Většina psů těžce nese koupání ve vaně či sprchovacím koutě. Pro některé je utrpení i koupání v letních měsících na zahradě za pomoci proudu vody z hadice. Tedy ne každý pes má doma vodu rád jinde, než-li v misce. Ale taková prostorná vodní hladina v podobě řeky, rybníku, přehrady, ta udělá radost snad každému velkému i malému psovi. Dokonce i tomu, který se neováží vrhnout se tam, kde nedosáhne na dno.
První reakce mladého psa, který vidí rozsáhlou vodní plochu poprvé, může být velmi různá. Jeden se do ni bez váhání vrhne, a poté s překvapeným pohledem žasne, kde se to ocitl. Jiný chvilku váhá, ale nakonec se sám odhodlá a začne plavat. Je i ovšem nemálo těch psů, kteří budou pobíhat po břehu a štěkat či naopak jen překvapeně koukat na vodní hladinu. Je sice mnoho mladých psů, kteří si bez většího přemlouvání přijdou alespoň zchladit tlapky, ale naopak jen málo těch, kteří se pustí do plavání s takovou samozřejmostí, jakoby to bylo jejich každodenní náplní dne.
Hlavní podmínkou, aby se pes vodní plochy nebál, je v žádném případě jej do vody neházet a nikdy ho nenutit jít do vody násilím. Právě taková stresující situace posléze nezřídka vede k nepřekonatelnému odporu a strachu do vody dobrovolně vstoupit. Navíc vyděšený pes může i někoho z přítomných pokousat. Také si ne každý člověk uvědomuje, že se pes, kterého hodíte do vody s představou, že sám začne plavat, může utopit. Bude to znít opravdu neuvěřitelně, ale opravdu ne každý pes umí dobře plavat. Sice pud sebezáchovy mu velí, jak se za pomocí tlapek udržet nad vodou, ale šok, který může přijít, ale také zdravotní potíže (např. srdeční), vdechnutí vody či obezita apod., mohou vést k tomu, že se nad psem uzavře hladina.
Psa je vhodné s vodní plochou v klidu seznámit. Nejvhodnějším řešením je najít místo, kde je prostorný mělký břeh. Tam psa pusťte na volno a sami vstupte do vody. Vaše chování musí zářit důvěrou a klidem. Pes nesmí mít pocit, že hrozí nějaké nebezpečí. Jedná-li se o místo, kde i vy můžete plavat, učiňte tak. Někteří psi již na vaše vzdálení se do větší hloubky budou reagovat plaváním k vám. Pakliže ne, z větší hloubky (asi 5 metrů od psa) na něj volejte a doslova ho k sobě lákejte. Většina psů neodolá a po chvilce se za vámi pustí. Psíka můžete také přilákat díky pohazování míčku či klacíku. Házet aportíky můžete (zpočátku opravdu nedaleko) do vody také ze břehu. Vášnivý aportér se pro ně s radostí vrhne. Často pomůže i odvážný starší a zkušený psí kamarád, který jde do vody s naprostou samozřejmostí. Mladý pes tak brzy zjistí, že voda příjemně chladí, nehrozí žádné nebezpečí, a že plavání je příjemná zábava. Bude se tak na další plavání velmi těšit a do vody se vrhne i sám, kdykoliv mu to umožníte.
Pokud se pes dostane do hloubky, kde sotva dosáhne na dno a přestože má snahu jít dále, brzdí ho jakási obava, můžete mu pomoci přidržením za obojek. Neveďte jej však stále do větší hloubky, ale udělejte s ním ve vodě malé kolečko o průměru asi 2–3 metrů, aby co nejdříve cítil bezpečí v podobě opětovného dosáhnutí na dno. Tak zjistí „jak plavat“ a strach z něj většinou zcela spadne.
Nesnažte se psa přidržovat pod břichem. Tak pod sebou cítí nějakou překážku, na kterou se bude snažit postavit a ještě více znejistí. V lepším případě mu bude vaše ruka pouze zavazet. Navíc vás pravděpodobně poškrabe. Zpočátku psa nelákejte k plavání dál a dál. Jakmile vidíte, že pes již není tak při síle jako na začátku, trvejte na tom, aby vyšel na břeh a odpočal si. Nikdy na psa necákejte ani jinak ho vodou nezlobte, i když vám to může připadat zábavné.
Jsou však také psi, kteří vodě nikdy nebudou důvěřovat, i psi, kteří se ani při největší snaze nad hladinou neudrží. Takové jedince do vody nenuťte, naopak dbejte o jejich bezpečí. Voda v této podobě pro ně není ničím přínosným, opomenu-li příjemnou relaxaci a pohyb na břehu.
Pokud psa plavání baví, a je-li ta možnost, podporujte ho v ní. Plavání je nejen zábavné, zdravé, ale i výborné pro fyzičku. Nechejte ho plavat, jak dlouho chce (jestliže silami stačí) a pokud rád aportuje, házejte mu do vody nějaké klacíky či jiné aportíky.
Někteří psi milují i plavení se na loďce. Ovšem takového psa je vhodné přidržovat za obojek, pokud nechcete, aby z loďky vyskočil, uvidí-li v ní něco zajímavého. Většinou se ne zrovna jednoduše pes dostává zpět na loď, a jste-li daleko od břehu hrozí, že nevystačí se svými silami.
Nelze přesně definovat, která plemena jsou plaveckými antitalenty či naopak plaveckými machry. Za milovníky vody jsou sice právem označováni novofundlandští psi, ale také retrívři, landseeři, leonbergři, i němečtí ovčáci, ovšem i mezi nimi se najdou výjimky. Samozřejmě vodu milují i jiná plemena, respektive jednotliví psi, včetně voříšků a kříženců. Na velikosti ani délce srsti příliš nezáleží. Někteří psi se dokonce i rádi potápějí a sbírají ze dna kameny. Lépe se plave psovi tzv. v kondici, naopak nejhůře psíkovi obéznímu. Také není pravda, že by malí psíci s dlouhou načesanou srstí po plavání netoužili stejně jako jiní, větší psí kamarádi.
Dříve než v půl roce věku by mladý pes neměl do vody vstoupit – plavat. A to hlavně z důvodu podchlazení, ale také aby se mu nedostala voda do uší, z důvodu velmi citlivé pokožky, apod. Štěňata tedy ze zásady do vody nepouštějte. Studená voda není zrovna vhodná pro velmi staré psy a už vůbec ne pro nemocné. V těchto případech je vhodnější do blízkosti vody vůbec nechodit.
Vždy dobře zvažte, zda voda v té které podobě je pro psa bezpečná. Zejména pro malé psy může být smrtelně nebezpečná řeka se silnějším proudem či splav. Nebezpečí pro všechny psy bez ohledu na výšku hrozí zejména v řekách, které jsou lemovány strmými břehy. Psovi se na takových místech velmi těžce vylézá z vody na břeh a pokud se bude velmi dlouho snažit vylézt, může se vyčerpat a nakonec utonout. Také včely a vosy na klidné vodní ploše jsou pro psa velkým nebezpečím.
Nehrajte si se psem v hluboké vodě a daleko od břehu příliš dlouho. Pes by se mohl silně unavit a mít velké problémy doplavat bez pomoci ke břehu. Opravdu nikdy nepřeceňujte síly sebelepšího plavce.
Pozor také na poškrábání. Hodně psů rádo plave za svým pánem a hledá u něj jakousi oporu. Často tak může dojít k poškrábání člověka, i náhodně plavoucího kolem. Je i několik málo psů, kteří naopak nemají rádi, když se k nim někdo při plavání přiblíží. Pravděpodobně z obavy jeho ohrožení v době, kdy je vlastně bezbranný. U těchto psů je rozumné při dalším plavání nasadit náhubek. Předejde se tak možným nepříjemnostem.
Pokud se vám voda zdá být znečištěná tak, že vy by jste do ni nevstoupili, nedovolte to ani psovi. Po koupání nezapomeňte svého psa doma pečlivě osprchovat či vykoupat v čisté vodě. Zejména pokud se jednalo o vodu v ne zcela čisté stojaté vodě či v moři. Předejdete tak možným kožním problémům.
Nezapomeňte dát do vody psovi vhodný obojek a sundat z obojku kapsičku s adresou, není-li vodě vzdorná. V žádném případě se nesnažte psovi „pomoci“ nafukovacím kruhem či plovoucími deskami. Pes nechápe jejich účel a taková pomoc psovi více uškodí, než pomůže.
Některým lidem vadí, že do vody, kde se koupou lidé vstupuje i pes. (Naopak jim nevadí, že do ní lidé házejí a vlévají neuvěřitelné nečistoty). Proto doporučuji vyhledávat co nejklidnější a nejodlehlejší místa. Přesto vždy buďte připraveni i na nepříjemnosti z řad některých zarputilých nepejskařů.