Vzácný amazónek červenohlavý
Rozšíření
Jihovýchodní Brazílie, východní Paraguay a severovýchodní Argentina. Amazónci zde žijí v párech nebo malých skupinách. Zdržují se především ve vrcholcích stromů, kde hledají potravu (semena, ovoce).
Popis (podle J. Karáska)
1,0 je zelený, hlava, uzdička a pruh pod okem šarlatově červené, břicho a spodní krovky ocasní žlutavé, na okraji letky a křidélko tmavozelené, ocas tmavě modrozelený, zobák modrošedý, oko hnědé, nohy černošedé.
0,1 má hlavu zelenou, čelo světlemodré.
Délka 24 cm.
Amazónci červenohlaví jsou zařazeni do rodu Pionopsitta společně s dalšími pěti druhy. Jsou to ptáci střední velikosti, zavalití, s krátkým, poněkud zakulaceným ocasem, který dosahuje poloviny délky křídel.
Amazónek červenohlavý byl v rozmezí let 1870 až 1900 častěji do Evropy dovážen. Většinou byl chován v zoologických zahradách, jen zřídka u soukromého chovatele. Po mnoho roků nebylo o něm nic slyšet, teprve od roku 1969 začaly do Evropy přicházet občasné zásilky. Odchovy byly vždy velikou vzácností. Je velmi pravděpodobné, že importy amazónků červenohlavých nebudou již přicházet, měli by si jejich současní majitelé vést přesnou evidenci, aby se zcela vyloučilo nebezpečí příbuzenské plemenitby.
Umístění amazónků
Jsou to velmi pohybliví ptáci, které nelze chovat v malých klecích. Voliéry by měly mít přibližně tyto rozměry: délka nejméně 2,5 m, šířka 1,5 m, výška 2 m. Amazónci se zdržují převážně v horní části voliéry a jen vzácně zalétnou na zem. Je proto nutné, aby byla voliéra vybavena dostatečným množstvím čerstvých větví na oštipování a ke šplhání, které by se měly po 2–4 týdnech měnit. R. N. chová tyto amazónky pouze ve vnitřních prostorách. Vysvětlení je jednoduché: tito amazónci nenocují v budkách a jelikož jsou v prostoru bydliště tohoto chovatele velmi chladné noci, mohlo by docházet k nachlazení. Chovatelka LOW (1980) doporučuje pro chov kombinované voliéry, aby bylo možno vnitřní prostor vytápět. Při poklesu teplot pod 18 °C jsou amazónci méně pohybliví. Stěžují-li si chovatelé, že jejich amazónci ztrácejí obvyklou čilost a většinou netečně posedávají, je možno to přičíst právě na vrub nižší teploty. Optimální doporučovaná teplota je mezi 24–28 °C. Pro udržení ročního rytmu je možno od listopadu do února jako příznivou považovat teplotu cca 20–22 °C. Délka dne by měla být v zimních měsících 10 až 12 hodin.
Amazónci červenohlaví jsou mírumilovní a snášenliví nejen mezi sebou, ale i vůči jiným druhům papoušků. Brzo zkrotnou a nekřičí, jen si příjemně povídají jako andulky. Chovatelé, jako např. de Grahl, R. Lowová nebo Robiller, shodně tyto údaje potvrzují.
Krmení je nutno podávat v horní části voliéry v blízkosti bidélek. Základem je směs pro papoušky, s 80 % podílem bílé slunečnice bez burských oříšků. Po celý rok se tato směs podává v naklíčeném stavu. Může se také zpestřit střídavě s kukuřičnými klasy, bílým prosem, prosem v klasech a klasy pšenice (v zimě z mrazáku). Střídavě můžeme nabídnout jablka, karotku a kukuřičné klasy rozříznuté a na řezných plochách poprášené známým odchovným krmivem zn. KAYTEE. Není vždy snadné navyknout amazónky na přijímání velice důležitých živočišných bílkovin, především vaječnou míchanici a mravenčí kukly, které jsou před hnízděním a při odchovu mladých životně důležité.
Chovné páry by se měly sestavovat již na podzim, aby měli papoušci možnost si na sebe dokonale zvyknout. Chovatel R.N. připravil hnízdní budky kmenové i z prken. Amazónci si vybrali výhradně přírodní dutiny velikosti pro rozely, s vletovým otvorem o průměru 7 cm. Budky si vybíraly samičky.
Hnízdní aktivita se projevuje u samiček již koncem prosince nebo začátkem ledna, podstatně dříve než u samečků. N. připomíná, jak je důležité začít včas s přikrmováním amazónků vaječným krmivem, které pozitivně ovlivní oplozenost snůšky. Snůška čítá 3–5, nejčastěji ale 4 vajíčka. Se zahříváním začne samička po snesení druhého vejce. V průběhu dne opouští hnízdo asi pětkrát, aby se vyprázdnila a nakrmila. Inkubace je 25 dnů. Asi dva dny před předpokládaným líhnutím se musí opět začít dávat vaječné krmivo, polozralé proso a kukuřice. Oplozenost vajec byla u chovatele vždy 100%, ale líhnivost nebyla vždy uspokojivá. Pouze ve dvou případech se ze čtyř oplozených vajec vylíhla čtyři mláďata, normálně to bývají dvě nebo tři. Váha vylíhnutých mláďat se pohybuje od 5,9 do 6,4 g. Kůže je růžová, pokrytá šedobílým chmýřím. Při kontrolách hnízd zůstává samička sedět na vejcích nebo na mladých. Snaží se kýváním hlavou a horní částí těla provázené broukáním vetřelce odstrašit. Podobně se chovají starší mláďata v hnízdě. Mláďata kroužkujeme ve stáří 10–11 dnů uzavřenými kroužky o průměru 6 mm. V tuto dobu se zdržuje samička přes den velmi dlouho mimo budku. Jakmile dosáhnou mláďata stáří 25 dnů, nocuje samička mimo budku. Mláďata vyletují z budky ve stáří 46–49 dnů a zpět se již nevracejí. Nocují ve vyšší části voliéry, kde sedají na ploché podložce. Mláďata nejeví žádnou plachost a i při přiblížení chovatele neulétnou. V prvních dnech po vylétnutí z budky mají trochu problémy při dosednutí, ale jinak létají velice obratně. Již čtyři dny potom zkoušejí sama zobat zrní. Po uplynutí dvou týdnů jsou mláďata samostatná, ale rodiče je stejně ještě dalších 14 dnů přikrmují. Ve stáří 3–4 měsíců začínají mladí přepeřovat. Při normálním průběhu hnízdění dosud u chovatele R. N. podruhé nezahnízdili. Ovšem v případech, kdy byla snůška neoplozená a vejce byla odebrána, začala samička po uplynutí 14 dnů snášet podruhé.
Robiller (1988) informuje o případu, kdy byl sameček ve stáří 15 měsíců již chovuschopný. U papoušků velikosti těchto amazónků se vychází ze skutečnosti, že páry, aby produkovaly oplozená vejce, musí dosahovat stáří nejméně dva, ne-li tři roky.
Amazónek červenohlavý je zajímavý papoušek, kterého lze každému odpovědnému chovateli vřele doporučit.
Použitá literatura:
Karásek, J. (1935-1940): Cizokrajní ptáci chovaní v klecích KPEP, Praha
Neff, R. (2001): Amazónek červenohlavý, Gef. Welt
Vašíček, M. (1980): Papoušci Nového světa, Svépomoc, Praha
