Jak mohou získat PET PASSPORT majitelé zvířat označených „jiným“ způsobem?

Bydlím v Českých Budějovicích a před dvěma lety jsem si nechala označit psa mikročipem. V Budějovicích se čipuje starším typem mikročipů. Teď však nevím, zda s tímto čipem vyhovím požadavkům na vydání europasu. J. Šišková

Nařízení EU 998/2003

Přes výrazné signály a doporučení veterinárních, chovatelských a dalších mezinárodních i národních organizací a institucí, včetně orgánů Evropské unie, zveřejňovaných a vydávaných již od roku 1996 (kdy se k vydaným ISO normám přihlásila i ČR), došlo v posledních letech na několika málo místech v České republice k označení určitého počtu zvířat mikročipy, které nejsou kompatibilní s požadavky Nařízení EU 998/2003, respektive vyžadujícími v této souvislosti zvláštní řešení. Jde například právě o České Budějovice nebo Litvínov.
Jak mají tito majitelé postupovat, jsme se zeptali operátorky Národního registru majitelů zvířat Dany Švábové.

Nejlevnější varianta

Zvíře označené nekompatibilním čipem lze nechat navíc tetovat a do pasu uvést číslo tetování. Jde ovšem o řešení spíše kuriózně zpátečnické. Tetování je metodou nejen nespolehlivou, neperspektivní, ale hlavně pro psa velmi bolestivou. Při tetování štěňat se počítá (dost nepochopitelně) s nižší vnímavostí vůči bolesti, spíše však s krátkou pamětí tvořícího se organismu. Tetování dospělých psů skutečně není obvyklé. Zvláště když by se mělo provádět do slabin.
Majitel psa očipovaného mimo uvedenou ISO normu musí prokázat identitu zvířete svým vlastním čtecím zařízením, říká nařízení evropské unie, závazné od vstupu ČR do unie pro všechny české majitele. Ke psu očipovanému za dvě stovky si tedy může ještě koupit vlastní čtečku za pět šest tisíc. A všude předvádět, že číslo uvedené v pasu odpovídá kódu jeho mikročipu. První místo, kam si takovou čtečku bude muset majitel vzít, je ordinace certifikovaného veterináře, vydávajícího pasy. Posléze na výstavu a při všech cestách.

Přečipovat?

Otázka tzv. „přečipování“ byla v nedávných letech oblíbeným tématem prodejců čipů bez budoucnosti, jako obchodní taktika notoricky zpochybňující nástup mikročipů v ISO normě. Dnes už toto téma opustili. Dokonce sami vesele „nové“ čipy prodávají! Bude však zajímavé sledovat, jak se vypořádají se svými dřívějšími zákazníky, kteří jim uvěřili a náhle se ocitli na slepé koleji. Že by jim oni (nebo městský úřad) zaplatili ono „přečipování“, tedy označení uznávaným způsobem? Nebo poskytli čtečku? Bylo by to korektní.
Bez ohledu na pohádky je označení dalším mikročipem, tedy takovým, který odpovídá ISO, možné. Čtečka pracující v normě ISO si vybere pouze „svůj“ mikročip a jiné ignoruje. Čipy se mohou „zhádat“ pouze na displeji tzv.multireaderu, čtecího zařízení, které je schopno načíst a automaticky vyhledat mikročip kteréhokoliv z dosud běžně používaných systémů. V takovém případě je nezbytné upozornit kontrolní orgán, že pes má dva mikročipy různých systémů. Jakých komplikací se pak majitel může nadít, nelze zatím odhadnout.

„Country code“

Majitelé psů, kteří si nechávají v této době označit psa mikročipem, by si měli nejen pro pocit vlastní jistoty ověřit, zda kód mikročipu obsahuje kód České republiky, a to buď CZE nebo 203. Nařízení EU totiž požaduje, aby mikročip odpovídal normě ISO 11784. Tato mezinárodní norma pro elektronickou identifikaci pak požaduje ve struktuře kódu i tzv. „country code“. Stejný, jaký bude součástí jedinečného čísla pasu. Jinak by totiž bylo velmi obtížné až nemožné dohledat a ověřit, kde byl čip aplikován a v které databázi jej začít hledat. Přes uvažované mezinárodní propojení budou tuto funkci ještě několik příštích let plnit jednotlivé národní registry.