O chovu amazoňana modročelého
Amazoňan modročelý patří mezi velmi oblíbené druhy papoušků nejen pro pěkné zbarvení, ale i pro své dobré vlastnosti. Snadno se ochočí, naučí se napodobovat lidskou řeč, píská a většinou spolehlivě odchovává mladé. Jeho velikost je asi 37 cm. Jsou známé dvě zeměpisné formy, které se vyskytují v širokém areálu v Jižní Americe. Žijí v různých biotopech, především ve vlhkých subtropických lesích i na savanách se stromovými porosty. Hnízdění spadá do doby od října do března. Chovné páry se oddělují od velikých hejn, obsazují dutiny po datlech nebo se usazují ve vyhnilých dutých větvích nebo kmenech starých stromů. Dutiny si upravují vyštipováním zobákem a získanými třískami si vystýlají hnízdní kotlinku. V přírodě se živí plody stromů (pomeranče, mango), ořechy, plody keřů, jejich listím a pupeny, semeny palem, různými bobulemi a mladými výhonky různých dřevin.
Popis (podle Karáska)
Samec i samice mají vrch těla zelený, jednotlivá pera tmavě lemována, spodina je světlejší, čelo modré, témě, líce, krk a stehna žluté. Ruční letky černé, loketní zelené s modrou špičkou, u prvních pěti u kořene vnějšího praporu červené, tvořící dlouhé zrcátko. Ohbí křídla červené, okraj křídla žlutozelený. Ocas zelený, vnější pera se žlutou špičkou, u kořene vnějšího praporu červené. Zobák a ozobí černohnědé, oko oranžově červené, nahé okruží oka modravé. Nohy šedé, drápy černé.
Pro úspěšný odchov je podmínkou sestavení harmonujícího páru, což je všeobecně známo a platí to pro všechny druhy ptáků. První odchov byl zaznamenán v r. 1886 ve Francii. Tři mláďata byla odchována v kleci o rozměrech 180×80×180 (dך×v) cm. U nás byli amazoňani modročelí vystaveni na II. výstavě ptactva v Praze v r. 1879 K. Hlouškem a V. Schöblem. V sedmdesátých letech byl naším úspěšným chovatelem J. Král. Jmenovaný přezimoval amazoňany v kleci 1×1×1 m při teplotě 12–15 °C. Na jaře potom pár přemístil do voliéry 2×3×1 m. Z dalších chovatelů si připomeňme M. Minaříka, J. Pfeifera, Němečka, Smyčka, Černého a ZOO Dvůr Králové n. L.
Chovatel Asmus (GW 6/01) má pár amazoňanů modročelých umístěný v kombinované voliéře rozměrů: vnitřní část 1,8d×1,2š×2,2v s výletem 6×1,2×2 (dך×v). Ptáci mají možnost si v průběhu celého roku vybírat, kde se budou zdržovat. I při teplotách pod 0 °C je chovatel po mnoho hodin pozoroval ve výletu, ačkoliv je vnitřní prostor elektricky vytápěný. Ve vnitřní voliéře je zavedeno nouzové noční osvětlení. V případě, že se amazoňani něčeho vylekají a opustí budku, toto světlo je brzo uklidní a umožní jim vrátit se zpět do budky.
Amazoňani jsou krmeni z obslužné chodby, takže není nutné vstupovat do voliéry a ptáky zbytečně plašit. Na výletových voliérách je instalováno rozprašování vody, kterým jsou amazoňani osvěžováni. Podlahy voliér jsou vybetonované. Toto je z hlediska estetického méně hezké, ale usnadňuje to úklid a chrání ptáky proti vnikání škodlivých hlodavců.
Krmení
Základem je směs dodávaná speciálními zoo obchody. Asmus přimíchává menší množství burských oříšků. Rozpis směsi: kukuřice, oves, pšenice, proso, kardi, pohanka, trochu slunečnicových jader, dýně a bílkovinné perličky. Důležité jsou denní dávky ovoce a zeleniny. Pochoutkou jsou mandarinky a na kostky nakrájené topinambury. Ze zeleného krmiva je zvláště oblíben žabinec ptačinec, smetánka lékařská, pastuší tobolka, jitrocel aj.
Důležité jsou větve ovocných a listnatých stromů (např. dubu, javoru ap.) na oštipování. Rutgers doporučuje pohanku, lesknici, ječmen, datle, rozinky a různé ořechy.
V zimních měsících a při odchovu mladých je krmení naklíčenými semeny nezbytné. Naklíčená semena podávaná v zimě nahrazují chybějící zelené.
Při odchovu mladých dává chovatel Asmus vaječné směsi, které nabízejí zahraniční výrobci, buď suché nebo vlhké s medem. Tyto směsi obsahují všechny životně důležité látky, živočišné bílkoviny, vitamíny, stopové prvky a minerálie. V pravidelných intervalech přidává do suché směsi strouhané vařené vejce, sýr nebo tvaroh. Nezbytný je krmný vápenec, grit a říční písek.
Amazoňani hnízdí v budkách o základně 30×30 cm a výšce 70 cm, buď kmenových nebo vyrobených z dubových prken. Vletový otvor má průměr 12 cm. Dno budky je vyplněno asi 4 cm vrstvou hrubších pilin. V našich zeměpisných podmínkách začínají amazoňani tokat a hnízdit v dubnu nebo květnu. Blížící se dobu hnízdění připomíná vzájemné probírání peří partnerů, hlasité křičení, krmení samice samcem a také stoupající agresivita vůči chovateli, vůči ptákům umístěných v sousední voliéře nebo vůči spoluobyvatelům voliéry. O několik dnů později se zřetelně zvětšuje samičce bříško a nápadně se zvýší produkce trusu. Nastala doba, kdy musí chovatel věnovat samičce stálou pozornost, aby v případě, že by došlo k nesnášivosti, bylo možno poskytnout pomoc.
Samička snáší 3–5 vajíček, doba inkubace je 26 dnů. Vejce zahřívá sama samička. Ráno a navečer opouští samička na několik minut budku, aby se vyprázdnila. Krmení ji poskytuje samec. Případnou kontrolu budky je nutno dělat velmi opatrně a rychle, aby byli amazoňani co nejméně rušeni. Pokud se pár již jednou při odchovu osvědčil, bude se velmi pravděpodobně pečlivě starat i o odchovy v budoucnosti.
Mláďata vyletují z hnízda asi za 8 týdnů a jsou rodiči dokrmována, ale postupně začínají samostatně přijímat potravu. Mláďata můžeme nechat u starých do té doby, dokud je strpí.
Použitá literatura:
Vašíček Milan – monografie papoušci 1980
Vít Rudolf – monografie papoušci 1970
Asmus, J. (2001) – Amazoňan modročelý
Gefiederte Welt 6/01
