Nemám v úmyslu zde rozebírat celé české chovatelství, to by bylo velmi obsáhlé. Zaměřím se pouze na několik plemen, které jsou v dnešní době médii sou...
Nemám v úmyslu zde rozebírat celé české chovatelství, to by bylo velmi obsáhlé. Zaměřím se pouze na několik plemen, které jsou v dnešní době médii souhrnně označována pojmem, který u mnohých vyvolává nepříjemné mrazení v zádech – „“bojoví psi“...
Nechci zde polemizovat nad otřesnými případy napadení člověka nebo zvířat, nechci rozebírat klady a zápory jednotlivých plemen. Pouze mi dovolte malou úvahu o chovatelích těchto psů.
• Díky nezodpovědnosti a neuváženosti chovatelů tráví mnoho těchto nádherných „bojových psů“ dlouhé dny a měsíce za mřížemi útulkových kotců...
O jaké lidi se jedná? Věřím, že někteří jsou slušní lidé, kterým jde o kvalitu plemene a mají velký zájem na tom, aby se jejich odchovy dostaly pouze do správných rukou. Ale co ti ostatní? Existuje mnoho „chovatelů“ (bohužel u všech plemen psů), kteří produkují štěňata ve velkém množství, aniž by měli zájemce, chovají na bezpapírových fenách nebo těch, které neprošly bonitací, nezajímá je zdravotní problematika ani nevybírají kvalitní otce pro svá štěňata. Množí, lépe by se hodil pojem „pěstují“, neuváženě a nezodpovědně, kryjí feny jen proto, že je o tyto psy zájem. Nezajímá je osud štěňat, prodají komukoli, nejlépe za nejvyšší ceny.
Jaký život mají takoví psi? Někteří se mají dobře, jiní ne. Ti „šťastnější“ chodí ven, ověšeni řetězy a tlustými koženými ocvokovanými obojky, s náhubky připomínající starověkou drezúru medvědů. Každodenním „chlebem“ je pro ně „tvrdý výcvik“ – bití, nadávky... Řada zvířat prožije svůj život na dvorku, uvázaná na řetězu nebo zavřená v kotci. Někteří psi slouží jako módní doplněk, zvyšují ego svému majiteli, jsou součástí jeho image. Někteří jsou používáni k nelegálním účelům, jako např. k psím zápasům nebo k zápasům s jinými druhy zvířat. Feny jsou odsouzeny k celoživotní neustálé produkci dalších „bojovníků“.
• Ben – Kříženec pitbulteriéra – umístěn jako štěně, vrácen dospělý agresivní pes (útočil, vážně poranil člověka – utracen).
Když majitel zjistí, že psa nezvládá, zalíbí se mu jiné plemeno, fena už nemůže mít štěňata apod., nastává nerudovský problém – kam s ním? Psi jsou prodáni jinému chovateli, utraceni a nebo (pro ně někdy bohudík) vyhozeni. Tím jejich strastiplná pouť nekončí. Umírají pod koly aut, sraženi vlakem, následkem intoxikace po pozření otrávených návnad, jsou terčem myslivců či ostatních vlastníků střelné zbraně, v nejlepším případě jsou přivezeni do psího útulku. Ani tehdy ještě nemají vyhráno. Po absolvování povinné karantény, odčervení, očkování a kastraci několik dní až měsíců čekají. Budou se někomu líbit? Bude o ně mít zájem zodpovědný člověk, který ví, jaké mají tito psi nároky a potřeby? Zájemců je hodně, ale z 90 % se jedná o lidi problémové, sociální případy, bezdomovce a „týpky“, u nichž by se život psa podobal tomu, který již v minulosti zažil...
• Štěňata kříženců pitbulteriéra a NO – čtyřměsíční sourozenci (nahoře fena, dole pes). Nemocná a kachektická štěňata přinesla „chovatelka“ v igelitové tašce do útulku i s jejich matkou (NO). Štěňata byla týž den utracena (původně jich bylo 8, šest bylo utraceno ze stejných důvodů veterinářem ještě u majitelky), bázlivou fenu se podařilo později umístit.
Velmi často se k nám do útulku dostávají vystrašená zjizvená zvířata (většinou feny) nebo naopak agresivní jedinci. Co je čeká? U těch agresivních je řešení zdánlivě jednoduché. Ostatní dostanou šanci zařadit se do normálního života. Učí se vše jako malá štěňata. Některé feny nikdy nevyšly ze svého kotce – neznají sluníčko, trávu, stromy, jiná zvířata. Tráví dlouhý čas schovaná v boudě, ze které vylézají jen v noci nakrmit se a vyvenčit. Neumějí chodit na vodítku, jsou zvyklé jen na řetěz u boudy. Každý nový podnět u nich vyvolává bázlivou nebo vznětlivou reakci. Je to zdlouhavé a pracné, ale nevzdáváme to. Některé případy jsou beznadějné, jiné končí happy-endem.
• Chat – pitbulteriér – nalezen. Majitel si jej vyzvedl tak, že zničil branku kotce a psa odcizil. Přestože mu bylo nařízeno opravit škodu, nestalo se tak.
I když si zvíře zvykne, neznamená to, že je ihned umístěno. Málokdo je ochoten vzít si dospělého psa, natož Pitbula nebo staforda. Není výjimkou, že tito psi čekají na nové majitele půl roku, většinou je to mnohem delší doba. Jsou to psi, kteří byli člověkem vyšlechtěni k jedinému účelu – zabíjet. Bez člověka by tedy vlastně neexistovali. Měli by mu však být vděční?? Za život, který jim nabízí??
Neznám smutnější psí pohled, než za mřížemi kotce. Oni se ničím neprovinili, přesto jsou člověkem odsouzeni k vězení. I když se snažíme poskytovat všem psům maximální péči, nikdy jim nejsme schopni nahradit pobyt v „opravdové rodině“. Každý zodpovědný chovatel ví, že pitbulteriér, staford. teriér, staford. Bulteriér, bulteriér a další jsou velmi společenští, milují rodinu a děti, jsou šťastní, můžou-li žít s námi v naší blízkosti.
• I takhle se někteří majitelé starají o své psy... (Fotografováno na dvoře „chovatele“, na kterém se nalézalo ještě několik mrtvých i živých psů.)
Závěr snad ani učinit nelze. Vztah člověka ke zvířeti je totiž vzájemně se prolínající proces, jako takový má někde svůj nedefinovatelný počátek a stejně tak budoucnost s otazníky. Jeho aktéry jsme ovšem my všichni, všichni, kteří jeden jako druhý tuto planetu obýváme, bez rozlišení bohatosti peří, srsti, počtu nožiček či mozkových buněk.
Zamysleme se nad osudy našich zvířat, zodpovědně se rozhodujme pro krytí svých fen a pečlivě vybírejme, komu svá štěňátka předáváme. Dopřejme svým kamarádům plnohodnotný život, aby se mohli radovat či být smutní s námi, aby nás milovali pro naši dobrotu a ne krutost, aby živí nemuseli závidět mrtvým...