Odchov Pestřenců červených ve společenském akváriu

Ačkoliv jsem s aktivní akvaristikou skončil již před mnoha lety a nyní se věnuji především chovu hadů, stále mi akvarijní ryby mají co říci. Dodnes nevynechám jedinou příležitost nahlédnout do rybího světa jak prostřednictvím internetu, tak i přátel akvaristů, stále nově vycházejících akvaristických publikací, případně prodejních výstav nebo burz. Akvaristika (podobně jako chov terarijních zvířat) je dynamicky se rozvíjející obor, který hlavně díky neustále se zdokonalující technice vykazuje čím dál tím lepší výsledky. S rozpaky vzpomínám na dobu, kdy byl problém v obchodě koupit prakticky cokoliv a tak se amatérsky vyráběly jak samotné nádrže (tehdy ještě tmelené sklenářským kytem do ocelového rámu), tak i veškeré příslušenství. Snad právě díky mnoha letům vynucené improvizace, experimentování a pověstným zlatým ručičkám patří česká akvaristika mezi špičku a úspěchy našich akvaristů si nijak nezadají s ostatním světem. 

Problematické ryby

Mnohé ryby, které ještě před několika lety patřily mezi vzácné, drahé a tzv. „problematické“, se dnes běžně odchovávají ve velkém množství a jsou proto dostupné i pro řadové akvaristy. Naproti tomu ryby dříve naprosto běžné a mezi akvaristy hojně rozšířené, jsou v posledních letech k vidění jenom sporadicky. Neustále živé a naprosto nenáročné zebřičky, kardinálky čínské, tetry červené či parmičky nádherné, jsou dnes v obchodech k mání jen zřídkakdy. Stále častěji jsou nabízeni především endemičtí tlamovci afrických jezer nebo přešlechtěné skaláry v mnoha barevných mutacích či závojových formách, a to bohužel většinou na úkor jejich životaschopnosti a konečné velikosti. Inu, i akvaristika podléhá módním trendům a navíc se chovatelé s nabývajícími zkušenostmi a možná také tak trochu z falešného studu jen neradi vrací k těm „obyčejným“ rybám, s kterými začínali. Kdo z dnešních mladých akvaristů viděl kupříkladu živého rájovce dlouhoploutvého a jeho nádherné vybarvení v době tření?

Moje akvárium

V současné době provozuji pouze jediné, stolitrové akvárium o rozměrech 80×40×35 cm zařízené jako okrasné, pro společný chov několika druhů ryb. Na víc nádrží mi bohužel nezbývá čas a v panelákovém bytě ani vhodné volné místo – to již zpravidla zabrala terária. Akvárium je umístěno v obývacím pokoji a je opatřené kapotáží z lakovaného přírodního dřeva tak, aby ladilo s ostatním nábytkem. Písek je běžný říční, středního zrnění, namíchaný s většími či menšími oblázky. Z levé strany je přes roh, přibližně do poloviny výšky akvária vytvořena terasa ze štípané břidlice, která se obzvlášť dobře hodí pro osázení hluboko kořenícími rostlinami a zároveň vytváří mnoho skulin a úkrytů například pro krunýřovce. Dominantou celého akvária je mohutný trs zákrutichy obrovské (Vallisneria gigantea), zasazený přibližně uprostřed zadní stěny. Její dlouhé listy splývající na hladině tvoří v akváriu přirozený stín. Za zmínku snad stojí ještě nádherný Echinodorus Indian red, který poutá pozornost v pravé polovině nádrže. Jinak je akvárium osázené běžnými a rychle se rozrůstajícími rostlinami, jako Cryptocoryne affinis, Microsorium pteropus a některými dalšími. Celkový efekt umocňuje několik kousků do červenohněda zbarvených kořenů. Rybí osazenstvo je tvořeno několika nenáročnými druhy, které si navzájem nekonkurují a dobře spolu vycházejí. Převládá hejno asi dvanácti kusů teter černých (Gymnocorymbus ternetzi) a osmi kusů dánií pruhovaných (Brachydanio rerio). Dále jsou to dva mladé páry čichavců perleťových (Trichogaster leeri), dva odrůstající páry velice mírumilovných a neryjících cichlid – akar hnědých (Aeguidens maronii), dospělý pár pestřenců červených (Pelvicachromis pulcher) a jako přirozený regulátor řas ještě dva jedinci krunýřovců rodu Ancistrus. O křišťálovou vodu se stará výkonný vnější filtr s nuceným oběhem vody, tedy s vlastním čerpadlem, který je schován vzadu za nádrží. Ten vytváří na hladině dostatečně silné čeření, takže klasické vzduchování nepoužívám. Osvětlení je zabudované pod kapotou akvária v korýtku z hliníkového plechu, aby se světlo co nejvíce odráželo na hladinu. Svítím dvěma 15 W žárovkami a dvěma 18 W zářivkovými trubicemi, z nichž jedna je klasická bílá s teplým spektrem, druhá fialová – Aqua Glo, určená přímo pro akvária, pod jejímž světlem obzvlášť vynikne zbarvení ryb.

Vhodné podmínky pro tření ryb

Je všeobecně známo, že v dobrých podmínkách se ryby třou i ve společenské nádrži, ačkoliv odchov mláďat je zpravidla z 99 % odsouzen k zániku. Rybí jikry a hlavně vykulený plůdek je přímo neodolatelnou pochoutkou pro většinu ostatních ryb v akváriu a proto potěr jen výjimečně (pokud se vůbec stačí vylíhnout) přečká prvních pár hodin života. Přesto je za určitých podmínek odchov možný i ve společenském akváriu, jak jsem se sám nedávno přesvědčil. Pár pestřenců červených se mi třel už několikrát předtím, vždy byl však plůdek sežrán ostatními rybami už během několika hodin. S vypětím všech sil dokázal rodičovský pár uhlídat svoje potomstvo sotva do druhého dne. Naposledy se moji pestřenci vytřeli koncem srpna v dopoledních hodinách na stěnu jeskyňky vytvořené z břidlicových desek. Oba partneři (samec přes 7, samice necelých 5 cm) se o jikry velice svědomitě starali a vcelku úspěšně odháněli především neodbytné a o dost větší akary hnědé, které měly na snůšku evidentní zálusk. Pro jistotu jsem začal intenzivněji krmit a jenom doufal, že neustále syté ryby nebudou mít o jikry tak velký zájem. Plůdek se vykulil po třech dnech a za další čtyři dny se rozplaval. Rodiče předváděli v péči o své potomstvo přímo ukázkový koncert, jejich příkladná starostlivost a odhodlání bránit mladé snad i za cenu vlastního života byla obdivuhodná a dojemná zároveň. Jak samec, tak i samice zuřivě útočili dokonce i na mojí ruku, když jsem musel upravovat kořen na dně akvária. Kupodivu se jim úspěšně dařilo odhánět od potěru všechny ostatní obyvatele akvária, ačkoliv se mláďata s přibývajícím věkem stále častěji „rozutíkávala“ a přidělávala tak svým rodičům čím dál tím větší starosti. Protože z nedostatku času nejsem schopen zajistit rybkám pravidelný přísun živého krmiva, jsou moje ryby po většinu roku odkázané převážně na sice kvalitní, ale přece jen náhradní stravu jako je LON, Tetra Min a podobně. Občas zpestřuji jejich jídelníček živými nítěnkami či zmrazeným planktonem. Na podobné stravě je vlastně odchován i potěr pestřenců, do jednoho centimetru délky převládal především Tetra Min Baby a Micro Min, jen jednou za čas dostával zmrazené nauplie buchanek.

Výroba tzv. vývojové vody

Přesto si troufám tvrdit, že moje ryby jsou v dobré kondici, o čemž svědčí poměrně časté tření i ostatních druhů ryb v mém akváriu. Mnohokrát jsem pozoroval hromadné tření teter černých, dánií pruhovaných nebo teter císařských a to zpravidla bezprostředně po pravidelné, částečné výměně vody za čerstvou. Na výměnu přibližně třetiny objemu jednou za tři neděle, používám vodu přímo z kohoutku, která je u nás na severu Čech dostatečně kvalitní a pro většinu běžných ryb jí není třeba nijak upravovat. Veškerá příprava vody spočívá v tom, že jí nechám před napuštěním asi deset minut odstát, kvůli vyprchání přebytečného chlóru. Je pochopitelné, že racionální odchov většiny druhů akvarijních ryb si žádá naprosto odlišné podmínky a odchov ve společenském akváriu tak prakticky nepřichází v úvahu. Ostatně množil jsem několik druhů teter, cichlid, parmiček i sumečků a dokonce i některé druhy halančíků, kteří mají svoje určitá specifika a rozhodně nepatří mezi běžné ryby v našich akváriích. Většina ryb je totiž závislá na přesně dané kvalitě vody a pro tření i odchov mláďat je třeba jim tyto podmínky zajistit. Každý akvarista, který má zkušenosti s odchovem problematičtějších ryb, mi jistě potvrdí, kolik úsilí a finančních prostředků stojí „výroba“ tzv. vývojové vody. Ne vždy je totiž použitelná ta, co máme k dispozici doma a tak se někdy musí dovážet, často i z velké dálky. Nebudu zde rozebírat její následnou úpravu nákladnými zařízeními, jako jsou různé demineralizační a destilační přístroje nebo iontoměniče (katexové a anexové kolony). Vodu lze případně upravit také vhodnými chemikáliemi, ale jak už jsem naznačil, samotná problematika chemismu vody v akvaristice by vydala na samostatnou knížku a rozhodně není možné rozepisovat se o ní v tomto článku.

Pestřenci a péče o mladé

Jako většina cichlid i pestřenci červení vodí své potomstvo napříč celou nádrží a tak ve společenském akváriu nejde samozřejmě ztrátám zabránit. Je pochopitelné, že při tomto způsobu odchovu nemůže být počet mláďat srovnatelný s racionálním odchovem v samostatné nádrži, kdy se po rozplavání plůdku rodičovský pár odlovuje a potěru se věnuje maximální možná péče. Počet odchovaných mláďat skutečně není velký, ale vzhledem k tomu, že jsem je po celou dobu ponechal napospas osudu a ostatním rybám, je patnáct kusů ještě docela slušné číslo. Obzvlášť vezmu-li v úvahu, že samotný počet jiker u pestřenců červených není tak jako tak nijak závratný. V současnosti mají největší z mláďat už téměř třicet milimetrů, mají se čile k světu a začínají se pomalu vybarvovat do podoby svých rodičů. Ostatní ryby v akváriu pro ně dávno nepředstavují žádné nebezpečí a tak už nejsou nucena žít skrytým životem pod starostlivým dohledem svých rodičů. Jsou již naprosto samostatná a rodičovský pár o ně nadobro ztratil zájem. Ke konci začal samec od mláďat odhánět dokonce i samotnou samici, která se naštěstí může (díky mnoha úkrytům v akváriu) kdykoliv schovat. Samci pestřenců jsou mezi sebou poměrně nesnášenliví a tak je lepší chovat je odděleně, případně pouze v páru. Jinak nejagresivnější a zpravidla také největší samec terorizuje ostatní samečky, kteří se v jeho přítomnosti bohužel nikdy nevybarví do krásy dominantního samce – pána akvária.

Pestřenec červený je nádherná, nenáročná a mimo dobu rozmnožování naprosto mírumilovná ryba, kterou lze směle doporučit i začínajícím akvaristům a která dodnes patří mezi oblíbené stálice v našich akváriích. Pohled na překrásně vybarvený pár vodící po nádrži hejno mláďat, je nezapomenutelným zážitkem pro každého chovatele.