„Jak mít koně“ – 21. Část

Minule jsme si zajezdili ve cvalu a řekli si, jak cvičit, abychom dosáhli kontrolovaného cvalu a začali s přeskoky. Dnes si zkusíme říci něco o ježdění s udidlem a o sebrání.
Proslulý americký koňák Pat Parelli tvrdí : „Měl by existovat zákon, jež říká, že žádný člověk nedá koni do huby udidlo, dokud na kolenou koně nepoprosí , aby toto udidlo akceptoval!“ Do jisté míry s ním velmi souhlasím. Měli bychom si vždy uvědomit, že při použití udidla je potřeba přátelský přístup, cit, načasování, vyváženost, moudrost a zkušenost. O získání těchto kvalit jsme se snažili pomocí cvičení, jež byly uvedeny ve všech předchozích dílech našeho cyklu.

A jak poznáte, že je váš koník připraven přijmout udidlo?

Jestliže jste zvládli všechny manévry, jež jsme dosud probrali na ohlávce a vodítku, na jedné otěži, pak máte se svým koněm vyvinutou slušnou úroveň komunikace a jste připraveni začít pracovat s udidlem v hubě.
První věcí, kterou si vyzkoušíte, bude prevence proti útěkům (podrobně v části 16., Fauna 1/2004).

Zkusíme dát nohu do třmenu, nenasedáme ihned, pohladíme koně po krku a teprve pak přehodíme nohu a zůstaneme alespoň půl minuty klidně sedět v sedle, požádáme koně o ohnutí v krku, zkusíme uhnout předkem, pak zádí. Postupně provedeme všechna cvičení, abychom si ověřili reakce koně a zvykli jej na komunikaci pomocí udidla. Nejsme-li si jisti tím, že koník bude reagovat klidně, můžeme mu poprvé kromě uzdečky ponechat i ohlávku s vodítkem a konec uvázat na hrušku sedla, používáme-li anglické, australské nebo žádné, zastrčíme si konec vodítka za opasek nebo jej uvážeme kolem krku koně. Vždy tak máme možnost náhradního řízení, pokud udidlo bude pro koně problém.

A co je to vlastně sebrání?

To, že dá kůň hlavu dolů ještě rozhodně neznamená sebrání! Je to pouze uhnutí hlavou směrem dolů. Sebrání je totiž vyrovnaná souhra respektu, pohonu a ohebnosti! Při opravdovém sebrání je kůň klidný, odevzdaný a od zádi sebraný, respektuje člověka, jehož nese a respektuje okolí, do jisté míry se již neřídí pouze svou přirozeností.
Podaří-li se nám to, že nás kůň respektuje, máme možnost ovládat jeho pohyb, řízený chod vpřed, jež vychází ze zádi koně. Samozřejmě k tomu velmi pomohou všechna cvičení, jež jsme dosud prováděli. Nejdůležitější na tomto pohonu je právě to, že je naprostým opakem prchání ze strachu. Prchání je naprosto bezhlavé a neplánované, my chceme koně učit na základě toho, že nám velmi důvěřuje, ne na základě strachu!

Získáme-li kontrolu pohybu koně, můžeme k tomu přidat ohýbání. Požádáme nejprve o ohnutí v krku na obě strany a pak zkusíme přátelsky, ale důsledně požádat, aby koník snížil hlavu.

Ještě předtím bychom si ale měli ověřit, zda naše dosavadní snažení přineslo výsledek, a to z toho důvodu, že náš kůň by měl před nacvičováním sebrání být naprosto ovladatelný, aniž bychom se museli spoléhat na ohlávku nebo udidlo jako na brzdící prostředek. Je-li koník připravený na sebrání, měl by být jemný a měl by reagovat na pobídky jezdce i bez ohlávky na nose nebo udidla v hubě. Proto si vezmeme pouze tenký provázek (třeba odvážeme ten, co máme na hůlce, který používáme jako bič) a přehodíme jej koni pod krkem. S takovýmto řízením zkusíme koně požádat o krok, klus, cval, zastavení, ohýbání předku i zádi i couvání a ustupování stranou. Prostě si vyzkoušíme, jestli všechno to, co jsme zvládli na ohlávce a vodítku, dokážeme také pouze na provázku pod krkem. Není-li koník ochoten akceptovat takovéto pobídky a cvičení nezvládne, bude lepší ještě nějakou dobu dále cvičit na ohlávce a zjemňovat, protože na sebrání ještě evidentně není připraven.

Pokud jsme úspěšně prošli, jsme připraveni na následující cvičení :
1) Nejprve si vezmeme obě otěže do jedné ruky a naměříme délku na kohoutek, pak je rozdělíme a vezmeme obouruč. Otěže máme nyní dost nakrátko.
2) Otěže držíme pevně a vyrovnaně. Všímáme si, zda je kůň ochotný se poddat jemnému tlaku na nose, změkčí se v kohoutku a sníží hlavu.
3) Odpoví-li hlavou dolů na tento jemný tlak, ihned tlak uvolníme!!! Budou-li ruce při uvolnění tlaku pomalé, naučí se kůň uvolnit si hlavu sám tím, že jí pohodí a vyvleče vám otěže z rukou sám. Naučí se proti vašim rukám bojovat, místo toho, aby se tlaku rukou na otěžích poddával.
4) Funguje-li v zastavení, zkusíme v kroku. Necháme koně na volné otěži rozejít a stejně jako předtím jej požádáme mírným tlakem otěží, aby dal hlavu dolů. Ihned jakmile hlavu sníží, tlak uvolníme!
5) To stejné v klusu. Když kůň odpoví snížením hlavy, odměníme jej uvolněním otěží. Bude-li jemný on k vám, odvděčte se mu stejnou jemností vašich rukou na otěžích.
6) Takovéto braní otěže a následné povolování je velmi účinným cvičením ke zjemnění koně a změkčení v kohoutku. Prostě jen vezmeme otěže a čekáme, až kůň sníží hlavu, v momentě, kdy odpoví, ihned uvolníme tlak. Koník se tak učí nejen změkčení, ale i zvýšené pozornosti na pobídky otěže.
7) Po chvíli úspěšného cvičení nechejte koni zahozenou otěž, jako odměnu. Většinu práce na jízdárně provádějte na volné otěži - až 90%. Ze začátku berte koně takto na otěž jen na chviličku. Dá se to lehce přehnat a pak se kůň snadno naučí proti vaší ruce bojovat. Odnaučování je pak mnohem pracnější.
8) Když kůň sníží hlavu v kroku a klusu, je vám plně podřízený, ochotně komunikuje a jde vpřed. Můžeme tedy zkusit nacválat. Při nacválání otěž poněkud uvolníme, necháme koně volně naskočit do cvalu. Po pár cvalových skocích koně vezmeme zpět na otěž a požádáme o snížení hlavy. Ihned, jakmile ji dá dolů, tlak uvolníme. Časem, po nějaké době cvičení (u sebrání je potřeba i několik měsíců, aby se osvalila záď a hřbet koně), se kůň naučí vydržet se sníženou hlavou déle. Později už zůstane na udidle a sebere se.

Pozor na naklánění

Pamatujme také na to, že není potřeba se dívat dolů, jestli je kůň v chodu sebraný. Sami v sedle ucítíme, jak začne zabírat záď. Tím, že se nakláníme, abychom případně zkontrolovali chod, tak koně neuvěřitelně rušíme špatným sedem a komunikace se zhorší. K nácviku sebrání nepotřebujeme ani gumové otěže, ani žádné druhy vyvazování. Není dobré držet násilím hlavu koně ve snížené pozici po dlouhou dobu, dokud si nezvykne. Měli bychom toho dosáhnout pouze holýma rukama. Sebrání je totiž stav, jež má koním pomoci v posílení jejich zádi a hřbetu. Je-li kůň takto správně osvalen, je připraven aktivně reagovat na vaše pobídky seshora. Bude stále snadnější jej ovládat, zjemní se v hubě a bude nás čím dál ochotněji následovat. Když jej ale vyvážeme a tím mu způsobíme vnitřní napětí, aniž bychom mu poskytli odměnu za snížení hlavy v podobě uvolnění tlaku (což při žádném druhu vyvázání není možné), jako odpověď pravděpodobně získáme opět pouze odpor a tvrdost.

Jiná situace je, pokud je kůň zkušený a již běžně chodí v sebrání. Pak občasné jemné a férové vyvázání z tréninkových důvodů nebo časové tísně není takovým hříchem, i když vaši jezdeckou práci a vzájemnou přátelskou komunikaci stejně plně nenahradí.