Motto:
…znáte to – klasika – chlapi sedí v hospodě, dopíjejí asi čtvrté pivo a řeč se stočí na trénink. Jeden z musherů vyhrnuje nohavici:
„Vidíte tu jizvu – to jsem loni vyletěl z káry.“
Ostatní se nenechají zahanbit:
„Hele, tenhle prst už nezohnu, šlacha pryč, kus kosti v háji – jen jsem ho nestih vytáhnout ze šňůr.“
Třetí rozhrnuje bujnou hřívu:
„No jen si sáhněte, cítíte tu bouli? Špatně jsem zašlápl kotvu, psi zabrali a už to bylo – bác do palice.“
Poslední ze čtveřice se jen usmívá:
„Hoši, když mi už druhý rok za sebou sádrovali nohu, co mi zůstala zaklesnutá v káře, řekla žena DOST. Musel jsem se pojistit – zákon schválnosti – od té doby se mně pět let nic nestalo…
Mladého psa ve stáří sedmi až osmi měsíců, který už má za sebou základy poslušnosti, začínáme zacvičovat k tahu. Natrénujeme si oblékání postroje typu sled či guard, učenlivé štěně s námi bude po pár dnech spolupracovat. Pomocí karabiny a šňůry připevníme k oku postroje buď starý vlečný řetěz či vyřazenou pneumatiku. Obojí bez problémů prochází terénem a nehrozí najetím na nohy psa.
Pokyny „go“' či „vpřed“ vyšleme psa před nás, za každý správně splněný povel psa pochválíme. Povely pro vedení psa si může zvolit každý sám, na těch je však nutné setrvat a neměnit je. Snažíme si vybrat lesní či polní cesty s dostatkem křižovatek abychom nacvičili odbočování vpravo (dží), vlevo (hó), později otočku o 180° (kham dží, kham hó). Zkoušíme zrychlení, zpomalení, zastavení, připravenost na napnuté šňůře. Zpočátku se nám štěně může obávat toho, co za sebou táhne, zvuků co přichází zezadu, nebude chtít jít před námi. Nešetříme pochvalou i pamlskem, máme „svatou“ trpělivost!
Většina tažných psů má smysl pro tahání v krvi. Spíše bývá problém, aby pes dokázal odlišit, kdy je v práci (v postroji) a kdy na procházce (na obojku).
Začínáme asi kilometrem, postupně prodlužujeme tréninky až na několik km. S námi sehraného téměř ročního psa si zapřáhneme pomocí tažné šňůry s amortizérem ke kolu. Šňůra by měla být stále napnutá, do kopců přišlápneme, ale stále více práce necháváme na psovi. Pozor na rušivé vlivy, jako je pobíhající drůbež, psi na volno apod.
Pokud zařazujeme mladého psa do spřežení, většinou to probíhá bez vážných problémů. Nováček brzy okouká od ostatních, co se po něm chce a zapojí se do práce. Svou kariéru začíná ze zadních pozic a postupně mu podle jeho nadání hledáme ve spřežení to pravé místo. Leaderem – vůdcem se pes musí narodit, bývá to pes (ale častěji fena) s vysokým intelektem a vrozeným respektem ze strany ostatních členů smečky. Do čela spřežení řadíme leadery dva – navzájem se podporují a doplňují, práce na „špici“ je totiž obzvlášť psychicky velmi náročná. Často vedle zkušeného leadera dáváme nadějného nováčka, aby se přiučil na převzetí nové role. Nejblíže k saním či ke káře řadíme největší siláky, s minimálními ambicemi se ucházet o leaderování.
Psi zacvičení pro canicross, bikejöring, skijöring či pulku se snadno uplatní ve spřežení a naopak. Mírný problém může být se zadáky, kteří jsou zvyklí se nechat vést.
Občas jsou k mání starší zkušení psi od některého mushera, jejich zařazení do smečky, obzvláště seveřanům, bývá často problematické. Osobně dávám přednost výchově od štěněte. Pozor na nabídky typu: „krásná roční fenka, výborná k dětem, výborně tahá – zadarmo!“ Zde se většinou skrývá řešení problému, kam s nevhodně pořízeným psem. Takového pejska, pokud si troufáme na to jej umravnit – uplatníme lépe v disciplínách pro jednotlivce.
Máme na paměti, že při tréninku požadujeme na svých psech zvýšenou zátěž, kterou musíme zohlednit v krmení a napájení. Zásadně nekrmíme před jakoukoliv činností, předejdeme tak riziku torze (přetočení žaludku). Navíc s plným žaludkem, jak známo, se špatně běhá. Za odvedenou práci však psa následně odměňujeme kvalitní stravou se zvýšeným množstvím bílkovin a tuků, jako zdrojů energie. Mezi granulovanými krmivy jsou to druhy nazývané energy či výkonové. Nezapomínáme na dostatek pitné vody v misce. Do ní můžeme přidávat přípravek elektrolyt pro rychlejší obnovu sil v organismu či karnitin pro dobré spalování a přeměnu tuků na energii. Dehydrataci psího organismu předcházíme preventivním napájením před zátěží. Množství tekutin odvozujeme od aktuálního počasí, velikosti psa a dalších okolností. Nejlépe se osvědčuje vlažná voda ochucená masovou konzervou či masovým vývarem. Ideální časový odstup napájení od výkonu si musíme stanovit individuálně na základě vlastních zkušeností.
Příště si povíme o tom jak bydlí a cestují tažní psi.
Doporučená literatura:
Libuše Pečená – Sport psích spřežení od A do Z
Doporučené stránky: www.mushing.cz