Jak již z názvu vyplývá, vzniklo toto plemeno holubů na benešovsku a podle okresního města ležícího 50 kilometrů východně od Prahy, dostalo také svůj název. Toto plemeno patří k nejmladším českým plemenům a bylo uznáno až v roce 1947, a to pouze v modrém bezpruhém rázu. Proto také dostal svůj první název „benešovský hřivnáč“, který však byl už v roce 1949 změněn na „benešovský selský holub“. Teprve později se ustálil název na dnešním „benešovský holub“, který je uveden už i v posledním vzorníku z roku 1993.
Původní modrý ráz byl vyšlechtěn z bezpruhého modrého moravského pštrosa a modrého pruhového poštovního holuba. Na přelomu padesátých a šedesátých let vyšlechtil chovatel Podroužek z Teplýšovic u Benešova bílé BH, a to pomocí bílých poštovních holubů, bílých kingů a červených moravských pštrosů. Po uznání v roce 1964 se tento ráz rychle rozšířil tak, že málem vytlačil i původní modrý ráz. V roce 1974 byly uznány další barevné rázy, a to černí, červení a žlutí. Tyto rázy se však rozšiřovaly už mnohem pomaleji, než bílí. Na jejich vzniku se významně podíleli zejména černí, červení a žlutí moravští pštrosi a pravděpodobně také kingové v těchto barvách. Vliv moravských pštrosů je patrný také na struktuře opeření, barvě a lesku, zejména u špičkových chovů.
Novošlechtění se však nezastavilo jen u výše uvedených rázů. O tom svědčí i vzorník z roku 1993, ve kterém jsou už uvedeni i tygři v černé, červené a žluté barvě. Na klubových výstavách jsou již běžně vystavováni a jejich kvalita roste, rezervy jsou ještě v tělesných tvarech a tvaru hlavy.
O jeden z nejzajímavějších počinů v holubářském novošlechtění, a to nejen u tohoto plemene, ale v našem holubářství vůbec, se v posledních letech postaral východočeský chovatel Jiří Ofrt, který vyšlechtil „stříbřité“ a „plavé“ bezpruhé benešovské holuby a po 5 kusech je představil na speciálce klubu v lednu 2002 v Hradci Králové – Plačicích. Posuzoval jsem oba rázy tohoto chovatele na loňské podzimní výstavě v Novém Bydžově a i zde bylo patrné, že oba tyto rázy již mají potřebnou úroveň nejen v barvě, ale i v tělesných tvarech. Při uznání obou těchto zajímavých rázů (o kterém by nemělo být pochyb) je nutně ještě přesné názvoslovné vymezení barevnosti.
V chovu i při posuzování klademe prvořadou důležitost na postavu a tělesné tvary, tedy znaky, které podmiňují dobrou užitkovost. Až ve druhém sledu našeho zájmu jsou: hlava, oči, obočnice, zobák, barva a lesk opeření. Ostatní znaky jsou už znaky druhořadými a v posouzení by neměly hrát jen malou roli. Výskyt perlových nebo tmavých očí u barevných je vždy vadou výlukovou.
U benešovských holubů se nejčastěji vyskytují následující vady: útlé, drobnější a delší postavy, vodorovné držení těla, delší a širší ocas, delší křídla, narůžovělé obočnice u modrých a černých, bledé obočnice u bílých, červených a žlutých, slabý a delší zobák (zejména u holubic), užší a nižší čelo, hrubé ozobí (zejména u starších holubů), hrubší struktura opeření (zejména u červených a žlutých) a vady barev a lesků.
Vzhledem k tomu, že jde o mladé plemeno holubů, vzniklé křížením minimálně tří plemen, je nutné dbát především na sjednocování tvarů a postav jednotlivých rázů. Proto je nutné holuby, kteří nesou znaky křížení, na výstavách nemilosrdně vyřazovat z ocenění. Jde zejména o holuby s náznakem kolíbky, svěšených křídel či zdviženého ocasu.
V protikladu k celkem dobrému rozšíření tohoto plemene u nás a na Slovensku, je malé rozšíření do ostatních okolních zemí. Poprvé byli BH prezentováni mezinárodně (a bohužel na dlouhá léta naposledy) už v roce 1956 v Brně, kde nabídli návštěvníkům 3 vystavovatelé 11 kusů v původním modrém rázu. Také EV Brno 98 nebyla svazem ani chovateli BH dobře využita – BH se zde prezentoval jen v barvě bílé, červené a žluté pouhými 23 kusy, původní modrý ráz chyběl úplně!
Poměrně dobře byli BH prezentováni na poslední celostátní výstavě v Lysé nad Labem, kde byli co do počtu čtvrtým nejpočetnějším plemenem (jen moravských pštrosů, českých staváků a kingů bylo více) se 115 kusy ve 4 rázech (modří, bílí, červení a žlutí) – černí a tygři ve všech barvách však chyběli. Čestné ceny zde obdrželi na bílé V. Nejedlý, na červené F. Čech a na žluté F. Svatoň (všichni 95 bodů).
Nejreprezentativnější přehlídkou BH jsou však v posledních letech celostátní speciálky BH. Již 31. speciálka byla na přelomu listopadu a prosince 2002 v Bystřici u Benešova a 42 vystavovatelů z celé ČR zde přihlásilo 445 BH v 8 rázech. Nejvíc bylo bílých (162) a v soutěži kolekcí 5 holubů zvítězil J. Svatoň se 472 body. Počtem 103 kusů byli druzí modří a o první místo ve vyrovnané soutěži se dělili hned 3 chovatelé – J. Dvořáček, F. Kopp a L. Pech (všichni 471 bodů). Počtem třetí (65 kusů), bezpečně zvítězila kolekce J. Pichla se 473 body. Ten vyhrál i putovní pohár memoriálu Františka Podroužka v soutěži 5 kusů výletků se 471 body. Jen o jednoho méně bylo žlutých – 64 kusů. Zvítězila kolekce F. Svatoně se 473 body. Černých bylo podstatně méně – 33 kusů – a zde dominovala kolekce J. Barcala se 473 body.
Nejméně bylo tygrů – 18 kusů ve 3 barvách od 2 chovatelů. Čestnou cenu zaslouženě obdržel žlutý tygr J. Šebka.
I přes malou propagaci tohoto plemene jeví o BH zájem také několik chovatelů v NSR. Proto jsem na požadavek berlínské redakce Deutsche Geflügel napsal o BH souhrnné pojednání do tohoto měsíčníku v dubnu 2002. BH má všechny předpoklady, aby pronikl i do západní Evropy a uplatnil své dobré vlastnosti.