Rozšiřování želvy nádherné (Trachemys scripta elegans) v Evropě
Článků o chovu, odchovu a biologii želvy nádherné již bylo napsáno tolik, že už by se snad o ní nedalo co psát.
Původní výskyt T. scripta elegans
Je to docela pochopitelné, protože žádný jiný druh želvy není tak „masově“ nabízen v obchodech se zvířaty, jako právě želva nádherná (Trachemys scripta) a to nejčastěji poddruh T. s. elegans. Navíc se prodávají většinou jen několikacentimetrová mláďata želviček, která jsou velmi často originálním, roztomilým a také levným (kolem 100 Kč), ale ne vždy ideálním dárkem pro děti. To nejen proto, že malá želvička je živý tvor a ne hračka a podle toho se o ní musíme starat a pečovat o ní, ale také proto, že „malá“ nezůstane navždy a postupem času vyroste. A to ne zrovna málo, krunýř samice může v dospělosti měřit až 25 cm, u samců „jen“ 15 cm. A tak zvíře, které bylo v mládí tak malé, roztomilé a pestrobarevné, je nyní velké tak, že si v akváriu sotva zaplave a zbarvení je matně hnědozelené. Želva už pro své chovatele není tak atraktivní jako bývala dříve a protože se v zajetí dožívají želvy i 20 let, rozhodnou se často majitelé svého zvířete zbavit. Nejčastěji ho prodají nebo spíše darují zpátky do některého zoo-obchodu. Jenže proto, že o dospělé želvy není takový zájem jako o mláďata a nabídka dospělých želv je často větší než poptávka, zbavují se někteří chovatelé želv jednoduchým, ale velice nevhodným způsobem. Želvu prostě vypustí do některého rybníka nebo pomalu tekoucí větší řeky.
Původní výskyt T. scripta elegans je jihovýchod USA a většina velkých farem, kde se tyto želvy odchovávají pro vývoz do celého světa, je v okolí mexického zálivu, kde vládne subtropické klima. Proto část takto vypuštěných želv do volné přírody střední Evropy nepřežije naši mírnou zimu. Jenže zdravé a silné kusy nepříznivé počasí přečkají zahrabané hluboko v bahně na dně vod. Naštěstí se želvy v našich klimatických podmínkách nedokážou rozmnožovat, stejně jako často náš jediný původní druh želva bahenní (Emys orbicularis), která je u nás ještě občas nalézána jako relikt. Horší je to ovšem v jižní Evropě, kde želvy nádherné mají tolik potřebného sluníčka pro vývin svých vajíček a jejich mláďata se tak stávají novým, již „původním“, ale nežádoucím druhem tamní fauny.
Oblast jižní Francie
Sám jsem měl možnost se o tom přesvědčit, když jsem byl v červenci 2001 na dovolené v jižní Francii. V mnoha odvodňovacích kanálech bylo několik desítek různě vzrostlých želv Trachemys scripta a to především poddruh T. s. elegans. Velkým překvapením pro mě bylo to, že jsem na místech s výskytem T. s. elegans viděl jen málo kusů želvy Emys orbicularis a to jenom polovzrostlé a plně vzrostlé jedince. Tohle je ukázkový příklad toho, co může způsobit vypouštění cizího druhu do volné přírody. Nepůvodní T. s. elegans vytlačuje původní Emys orbicularis ze svého životního prostředí. Navíc, jak si želva nádherná zvykla v chovu na přítomnost člověka, tak i v odvodňovacích kanálech na okrajích měst ji přítomnost člověka téměř nevadila a často dokonce želvy zvědavě vylézaly z vody, aby se přesvědčily, zda jim někdo nehodí něco na „zub“.
Výskyt T. s. elegans v přírodě střední Evropy není naštěstí tak velký jako v jižní Francii, ale i zde jsou stále častěji hlášeny její nálezy. Tak třeba v Německu je dnes větší šance setkat se v přírodě s vysazenou želvou nádhernou, než s původní želvou bahenní a to i přesto, že dovoz tohoto druhu tam již několik let podléhá zvláštním předpisům (na ochranu místní fauny a flóry). I v České a Slovenské republice jsou občas hlášeny její pozorování. Například v okolí Olomouce byly několikrát viděny želvy nádherné ve slepých ramenech Moravy nebo při podzimním výlovu Petrova rybníka u Krnova v r. 2002 bylo v síti chyceno mládě želvy nádherné. Naštěstí, jak již bylo řečeno výše, tenhle druh se u nás nedokáže množit tak, že zde není riziko trvalého zavlečení tak velké, pokud ovšem nebereme v potaz to, že želva může v přírodě přežít 15 i více let.
Želva pestrá
V záloze zde číhá ještě jeden druh želvy, který se vyskytuje ve středních a severních oblastech USA a v jižní Kanadě a který se k nám také občas dováží. Avšak ne v takovém množství jako druh předešlý a taky jeho cena je poněkud vyšší. Je to želva pestrá (Chrysemys picta).
Nebezpečí u tohoto druhu a hlavně poddruhů Ch. picta pictra, Ch. picta belli a Ch. picta marginata tkví v tom, že tyto jsou rozšířené až na jih Kanady. V těchto oblastech panuje podobné klima jako ve střední Evropě a tudíž je pravděpodobné, že by se zde želva pestrá dokázala i úspěšně množit a případně tak „nahradit“ vymírající populace naší želvy bahenní. Tělo této otužilé želvy navíc obsahuje přirozenou nemrznoucí látku, která vylíhnutým mláďatům, zimujícím přímo v místě snůšky, umožňuje přežít i období, kdy teplota klesne pod bod mrazu.
Zbarvení želvy pestré je opravdu velmi krásné. Karapax je většinou tmavý až černý s červenými okraji, na krku a končetinách se táhnou žluté nebo žlutočervené proužky a spodní krunýř (plastron) je růžový až krvavě červený, s tmavým mramorováním.
Literatura:
Birkhead Tim a kol.: Soukromí živočichů, 1998
Krnovské noviny: Výlov Petrova rybníka, 2002
Praschag Reiner: Vodní želvy, 1999
