jim dám hnízdní budku, zda by neměli chuť ke hnízdění. Pro zachování stávajícího prostoru bylo nutné budku umístit na vnější stěnu voliéry. Klasická budka ze dřeva se pro daný prostor moc nehodila a tak jsem dal na radu známého, od kterého jsem ptáky získal. Vyrobil jsem budku z novodurové kanalizační roury o průměru 30 cm. Vletový otvor a kontrolní dvířka jsou vyříznuta přímočarou pilkou. Dno a víko tvoří 3 cm silné prkno. Dno je utěsněno akrylátovým tmelem pro snadnější čistění a desinfekci. Sedačka u vletového otvoru je umístěna na vnitřní straně voliéry.

Moje obava

Moje obava, že se při hnízdění bude budka ve vnitřku potit, se nepotvrdila k mé spokojenosti. Ptáci si budku oblíbili a zahnízdili jak vloni, tak i letos. Dnes 10. ledna 2004 mají v budce 33 dní staré mládě a zatím se o něj starají dobře. Myslím si, že i pro ostatní druhy ptáků by se takto vyrobené budky daly použít a ušetřilo by to práci jak s desinfekcí, tak i s opravami po každé hnízdní sezóně. Přeji všem hodně chovatelských úspěchů.