Je to již více než 5000 let, kdy v Číně objevili tajemství hedvábí a toto vyvažovali zlatem. Vyvezení zdroje tohoto bohatství, tedy živého bource moru...
Je to již více než 5000 let, kdy v Číně objevili tajemství hedvábí a toto vyvažovali zlatem. Vyvezení zdroje tohoto bohatství, tedy živého bource morušového (Bombyx mori), se trestalo smrtí. Trvalo staletí, než monopol čínských panovníků přerušily i jiné národy. Traduje se, že roku 552 propašovali z Číny vajíčka bourců v duté bambusové holi dva misionáři až do Cařihradu a založili tak tradici evropského chovu.
V tomto článku se ale nechci zabývat produkcí hedvábí, ale chtěl bych bource morušového představit jako možné živočišné krmivo pro širokou škálu v zajetí chovaných zvířat.
Bourec morušový je díky své domestikaci považován za domácí zvíře, bez pomoci člověka nedokáže přežít. Výhoda jeho chovu spočívá v tom, že jej můžeme chovat prakticky kdekoliv s jedinou podmínkou, kterou je dostatek čerstvých větví moruše bílé nebo černé (Morus alba, Morus nigra). Tyto stromy či keře bývaly ještě v dobách nedávných dosti hojné, v současné době se může shánění potravy pro věčně nenasytné housenky změnit na dobrodružné výpravy za morušemi do širokého okolí. Naštěstí moruše velmi dobře snáší ořez a není náročná na pěstování. Bývá v nabídce většiny zahradnictví. Bourec morušový – jak již z jeho jména vyplývá – je přísný potravní specialista a pokusy s různými náhražkami nebyly úspěšné.
• Bourec morušový (Bombyx mori) na kokonech
Bourci morušoví, které chovám, jsou monovoltinní, to znamená, že za kalendářní rok vychováme pouze jednu generaci. Při větším počtu vajíček můžeme ale nasazovat k líhnutí bource postupně, takže si během celé sezóny zabezpečíme housenky různé velikosti. Vajíčka uchovávám během zimních měsíců v ledničce – tato chladová diapausa je pro vývoj nutná – a až 17 dnů před předpokládaným líhnutím je umísťuji do pokojové teploty. V našich podmínkách je vhodné s chovem začít v první polovině měsíce května. Tehdy již moruše mají vyrašené první lístky, které slouží k výživě vylíhlých housenek. Po vylíhnutí je housenka jen několik milimetrů veliká, ale díky své obrovské žravosti vyroste za měsíc do velikosti až sedmi centimetrů.
• Housenky bource morušového (Bombyx mori)
K chovu housenek nepotřebujeme žádné speciální zařízení – můžeme je chovat na nezakryté lísce. Dříve uhynou, než by přelezly několik desítek centimetrů za jiným zdrojem potravy. Housenky náruživě přijímají hlavně měkkožraví ptáci – v mém případě drozdi Šámy, ale mám informace, že i například kardinálové preferovali tyto housenky, když jim byly předloženy. Velkým překvapením pro mne bylo, že menší stádia těchto housenek ochotně brali i astrildovití. Během sezóny jsem je podával ve voliérách amarantům, pásovníkům, kubánkám malým, stračkám velkým, amadinám perlolícím, pruhovaným, astrildům rákosním. Ptáci většinou larvy vysáli. Z ostatních u nás chovaných živočichů radostně přijímaly tyto housenky vodní želvy a potom gekončíci noční – tito zbožňovali potom i motýly, které lovili v teráriu. Pokud se rozhodneme si ponechat další generaci bourců, pak je necháme zakuklit. Stane se tak asi po měsíci vývoje housenky. Kokon si vytvoří na větvičce, já jim k tomuto účelu dávám na lísku velké hobliny, na kterých se zapředou. Vývoj kukly trvá při pokojové teplotě asi 12 dnů. Po vylíhnutí se motýli, kteří nelétají, do 24 hodin spáří a samičky nakladou za dalších 48 hodin vajíčka. Potom dospělí motýli uhynou. Vajíčka jsou velikosti zrnka máku, po vykladení mají běložlutou barvu, za další dva dny ztmavnou. Většinou je ponechávám v chladnější místnosti a v lednu je dávám do ledničky, abych podpořil jejich přirozený vývoj.
Bourec morušový je velmi zajímavý živočich, který byl i v našich končinách dříve hojně chován, v posledních desetiletích ale chovy většinou zanikly. Je to škoda, protože i když nebudeme bource chovat k produkci hedvábí nebo jako zdroj živé potravy, pak pozorovat jeho vývoj od vajíčka až po motýla je úchvatný zážitek – navíc s minimem nároků na chovné zařízení.