Polycystické onemocnění ledvin – PKD

Je to dědičné onemocnění ledvin, při kterém se v ledvinách tvoří cysty a vede k selhání ledvin. Nejčastěji se objevuje jako autosomálně dominantně dědičné u perských a exotických koček a jejich kříženců a příbuzných plemen, není vyloučen výskyt u jiných plemen.

Cysty v ledvinách jsou přítomné u koťat při narození, ale jsou velmi malé. S věkem se cysty zvětšují (až na 2 cm) a zvyšuje se i jejich počet. V jedné ledvině může být až 200 cyst. Současně se mohou nacházet i cysty v játrech.

Podle velikosti a počtu cyst dochází k pomalému zhoršování zdravotního stavu, příznaky onemocnění se projevují obvykle ve stáří 3–7 let. Pokud je zničeno 75 % ledvinné tkáně, dochází k selhání ledvin, které je doprovázeno depresí, nechutenstvím, nadměrným příjmem tekutin a nadměrným močením a hubnutím. Při velkých změnách v ledvinách může zvěrolékař diagnostikovat podezření na cysty již pohmatem nebo rentgenem, konečné slovo má vyšetření ultrasonografické.

Nejrannější diagnostika je možná v 7 týdnech stáří, ale vzhledem k drobnosti ledvin i cyst není zcela přesná. Po 10 měsíci stáří je diagnostika 98 %. Ve výzkumu a vývoji je také krevní test, který by odhalil postižené jedince již v ranném věku. Někteří chovatelé a chovatelské organizace mají tendenci přikazovat zvěrolékaři, jak dlouho a jakým přístrojem mají kočky vyšetřovat. Přesnost diagnostiky záleží na zkušenostech a praxi vyšetřujícího, na velikosti a četnosti cyst.

Vzhledem k dědičné povaze není toto onemocnění léčitelné. U postižených zvířat se provádí léčba při příznacích ledvinného selhání, úspěšnost není příliš vysoká a takto postižená zvířata se obvykle nedožívají vysokého věku. Transplantace ledvin dosud není běžná a přístupná.

Prevence je v chovatelské práci. Je nutné kočky i kocoury určené k chovu před jejich rozmnožováním vyšetřit sonograficky na PKD a k chovu použít jen jedince s negativním nálezem. Takováto kočka musí být 100 % trvale identifikovatelná, tj. označená čipem nebo tetováním. O pozitivním nálezu je nutno informovat nejen původního chovatele, ale i majitele sourozenců, aby byla provedena depistáž a zabránilo se chovu na postižených kočkách.

Onemocnění stejné povahy se vyskytuje i u lidí. Také zde je to autosomálně dominantní onemocnění, kterým je postižen 1 člověk z 200–1000 lidí. U perských koček se uvádí postižení 1 kočky ze 3–4.

Pokud je jeden z rodičů pozitivní, rodí se postižená zvířata (Mendlovy zákony). Nezáleží na tom, jestli je pozitivní kočka nebo kocour. Homozygoti se nerodí, protože jejich postižení je neslučitelné i s embryonálním životem. Všechna postižená zvířata jsou vlastně heterozygoti. PKD se v rodové líni udržuje minimálně ve čtyřech generacích a všechna postižená koťata měla postižené předky. Při zjištění pozitivního nálezu není nutno nemocné kočky utrácet, je vhodné je kastrovat a nechat v klidu bez zátěže prožít kvalitní, různě dlouhý život. Zatajením pozitivního nálezu nebo odpíráním diagnostiky PKD a rozmnožováním postižených koček je graviditou život vlastní kočky zkracován a mnohem dříve nastoupí selhání ledvin. Je lépe chovat a rozmnožovat zdravé kočky, než jedince nádherné navenek, ale postižené nevyléčitelnou chorobou.