Naši budníčci

Budníčci jsou malí, šedozelení, zpěvní, hmyzožraví ptáčci. Pohybují se povětšinou v korunách stromů, proto z lidské perspektivy jsou málo viditelní. To je důvod, proč je blíže zná jen málokdo. Přesto o jejich existenci panuje mezi lidmi určitá povědomost. Ještě dnes mám kdesi schovanou titulní stránku někdejšího humoristického časopisu Dikobraz s kresleným vtipem Vladimíra Renčína, na kterém stojí dva jeho klasičtí týpkové v kloboucích a družném rozhovoru na venkovské zahrádce, na plotě sedí zpívající ptáček. Ta jedna postava říká té druhé: to je budníček, je strašně užitečný, do ničeho nekecá!
Budníčky řadí většina systémů, ne-li všechny, tak hluboce jsem to nestudoval, do čeledi pěnicovitých – sylviidae. Svoje české rodové jméno budníček získali ptáci zásluhou typické stavby svých hnízd, která jsou kulatá, překlenutá a s postranním okrouhlým vchodem. Připomínají pletenou venkovskou kukaň pro slepice, známou dnes spíše jako velikonoční ozdoba. Mnohde se takovému zařízení říkalo na venkově budka, tak tedy budníček. Jejich hnízda bývají ukryta většinou na zemi nebo v nějakém nízkém houští prorostlém trávou a plevelem, svrchu ještě obvykle maskována suchým listím, které tam dovedně umisťují. Hledají se špatně, většinou míváme šanci jejich hnízda najít až v době, kdy staří ptáci krmí svoje mláďata.
Rodové jméno budníček je v češtině používáno pro rod Phylloscopus a některé další rody, jako třeba Seicercus, Abroscopus, Tickellia, Hylia, všechny pak exotické. Překvapující je použití tohoto jména u afrického rodu Hylia v novém českém názvosloví (Hylia prasina – budníček šedozelený), když pak rod Hyliota je česky pojmenován hylie. Tenhle rod (Hylia) dělá systematikům těžkou hlavu, takže jej v jiných systémech najdeme někdy na úplně jiném místě, dokonce mezi astrildovitými nebo někde poblíž. To však jen tak na okraj.

• hnízdo budníčka lesního

Obvykle si však pod pojmem budníček vybavíme nejrychleji rod Phylloscopus, to je jádro tohoto pojmenování. Ovšem budníčci jsou pro ornitology pěkně tvrdým oříškem. Vzhledově jsou téměř všichni stejní, nenápadní, malí. Převládá u nich taková nějaká vojenská, maskovací zeleň nebo chcete-li, polní šeď. Proto se jejich slovní popisy někdy velmi liší. Kde končí odstín barvy, kterou pojmenujeme šedozelená a začíná odstín zelenošedá? Byly sice již vypracovány mezinárodní vzorníky odstínů barev, ale jsou téměř nedostupné, nehledě na to, že jich je celá řada. A teď si představte, že systém, podle kterého bylo vypracováno nové české názvosloví ptáků, zná celkem 56 druhů tohoto rodu! Tak tohle může být a také je, prostě řečeno šlamastika. Vyšla sice již v angličtině knížka, monografie, věnovaná jen budníčkům, bohužel jejich portréty jsou jen malované. To sebou nese určitou nervozitu a nemůžete se tím řídit naprosto stoprocentně. Můžeme sice použít fotografie, ale i tady musíte brát v úvahu určité odchylky v tónu barvy vznikající při fotografických portrétech vlivem použitého materiálu, vlivem i nepatrně rozdílného clonění při fotografování v přírodě, vlivem rozdílných světelných podmínek a podobně. Přijde mráček a hned máte jiné světlo jak za plného slunce. Chtělo by to asi ateliérové, takové nějaké policejní portréty, které vznikají za stejných podmínek. Dnešní doba digitálních fotoaparátů po tom přímo volá. Zdá se mi o tom. Hned jak najdu někde na lavičce zapomenutý digitál, tak začnu! Jestli jej ovšem neodevzdám, aby mě nehryzlo svědomí, potvora.
U nás v Česku naštěstí zase tolik budníčků nežije. Obvykle mluvíme jen o třech druzích, které se vyskytují pravidelně a vcelku běžně. Tyto druhy jsou dobře známé a umíme je také dobře od sebe rozeznat. Jsou však uváděny i jejich zeměpisné formy a tady to bude s určováním mnohem těžší. A pak se mohou vyskytnout i tak zvaní vzácní zatoulanci a problém je na světě. Jelikož můžeme v přírodě zaznamenat jistý pohyb, asi vlivem nějaké změny klimatu, mohou být tito zatoulanci stále běžnější. A také již bylo v Krkonoších zaznamenáno hnízdění budníčka zeleného Phylloscopus trochiloides v roce 1992, kterého již Klůz uvádí ve svých tabulkách pod jménem budníček zelený ruský. S největší pravděpodobností bude patřit k našim ptákům i budníček horský Phylloscopus bonelli, i když to zatím nebylo uznáno. On tohoto ptáka u nás prakticky z vlastní zkušenosti nikdo nezná a v tom je jádro problému. Proto si nejprve popíšeme naše 3 standardní druhy. Jsou to sice ptáci, kteří svým vnějším vzhledem jsou si podobní jako příslovečné vejce vejci, ale jsou mezi nimi i naprosto markantní rozdíly. V první řadě jejich zpěv. Naše 3 druhy zpívají tak zásadně odlišně, že i takový hluchoun, jakým jsem právě já, si je neplete. Dalším spolehlivým znakem je tak zvaná křídelní formule. Každý z těchto druhů má jinak dlouhé krajní ruční letky a já vám to překreslím podle Jirsíka. Jsou pak i drobné rozdíly ve vybarvení. Na druhou stranu však existují i rozdíly ve vybarvení ptáků v různém časovém údobí, což chci také demonstrovat. A potom existují i rozdíly mezi materiálem, kterým ptáci vystýlají svoje hnízdo a také mezi zbarvením vajec. Tak tedy k jednotlivým druhům.

Budníček menší – Phylloscopus collybita
Tento druh je naším nejpočetnějším budníčkem. Dr. Mlíkovský odhaduje počet hnízdní populace (párů) na 800 tisíc až 1 milion 600 tisíc. Čísla jsou převzata z mapování z let 1985–89, Šťastný & Bejček. Je to drobný ptáček velikosti asi modřinky, která je však zavalitější. Zbarvení nepopisuji, protože je zřejmé z fotografií. Ovšem variabilnost žluto /zeleno/ šedého zbarvení je značná a to i ve stejnou roční dobu u různých jedinců. Spolehlivě se dá určit podle zpěvu. Je to jeden z mála případů, kdy si podle slovního přepisu dovedu jeho zpěv vybavit. Zní to cilp–calp přednášené stále dokola. Dokonce i jedno z jeho německých pojmenování je Zilpzalp. Budníček menší přednáší tento pověvek i v podzimních měsících. Vidíte-li tedy takového ptáka jak na větvi přednese tento popěvek a potom vletí přímo do sítě, případně do keře, kde pak najdete hnízdo, nemusíte si dělat těžkou hlavu, je to budníček menší. Když najdete budníčka chyceného v síti, musíte zkontrolovat jeho křídlo, protože jinak jej nerozeznáte od budníčka většího. První letka je zakrnělá. Druhá letka je kratší než šestá. U našich budníčků je nejdelší letka čtvrtá, (budníček menší a větší) nebo třetí (budníček lesní), rozhodující pro určení druhu je letka druhá a její porovnání s letkou šestou až sedmou. Zakrnělá letka první je delší než velké krovky. Na obrázcích máme budníčka menšího, oba ptáci byli určení podle zpěvu. Jeden z nich je v podzimním opeření, byl chycen 18. 10. 1980. Druhý pták je fotografován u hnízda a bylo to začátkem června. Určen opět podle zpěvu. Výhodou je, že ptáci zpívají nejen v době toku, ale i při krmení mláďat a velmi často i v podzimním čase po přepelichání. Rozdílnost vybarvení peří je zřejmá. Otázkou je vybarvení zobáku. Jsou jedinci, kteří mají zobák celý tmavý a jsou jiní, kteří mají spodní čelist od kořene světlou až oranžovou. Zatím jsem neviděl ptáka, který by měl světlou i horní čelist. Podle fotografií dvou ptáků od jednoho hnízda mám dokonce podezření, že samice má odlišně zbarvený zobák než samec. Samo sebou by se to dalo zdokumentovat, ale jako na potvoru mi již asi čtyři roky nepadlo žádné hnízdo do rukou. Ptáci jsou tažní, přicházejí k nám však již časně z jara, první tak koncem března a mizí až v říjnu. Dokonce se každoročně vyskytují přezimující ptáci. Početnost přezimující populace se odhaduje na 40–60 párů.
Budníček větší – Phylloscopus trochilus

Tento budníček vypadá, jakoby svému příbuznému z oka vypadl. Je sice poněkud větší, ale to zjistíme jen po přeměření důležitých částí těla, jako jsou křídla, nohy a ocas. Zpívá naprosto odlišně než budníček menší. Je to takový jemný, flétnovitý popěvek. Moje představivost při přepisu jeho zpěvu zcela končí. Těm, kteří mají hudební sluch budu citovat Jirsíka. Zpěv připomíná z dálky pěnkaví, je ale měkčí a pomalejší: dididiedye dea dea due dei da da. No není to obdivuhodné? Jak si to někdo dokáže podle toho přestavit? Asi to možné je. Takovej Rafael Kubelík by vám to nejspíš přepsal hned do not a Pepa Tikovský zahrál na harmoniku. Chce to sluch a představivost. Naštěstí, zvláště pro mne, existuje opět jeden vizuelní rozlišovací znak. Je to opět křídlo. Druhá letka je stejně dlouhá asi jako letka šestá. Křídlo dělá špičatější dojem. U budníčků je rozdíl i v délce první zakrnělé letky, která je buď delší nebo kratší než ruční krovky. Odborná literatura s velkou oblibou kreslí křídla budníčků, ale moc se tím neřiďte, jakmile se v tom začnete šťárat, nestačíte se divit. Například FAUNA ČR, Karel Hudec a kolektiv má přehozené označení u budníčka malého a většího, což si můžete zkontrolovat podle textu. Délka první letky u budníčka menšího i většího je delší než velké krovky. Pokud se mi to podaří, rozhodl jsem se, že letos ptáky chytím a tuhletu formuli vyfotografuji. Rozhodně se však dá podle různé délky letek rozlišit budníček větší od menšího. V hnízdní době má mít budníček větší velmi světlý zobák. Opět to není zcela dostatečně zdokumentováno. Budníček větší je u nás hojným ptákem, ovšem ne tolik jako budníček menší. Počty hnízdících párů jsou asi poloviční. Je udáván počet půl milionu až milion. Na jaře přilétá o něco později, až asi v polovině dubna a odlétá obvykle již po půli září, někdy až začátkem října. Hnízdo se hledá obtížněji než hnízda budníčků menších. V době, kdy již krmí mláďata, jsem jej již neslyšel zpívat.

• bubníček menší (určen podle zpěvu)

Budníček lesní – Phylloscopus sibilatrix

Tento třetí z našich obvyklých budníčků se dá poměrně spolehlivě odlišit podle vnějšího vzhledu, což dobře vidíme na fotografii. Zpěv je opět zcela odlišný od obou předešlých druhů. Podle Jirsíka zní jako zvolna zrychlované síb síb síb síb sirrr, často přednášené i v letu. Z našich budníčků je nejméně početný. Stavy hnízdících párů jsou uváděny na 80 až 160 tisíc. Hnízdo se dá nalézt, jdete-li na věc systematicky nebo jak se říká od lesa. Samec se ve svém území pohybuje v kruhu a někde uprostřed bývá hnízdo. Udělejte si tam značku a jděte tam tak za 10 až 14 dní. Podle krmících rodičů zaletujících již na určité místo se dá hnízdo obvykle nalézt. Ve výstelce není peří a vejce jsou světleji, načervenale skvrnitá, oproti tmavším skvrnám obou dalších našich druhů budníčků. Ptáci přilétají někdy okolo poloviny dubna a již v září táhnou zpět do zimovišť.

• bubníček menší v podzimním opeření (určen podle zpěvu)

Příspěvek chci ukončit zmínkou o budníčku, který je nějaký jiný. V roce 1984 jsem v katastru obce Chřenovice, v blízkosti Ledče nad Sázavou náhodně fotografoval budníčky u hnízda. Jednalo se o velmi pozdní hnízdění, bylo 11. srpna a mladí byli ještě v hnízdě. Po fotografování jsem již neměl sílu, abych alespoň jednoho z rodičů chytil a spolehlivě určil. Zpívat jsem je neslyšel. Po vyvolání filmu jsem jej jenom letmo prohlédl a protože jsem měl již lepší snímky budníčků, tak jsem jej odložil. Dokonce jsem zapomněl, že něco takového mám. Až asi před dvěma lety jsem tak trochu dělal pořádek a hele. Srovnával jsem ty ptáky s jinými filmy, ale nejsou totožní s žádným druhem našich budníčků. Zaslal jsem proto dva snímky společně s diáky ostatních našich budníčků a to na stejném fotografickém materiálu, aby srovnání bylo co nejvěrnější, na adresu České společnosti ornitologické, aby tuto otázku předložila své faunistické komisi. Dva roky byly pryč a nedostalo se mi žádné zprávy. Dopis došel, to se vám donese, prohlížel si to kde kdo. Zaslal jsem tedy po dvou letech urgenci. A co se nestalo? Ukázalo se, že celé plato s paspartovanými diáky se prostě a jednoduše ztratilo. Nejsem ovšem zase takový obrblbec, abych dal z ruky jen tak všechno. Chci proto představit tyto ptáky i vám, nakonec se reprodukované diáky budou lépe prohlížet, neboť Fauna má v letošním roce již opravdu vysokou reprodukční úroveň.
Kvůli těmto budníčkům jsem si prohlížel stovky různých fotografií a nakonec jsem nabyl dojmu, že ptáci se svojí podobou blíží nejvíce budníčkům horským.

• bubníček větší (určen podle křídla)

Budníček horský – Phylloscopus bonelli

Tento budníček je spíše jihoevropským druhem. Nejblíže k našemu území hnízdí pravidelně v okolí Vídně. To zase není tak daleko, aby se i u nás nemohly jednotlivé páry objevit. Fauna ČSSR – Karel Hudec a kolektiv uvádí obsáhlou kapitolu „Výskyt v ČSSR“ takto: O žádném jiném druhu není z území ČSSR v literatuře tolik zpráv, jež je možno považovat za neprokázané a někdy i mylné. Druh patrně zřídka zaletuje na území ČSSR; hnízdění nebylo nikdy potvrzeno a prakticky dosud neexistuje ani dokladový kus. V podtrženém textu je skryto jádro pudla. Ptáky dost dobře u nás nikdo nezná. Nikdo je v ruce neměl. Jsou přitom dílčí zprávy od zahraničních ornitologů, kteří mají zkušenosti, například naposledy se objevila taková zpráva na schůzi ČSO, že zahraniční host je v doprovodu našeho ornitologa slyšel zpívat na Šumavě. Proč tedy tento budníček uniká pozornosti? Dá se to vysvětlit! Podle našich i zahraničních pramenů zpívá budníček horský velice podobně jako budníček lesní. Vnějším vzhledem se pak budníčci příliš neliší a museli byste tedy ke každému budníčku lesnímu přistupovat s předem připravenou nedůvěrou. Jenže vás to vlastně ani nenapadne. Křídelní formuli má pak mít budníček horský stejnou jako budníček větší. Kontroluje-li tedy kroužkovatel chyceného budníčka podle křídel, považuje jej automaticky za budníčka většího. Poněkud jiného tónu zbarvení si ani nemá možnost všimnout, protože jej drží v ruce!

• bubníček lesní (určen podle zpěvu i křídla)

Hledal jsem různé prameny, abych poznal, jak vlastně budníček horský vypadá. I u tohoto druhu docela jistě existuje zřejmá variabilita ve zbarvení. Nejvýrazněji byl zbarven na snímku nalezeném na internetu. Na ostatních barevných snímcích taková výraznost nikdy nebyla. Téměř všechny popisy však zmiňují výrazný šedý tón ve zbarvení a výrazně bílou (světlou) spodinu těla. Na mnoha snímcích byl výrazný světlý zobák a to i na horní čelisti! Nemohou být tedy budníčci větší s výrazně světlými zobáky vlastně budníčky horskými? No, to jsou otázky, které může zodpovědět jen systematický přístup. Žluté zbarvení určitých částí těla je asi nejvíce problematické. Asi se dá předpokládat, že těsně před podzimním pelicháním již ptáci nebudou tak intenzivně vybarveni.

• bubníček neurčeného druhu (podezřelého vzhledu)

Dobře si proto prohlédněte dva diapozitivy, na kterých je vyfocen podezřelý budníček. Výrazný šedý tón horní části těla a ramen je zřejmý. Spodina je výrazně světlá. Na krovkách, zřejmě druhého řádu, mě zaujaly bílé špice per, které tvoří nevýraznou korálkovitou kresbu. Zobák je výrazně naoranžovělý a to i na horní čelisti. Přitom na kostřeci i letkách je patrné jakési zbytkové žluté zbarvení. Zajímavé je i hnízdo, které bylo budníčkovsky kulaté, ovšem nikoliv s postranním, ale horním vchodem. Takové hnízdo jsem viděl stavět budníčky i v minulém roce, druh jsem neurčil. Bylo to opět velmi pozdní hnízdo, ke snůšce již nedošlo. Výstelkou bylo peří. Zajímavé je i velmi pozdní hnízdění, dá se nazvat neobvyklým. Podle literatury však budníček horský přilétá ze zimovišť velmi pozdě, až asi v polovině května. Musí tedy hnízdit i výrazně později. Případné náhradní hnízdění může pak tedy dobu posunout tak, že se jeví jako neobvyklá.

• bubníček neurčeného druhu (podezřelého vzhledu)

Myslím si, že i poznatky o našich ptácích nejsou příliš dokonalé. Můžeme se tedy docela dobře učit, jen je potřeba překonat jakousi barieru vlastní spokojenosti a uvědomit si otazníky, které existují v našich vědomostech i u ptáků, kteří nám létají za okny. Vzhůru do terénu!