Kostarika – Noemova archa o velikosti Slovenska - 3.část

Aviarios del Caribe

Rezervace Aviarios del Caribe se nachází nedaleko od obce Cahuita. Majitelé jsou angličani a prvním impulsem pro vybudování tohoto střediska byla ochrana lenochodů. V okolí Cahuity je celkem aktivní populace lenochodů dvouprstých a tříprstých, která však postupně slábne. Záchranná stanice se skládá ze dvou základních biotopů – nížinného pralesa a systému vodních kanálů, kde nacházejí útočiště jak různé druhy vodních ptáků, tak i plazů vázaných na vodu.

Mezi nejatraktivnější ještěry tu patří bazilišci zelení Basiliscus plumifrons, kteří se zdržují na březích a téměř splývají s okolní travnatou plochou. O teritorium se tu dělí s méně pestrými bazilišky Basiliscus vittatus. V Kostarice žijí 3 zástupci rodu Basilicsus. Zelený B. plumifrons je svým zbarvením tak odlišný, že jeho určení by nebylo obtížné ani pro barvoslepého. Další dva druhy B. vittatus a B. basiliscus jsou si však velmi podobní a kromě velikosti nemají na první pohled mnoho rozdílných znaků. Jakoby chtěli tito ještěři lidem pomoci, je B. vittatus domovem pouze v Karibské části země, zatímco B. basiliscus pouze v Pacifické. Obě části od sebe odděluje mohutné pohoří Kordilier, takže je přesné určení těchto druhů poměrně hračka.

Když majitel rezervace zjistil, že se zajímám o plazy, zeptal se, kolik plazů u nás žije. Jakmile zjistil, že něco málo přes deset, dal se do upřímného smíchu. Tady jich žije přes 200 ! Aby mi dokázal, jaká rozmanitost plazů v Kostarice je, nechal si pochválit dvě sklenice od okurek. Samozřejmě, že v nich nebyly okurky, ale dva hádci, které našel ráno. První byl Botriechis schlegeli jasně žluté barvy. Krčil se na dně sklenice. Jako stromový had by jistě uvítal nějakou větvičku. Někde jsem zaslechl, že se jim říká „princeznička“ a skutečně to na ně sedí. Jsou to skvostní hadi! Ve druhé sklenici byl titěrný hádek, ne silnější než tkanička do bot, s velkýma vykulenýma očima. Majitel zvážněl a říkal, že vůbec netuší, co to je. Možná snad nový druh. Něco mi říkalo, že jsem ho už viděl na obrázku v průvodci plazi Kostariky. Po chvíli listování se mi ho podařilo určit – Imatodes cenchoa. Tím jsem si od majitele získal respekt a ještě chvilku jsme si o plazech povídali. V duchu jsem si říkal, že mají sice přes dvě stě druhů plazů, ale člověk se sem musí harcovat až z Čech, aby jim je určil.

Při projížďce loďkou se návštěvníkům otevírá utajený svět mokřadu. Samozřejmě, že největší pozornost tu věnujete mnoha druhům volavek a ostnákům, kteří zde nacházejí bohatý zdroj potravy. Jsou mnohem nápadnější, než vodní želvy a kajmani, zastupující zde říši vodních plazů. Při pomalé jízdě jsme viděli několik želv, jak se sluní a v zápětí po vyrušení mizí ve vodě. Jednalo se o druh Kinosternon leucostomum. Kajmana jsme viděli jen jednou a kdyby na sebe neupozornil mohutným plácnutím ocasu o vodu, ani bychom si jej nevšimli. Člověk tu neví, kam dřív koukat. Pokud se zaměříte na ptactvo, uniknou vám plazi. Bedlivým sledováním hladiny Vám zase unikají lenochodi, kteří se vyskytují v korunách stromů podél vody. A tak se člověk musí smířit, že něco neuvidí. I tak je toho k vidění dost. Dokonce se nám povedlo zastavit přímo pod lenochodem tříprstým, který byl zavěšen tak 2 metry nad vodní hladinou na liáně a nemotorně se snažil vyšplhat výše. Lenochodi jsou asi nejkrásnější zvířata, jaká znám a vím, že to v okolí Cahuity nemají lehké. Jsem moc rád, že se našli lidé, kteří jejich ochraně obětovali kus svého života. Po projížďce jsme opustili Aviarios a naše kroky pokračovali dál po nádherách Kostariky.

Další místa Kostariky

Rád bych se ještě zmínil o několika zajímavých druzích plazů, které jsme na své cestě potkali. Prvním je leguán rodu Ctenosaura, jenž jako druhý zástupce tohoto rodu obývá Kostariku. V kempu jsme také zahlédli velmi štíhlého ještěra, který vypadal jako zástupce menšího druhu rodu Ctenosaura a to C. quinquecarinata. Podle dostupných údajů by se měl vyskytovat pouze v několika málo místech NP Santa Rosa u hranic s Nikaraguou. Pokud to byl on, dost by to změnilo pohled na jeho rozšíření v Kostarice.

Vedle mohutných leguánů C. similis, s jejichž životem jsme se seznámili v NP Palo Verde, se v Kostarice vyskytuje také mnohem známější leguán zelený Iguana iguana. S ním jsme se setkali jen jednou v kempu v osadě Dominical. Byl asi 3 metry nad zemí v koruně místního stromu a pásl se na listech. Zaujalo mě zejména jeho zbarvení, protože měl hlavu a konec nohou zbarveny do oranžova. Byl to mohutný samec s výrazným hřebenem. V těchto místech jsme mohli pozorovat také všudypřítomné gekony Hemidactylus frenatus. S jejich hlasitých „čak – čak – čak“ jsme se setkávali téměř po celé Kostarice.

Dalšího velmi zajímavého plaza jsme potkali v rezervaci Bajo del Tigre. Ta se nachází v rozsáhlém komplexu Santa Elena, v němž nalezneme i slavnou rezervaci mlžného pralesa Monteverde. Bajo del Tigre leží níže, takže místní prales je mnohem sušší. Cestou je možné poslouchat mohutný hlas zvonovce, který je místy až ohlušující. Přestože je tento pták velký asi jako holub a má výrazné bílohnědé zbarvení, je téměř nemožné jej ve spleti větví spatřit. Stezka nás dovedla opět k výchozímu bodu, tedy malé refuge Bajo del Tigre. Sedli jsme si a odpočívali, když se kolem nás objevila skupinka asi 4 zelenavých ještěrů, kteří se proháněli po hrubé stěně stanice, stejně jistě jako gekoni. Byl to krásný a zajímavý ještěr Sceloporus malachiticus. Tento nevelký plaz měří asi jen 20 cm. Žije převážně ve vyšších polohách a je běžně spatřen ve výškách nad 2500 m. n. m! Byl dokonce nalezen na hoře Chirripó (nejvyšší hora Kostariky). V těchto místech často klesá noční teplota až k nule. Přesto zde dokáže tahle ještěrka závislá na okolní teplotě úspěšně přežívat.

Během své cesty jsme navštívili úchvatný mlžný prales v rezervaci Santa Elena, ranárium ve stejnojmenné obci a okolní rezervace Bajo del Tigre a Finca Ecologica. Viděli jsme spoustu zvířat a rostlin. Celá cesta Kostarikou byla pro nás obrovským přínosem. Pokud má člověk oči otevřené, připadá si jako v Noemově arše. Téměř na každém kroku se tu může setkat se zázrakem života. Toto povídání jsem zaměřil zejména na plazy, které jsme při svém putování mohli pozorovat. Samozřejmě, že výčet není úplný a zcela zde chybí popis pozorovaných ptáků, kteří tvořili jeden z hlavních cílů naší cesty. Pestrost zdejší přírody je skutečně úchvatná. Přál bych si, aby to tak zůstalo navždy, protože každý organismus na téhle planetě má své místo. My lidé máme bohužel jejich osud ve svých rukou. Věřím, že se potvrdí poslední studie, v nichž vědci tvrdí, že člověk dokáže myslet. Noemova archa jménem Kostarika si naši pozornost určitě zaslouží!