Analýza současného stavu v chovu koz v ČR

V chovu koz došlo za posledních deset let k několika zásadním změnám. První změnou bylo zastavení poklesu stavů koz a jeho mírný nárůst do první poloviny devadesátých let z cca 40.000 na cca 45.000 kusů. Druhou změnou byl vstup větších chovatelů koz s počty zvířat od několika desítek až po několik set koz v jednom stádě s víceméně ekonomickým pohledem na tento chov. Třetí změnou bylo postupné uplatňování výrobků z kozího mléka na našem spotřebitelském trhu především v oblasti “zdravé výživy”, další rozšiřování i do běžné sítě potravinářských obchodů na sebe nedalo dlouho čekat. Poslední změnou byl pokles stavů koz v druhé polovině devadesátých let na současných cca 30.000 - 32.000 kusů koz a stabilizace výrobců i trhu s kozími výrobky. Otázkou je, jak si vysvětlit jednotlivé změny. Podle mého názoru největší podíl na zvyšování stavů a vznik farem měl:
1) nový “tržní” pohled na kozí mléko spolu s přetlakem kravského mléka v ČR,
2) teoreticky předpokládaná velmi dobrá ekonomika výroby kozího mléka a jeho zpeněžování včetně předpokládaného “hladu” po kozím mléce mezi spotřebiteli,
3) vstup nových lidí do podnikání v zemědělství v rámci restitučně-transformačních změn, návraty na rodné grunty, transformace zemědělských podniků.
To byly podle mého soudu nedůležitější důvody zvyšování stavů koz v první polovině devadesátých let. Realita byla však velmi prozaická. A tak nastoupilo vystřízlivění a chladné uvažování, podpořené zvyšujícími se nároky v oblasti hygieny výroby kozího mléka a výrobků z něj. Dochází k redukci stavů koz, rušení některých velkých farem, ale i snižování chovaných jednotlivých koz u malochovatelů většinou pro stáří a pro nemoc. Hlavními důvody ke snižování stavů, případně k likvidaci velkochovů ale byla:
1) tvrdá ekonomická situace v zemědělství (úvěry s velmi vysokými úroky, druhotná platební neschopnost, nízká rentabilita),
2) do té doby neznámý trh s kozími výrobky, postupné navykání spotřebitelů na tyto výrobky, marketing doprovázený vlastním potem a neúspěchy,
3) laickost určité části chovatelské veřejnosti, která měla velmi zkreslené představy o chovu koz, včetně zajištění krmiv, steliv, vybavení stáje atd. (tzv. “vždyť koza toho přece moc nepotřebuje”).
V současné době, tedy v posledních třech letech, je situace v počtu chovaných koz ve větších chovech stabilizovaná. Každý rok jeden až dva chovy vznikají a stejný počet jich končí s výrobou. V těchto chovech je ustájeno cca 1.500 koz (chovy s větším počtem než 10 - 15 koz) a zaregistrováno u obou svazů (ČSCH a SCHOK v ČR) je cca 25 chovatelů s počtem nad 15 - 20 koz. Počet farem, které dodávají výrobky do tržní sítě a splňují tedy podmínky pro hygienické normy je cca 15 - 18 v ČR. Pokud jde o samotné výrobky a jejich množství, myslím si, že struktura výrobků je velmi pestrá, od naturálního mléka přes mléko sušené, měkké a tvrdé sýry, jogurty a zakysané výrobky, pomazánky až po sýry zrající. Stejně i kvalita těchto výrobků se za těch deset let stabilizovala, ale především se zlepšila. V oblasti tzv. “zdravé výživy” si myslím, že poptávka a nabídka je přibližně vyrovnaná (s menšími výkyvy), v některých obchodních řetězcích se podařilo zapustit kořínek, jinde je situace zcela neprůchodná z hlediska odbytu kozích výrobků.

Co říci ke struktuře chovatelů. Podle mého názoru, založeného na statistických číslech z kontroly užitkovosti koz se struktura chovatelské veřejnosti dá charakterizovat takto:
1) cca 90 % chovatelů s 1 - 3 kozami, to představuje hlavní chovatelskou základnu s velmi dobrými výsledky v kontrole užitkovosti, pokud se zde mléko zpracovává, tak jen pro vlastní spotřebu,
2) chovatelé s počtem 4 - 15 koz, jedné se tzv. “hobby” chovy, kozy jsou většinou využity pro spásání těžce skliditelných lokalit, mléko je buď zkrmeno nebo zpracováno pro vlastní spotřebu nebo prodáno formou sousedské výpomoci,
3) chovatelé s počtem 20 - 100 koz představují většinou základ rodinných farem, mléko se většinou zpracovává přímo na farmě a prodává osobně nebo cestou distributorů,
4) chovatelé s počtem nad 100 koz jsou většinou zemědělské organizace, právnické osoby, které provozují chov koz jako součást svých zemědělských aktivit.
Předpokládat vývoj v chovu koz je velmi problematické. Nedej Bůh, stačí zaregistrovat stejně mediálně zajímavé onemocnění jako je BSE u skotu a chovatelé se ocitnou ve velmi svízelné situaci.

Při příznivém vývoji se ale podle mne dá předpokládat že:
- drobní chovatelé s velmi dobrou úrovní v kontrole užitkovosti nadále zůstanou největší skupinou a dobrým zdrojem kvalitního genetického materiálu,
- chovatelé s počtem kolem deseti koz se nadále budou věnovat “hobby” chovu s tím, že pokud nastane příznivá situace např. u dotačních titulů, je možné chov zvětšit, popř. přejít na jeho komerční využití,
- mělo by nadále docházet ke “stabilizaci” rodinných farem dalším zvyšováním užitkovosti zvířat (kg mléka a bílkovin), dalším působením na základě marketingových zkušeností s případným rozvojem a návazností na venkovskou turistiku a agroturistiku,
- mělo by docházet ke stabilizaci větších společností (nad 100 koz) a jejich zapojení do obchodních řetězců,
- předpokládám postupné zapojení a.s. OVEKO do obchodu s kozími výrobky (sýry, kůzlata),
- je třeba na všech frontách neustávat s propagací výrobků z chovu koz a oslovovat stále větší část populace spotřebitelů,
- mít na zřeteli velmi kvalitní materiál našeho chovu koz a využívat možností exportu plemenných zvířat (embryí případně inseminačních dávek).