Magické slovo endurance – V. část

Ten kopec snad nemá konce. Cesta se klikatí v hustých smrčinách a tepová frekvence stoupá jako balónek z pouti. Už dávno běžíme na kyslíkový dluh, který nám nikdo nepromine ani neodpustí. Až ten padesátý splacený bude menší a nebude tak bolet. Trénink a únava v dešti i slunci, to je endurance.

Co dělat

Bez práce nejsou koláče. Ve sportu to platí dvojnásob, někdy i stonásob. Každý to ví a usilovně trénuje, zatěžuje, maká. Jenže aby ty koláčky chutnaly, je třeba vědět, jak je nezdrcnout a nepřipálit, neudělat hořké nebo bez chuti. A se správným tréninkovým cyklem je to ještě složitější.
Správné trénování znamená naučit koně lépe a rychleji se vyrovnávat se zátěží a jejími následky. To znamená postupně, přiměřeně, pravidelně a dlouhodobě. Navíc tréninkový cyklus není jen práce ale i odpočinek, dostatek času na zotavení, což ví každý, kdo sám sportoval. Přetrénování a chronická únava bolí, bere chuť do života, radost z pohybu.
Kůň řádně připravený na distanční dostihy musí být nejen fyzicky schopný bez problémů v co nejlepším čase ujet danou vzdálenost, ale musí být i dostatečně obratný aby dokázal překonat brody a potoky, strmá stoupání, padlé stromy, příkré srázy. Pro úspěch nedojede, když není dobře ovladatelný, aby mohl v každém úseku tratě jet optimálním ruchem, jenž mu vyhovuje, bez ohledu na tempo jiných koní a jezdců. Jen psychicky odolný kůň má naději být více než jen účastníkem, vždyť na něj číhají nové věci, zvuky, zvířata, lidé, situace. Navíc nejen na trati, ale i ve veterinární uzávěře. Je toho opravdu hodně, co musí kůň zvládnout a dokázat. Jeho jezdec však musí dokázat totéž a ještě něco navíc. Rychle a správně se rozhodovat a přebrat zodpovědnost za dvoučlenný tým.

Kdy začít

Právě včas. Ve vytrvalostních disciplínách se vyplatí nic neuspěchat. Vše začíná výchovou ve stádě na pastvinách, kde i ti největší hříběcí výlupkové zjistí, že žádný strom neroste do nebe. Navíc mají dost možností pro své hry a zábavy, které podporují obratnost a rychlost, zlepšují zdravotní stav. Takhle odchovaný dospívající kůň nemívá potřebu soupeřit s člověkem o vedoucí pozici ve stádě či dvojici. Ostatně našich několik desítek kilogramů živé váhy nemá, v porovnání s hmotností koně, valnou šanci v přímém fyzickém střetu uspět.
Věkové hranice jsou variabilní, zejména s přihlédnutím k plemenné příslušnosti a individualitě koně. Nejranější jsou angličtí plnokrevníci, naopak nejpozdnější jsou achaltekinci. Nicméně jistá údobí platí pro většinu koní. Tříletý i čtyřletý kůň je příliš mladý na to, aby ve zdraví snesl speciální trénink zaměřený na vytrvalost. Na místě je výcvik jízdárenské přiježděnosti, obratnosti při překonávání přírodních překážek a jistoty při pohybu v terénu i na různých komunikacích.
Pěti až osmiletý kůň již bývá dostatečně vyspělý a fyzicky zralý pro zahájení specializovaného vytrvalostního treninku. Začít lze i se starším koněm, vždy však záleží na jeho dispozicích a zdravotním stavu.
Pro zdravého, dobře trénovaného vytrvalce není věk nad patnáct let důvodem k ukončení aktivní účasti ani na nejdelších a nejtěžších závodech.

Jak trénovat

Postupně, přiměřeně, pravidelně a dlouhodobě. To úplně stačí na to, stát se šampiónem. Teď jen pár podrobností k tomu, aby úspěch byl dokonalý.
Tréninkový cyklus se podobá vlnovce. V jednom roce se skládá z přípravného, hlavního, přechodného a klidového období. Každé období má svůj význam a nezastupitelnost.
Přípravné období, které v našich podmínkách začíná většinou v zimě, pomáhá zvýšit všeobecnou zdatnost koně. Zátěž je o nízké intenzitě a vysokém objemu. To znamená dlouhé klidné vyjížďky v kroku a klusu, zpočátku bez nadměrné práce v kopcích. Takto trénovat lze prakticky denně, patnáct i více hodin týdně.
Hlavní období je pro jezdce nejzajímavější a pro koně nejnáročnější. Práce v přípravě směřuje k co možná nejlepšímu výsledku na závodech. Kůň i jezdec se připravují tak, aby byli schopni nejen absolvovat celý závod, ale i měli dost sil na udržení rychlosti ve vytrvalosti, případně na závěrečné zrychlení bez následků na rychlost zklidnění ve veterinární uzávěře, neřkuli na zdraví. Protože toto období bývá dlouhé, velmi často dochází při přetížení koně nebo při jeho nerozumném využívání k přetrénování, v lepším případě ke ztrátě formy a výkonnosti, v horším případě k různým, někdy i hrůzným zraněním. Proto je zde stejně důležitá kvalita a množství jak zátěže, tak i aktivního odpočinku a regenerace. Běžné jsou zhruba čtyři tréninky týdně, při vyšší frekvenci závodů se počet i intenzita tréninků omezuje.
Přechodné období pomáhá koni přejít z plného tréninku do klidu tak, aby netrpěl „abstinenčním syndromem“.
Postupně se snižují tréninkové dávky, zejména jejich intenzita – snižuje se rychlost a práce v kopcích, ubírá se i počet tréninkových jednotek v týdnu.
Klidové období je ta velmi zasloužená koňská dovolená. Nemusí to zrovna být zájezd na Bahami, ale ani samovazba ve stáji. Nejvhodnější je pastva, v zimě dostatečný výběh. A hlavně zcela jiný druh práce. Třeba ze země. Organismus i psychika si potřebují odpočinout, doléčit bolístky a načerpat elán a nové síly do následující sezóny.
Při troše štěstí lze u koní soutěžících ve vytrvalostních dostizích takový roční cyklus zopakovat desetkrát i patnáctkrát. Navíc minimálně do třinácti let koně každý rok o vyšší intenzitě. Proto je dobré vést si tréninkový deník, nejen pro porovnání jednotlivých sezón. Můžeme z něj zpětně vyčíst za jak dlouho a po jaké zátěži dosahoval kůň nejlepších výsledků (nebo naopak, co mu nevyhovovalo), najít důvody přetrénování nebo zranění. Záznamy mají být dostatečně vypovídající a srovnatelné - celková délka tréninku, čas v jednotlivých chodech, tepová frekvence, profil terénu, počty opakování a další.
Nelze zapomínat, že jednotlivá období mají specifické požadavky nejenom na množství a kvalitu práce, ale i na odpovídající výživu – dietní manipulaci.

Co trénovat

Celého koně. V celku jasné. Jenže co to znamená? Na rozdíl od dostihů na dráze, kde bez výjimky rozhoduje rychlost, vytrvalostní rychlost, případně skoková obratnost a závody trvají od několika desítek vteřin (sprint pod 1 000 m) do cca 10 až 12 minut (Velká Pardubická), endurance, která znamená desítky kilometrů a mnoho hodin práce v sedle, vyžaduje komplexně zdatného a připraveného koně.
Trénovat nemůžeme jenom srdce, plíce a svaly, ale také vazy a šlachy. A navíc, pro mnohé překvapivě, i kosti a klouby. Každá z těchto funkčních skupin se jinak chová při námaze, každá potřebuje jinou dobu na přizpůsobení se vyšší zátěži.
Srdce, plíce a svaly se přizpůsobí nejrychleji. Výrazné zlepšení je možné docílit již po dvou až třech měsících. Tepová frekvence bude skvělá a zklidňování téměř okamžité. Kdo podlehne opojnému zlepšování a bude zvyšovat tréninkové zatížení, téměř jistě se dočká zranění, nejpravděpodobněji závěsného aparátu. Natažená nebo prasklá šlacha, případně poškozený kloub vystaví vašemu koni stop. Může být nejen dočasný. V nejhorším případě i doživotní.
Šlachy a vazy, jejichž regenerace je pomalejší díky jinému přísunu živin a jiné látkové výměně, vykazují dostatečné zlepšení až po zhruba jednom roce vhodného zatěžování. Poškodit se však mohou okamžitě.
Základní opěrné jednotky těla – kosti se přizpůsobují ze všech tkání nejpomaleji. Změny vnitřní struktury kostí jejich přestavba, které lépe vyhovuje dané zátěži, trvá velmi dlouho. Dosažení nejvyšší pevnosti nastává až po třetím roce trénování a soutěžení.
Co tedy trénovat dřív? Všechno současně. Je nezbytné si vždy uvědomovat, že každý enduranční kůň je tak zdatný, jak je dobrý jeho nejslabší článek, nikoliv naopak. Podle toho volíme tréninkovou zátěž a závodní taktiku. Sebelepší tepová frekvence je na nic, když kůň kulhá.