Jedná se o povrchové plísňové onemocnění. Způsobují ho většinou plísně rodu Microsporum a Trichophyton, které jsou typickými „parazitujícími“ plísněmi, žijícími na zrohovatělých částech kůže (pokožky) a na srsti. Onemocnění můžeme znát také pod názvy mikrosporóza nebo trichofytóza, nesprávně se používá mezi laiky název „herpes“.
Dermatofytózy jsou velmi nakažlivé, přenášejí se přímým kontaktem nebo různými předměty (čištěním, postroji, dekami, stěnami stájí, ohradami apod.). Plísně totiž ve formě spór dokážou v prostředí na předmětech přežít i několik let.
Kteří koně onemocní
Tyto plísně nejsou schopné napadnout neporušenou kůži zdravého jedince; aby kůň viditelně „onemocněl“ však stačí, když jeho kůže bude narušená mytím šampóny, nějakými odřeninami nebo selže její obranyschopnost. Stejně tak onemocní častěji koně s narušenou imunitou, koně mladí či staří nebo nemocní. Plísně nejdříve napadnou odumřelé chlupy nebo kůži, pak vylučují toxické zplodiny, kterými narušují další okrsky kůže a srsti a mohou se rozšiřovat do větší plochy.
Jak dermatofytózy poznáme
Napadnuté koně většinou poznáme podle malých „uzlíků“ s naježenou srstí a tvorbou stroupků. V kůži plísně začnou vyvolávat zánětlivé změny, pokud postihnou chlup a chlupový folikul, chlup se láme a vypadává. Pro plísně je často charakteristické pomalé rozšiřování postiženého místa do kruhu; uvnitř kruhu časem začne srst znovu růst. Pokud kruhy začnou splývat, tvoří velké „mapy“. Jindy se netvoří kruhy, srst vypadává ve větších plochách. Postižené místo začne svědit, kůň se škrábe a rozedírá si kůži do krve. Může pak vzniknout těžký bakteriální zánět kůže.
Co je třeba dělat
Průkaz plísně provádí veterinář tak, že z okraje léze vytrhne chlupy a nechá je kultivovat na speciálních živných půdách, popřípadě je vyšetří pod mikroskopem. Může také provést seškrab kůže a vyšetřit ho.
V lehčích případech se mohou koně uzdravit sami, ale někdy se celý stav může velmi zkomplikovat bakteriální infekcí.
Nákaza se může přenášet i na lidi a je povinné hlášení.
Postižení koně i celé stáje se izolují, veterinář určí léčbu jednak celkovou (vakcinace, podávání přípravků proti plísním), jednak lokální (potírání postižených míst speciálními přípravky). Všechny předměty, které přišly do styku s nemocným koněm, je nutné spálit nebo dezinfikovat, stáje, ohrady, výběhy se musí také zdezinfikovat přípravky ničícími plísně.
Dilatace znamená roztažení nebo rozšíření. Známe dva typy dilatace žaludku: akutní a chronickou.
Akutní dilatace žaludku je náhle vzniklé zvětšení žaludku, které přesáhne normální hranici, a je způsobená nadměrným nahromaděním plynů nebo tekutin. Můžeme ji ještě rozdělit na primární a sekundární akutní dilataci.
Akutní primární dilatace je u koní vzácnější a způsobuje ji pozření velkého množství krmiva („přežrání“), které je nevhodné (tráví se rychleji, než stačí projít žaludkem - např. na krátko posekané seno či tráva), které je těžce stravitelné (např. žito, pšenice, kukuřice, hrubá sláma apod.), které vytváří chuchvalce, je příliš najemno nasekané, rychle kvasí (např. mladá jetelina, vojtěška, zapařená zelená píce, kukuřičný šrot, melasa, měkký chléb, brambory apod.) nebo je jinak nevhodné nebo zkažené (plesnivé jádro či seno). Dilataci žaludku mohou mít koně, kteří klkají, tedy „polykají vzduch“, nebo k ní může dojít při celkové obrně trávicího traktu. Někdy je však příčina neznámá.
Sekundární dilatace žaludku je u koní častější a způsobí ji neprůchodnost tenkých střev a následné nahromadění zažitiny, tekutin a plynů před touto neprůchodností – tedy v části střev a v žaludku.
Žaludek koně, který je jinak stvořen pro příjem malého množství píce, se rychle naplní tekutinou a plynem a roztáhne se, protože jeho obsah nemůže uniknout ven do střev (zpět do jícnu také ne, koně z anatomického hlediska nemohou zvracet). Navíc se v žaludku stále tvoří další plyn a žaludek se dále rozšiřuje. Roztažený žaludek začne tlačit na plíce, bránici srdce a cévy, čímž narušuje krevní oběh i dýchání, krev neodtéká, hromadí se v cévách a prosakuje cévní stěnou ven. Dochází také na narušení stěny žaludku, která nakonec může prasknout, protože je (např. vzhledem k žaludku psů či lidí) velmi málo roztažitená.
Kůň trpí obvykle silnými kolikovými bolestmi, které jsou trvalé nebo přerušované, může zaujímat polohu „sedícího psa“, aby si ulevil tlaku v oblasti žaludku, může i krkat, peristaltika střev bývá zpomalená až zastavená.
Veterinář zjistí příčinu rektálním vyšetřením a hlavně zavedením nosojícnové sondy; díky ní také provede „první pomoc“, tj. žaludek vyprázdní a zabrání ruptuře a dalšímu zhoršování stavu. Další léčbu určí na základě celkového stavu koně a hlavně toho, zda se jedná o primární nebo sekundární dilataci žaludku. V případě druhého je obvykle nevyhnutelná operace koně.
Chronická dilatace žaludku je pokračování akutní dilatace, kdy po jejím ošetření ještě delší dobu přetrvává zvětšení žaludeční dutiny. Příčinou však může být i dlouhodobé podávání krmiv, které mají sklon zvětšovat svůj objem (vojtěška, jetelovina, skrojky řepy, sláma, ale i znečištěného krmiva (pískem) nebo se objevuje u koní klkajících, u koní, kteří mají oslabenou svalovinu žaludeční stěny nebo je zhoršený průchod zažitiny do střev (nádory, abscesy, jizvy apod.).
Tito koně mívají čas od času kolikové záchvaty, které se objeví většinou krátce po nakrmení, trvají i několik hodin, mohou samy přejít nebo se zhoršují, až končí rupturou žaludku nebo selháním dýchání či krevního oběhu.
Dislokace znamená změna polohy a jedná se o:
otočení určitého úseku střeva okolo podélné osy (torze nebo rotace) nebo okolo příčné osy (flexe, zlomení),
otočení mezenteria (opony, na které střevo visí),
„zauzlení“ střev (volvulus; viz příslušná kapitola),
zasunutí jedné části střeva do druhé (inkarcerace),
podvázání střeva (strangulace).
U koní představují dislokace střeva až 40 % všech kolik.
Nejčastěji je postižené tenké střevo a velký kolon, protože tyto části střev jsou pohyblivější.
Příčinou bývá křečová kolika části střeva, prudké pohyby střev, nepravidelná náplň nebo adheze. Ve všech případech dochází k částečnému nebo úplnému zneprůchodnění střeva (mechanický ileus), k poruše pohybu střeva a jeho prokrvení.
U tenkého střeva vidíme nejčastěji zauzlení, méně často je to torze.
U slepého střeva se jedná spíš o flexi, kdy se slepé střevo překlopí dozadu.
Velký kolon, konkrétně jeho levé slohy, se mohou stočit doprava, tedy do dutiny břišní, často se pánevní ohbí velkého kolonu zalomí směrem dopředu; pravé slohy velkého kolonu při přetočení s sebou někdy berou i slepé střevo nebo slinivku břišní.
Málokdy dojde k zalomení malého kolonu.
K invaginacím dochází u koní taky vzácněji; bývá to následkem nadměrně silné (křečovité) peristaltiky části střeva, takže se navleče na jinou část jako ponožka.
Závažnost a klinické příznaky koliky závisí na více faktorech:
- na místě, kde došlo k dislokaci,
- na typu dislokace
- a na tom, do jaké míry došlo ke zneprůchodnění střeva i na rychlosti, s jakou ke změnám došlo.
Následky změny polohy střev jsou nejdramatičtější u tenkého střeva, konkrétně v případě jeho zauzlení. Velmi rychle se zde vyvíjejí poruchy prokrvení, provázené velkými bolestmi, kůň může uhynout už za 12–24 hodin. Rychle a bouřlivě se vyvíjejí také invaginace. Slabší kolikové bolesti i pomalejší zhoršování stavu sledujeme u změn polohy velkého kolonu, především tehdy, když nedošlo k jeho úplnému zneprůchodnění. Ve všech případech se však postupně zhoršuje celkový zdravotní stav (dech, puls stoupají, puls je slabý, sliznice jsou matné a překrvené, krevní oběh selhává, kůň je dehydratovaný). Před místem zneprůchodnění se hromadí plyn, kůň může být „nafouknutý“.
Veterinář podle celkového stavu koně (puls, sliznice, peristaltika) vysloví podezření na dislokaci střeva, rektálním vyšetřením se snaží najít místo, kde ke změně polohy došlo. V případě tenkého střeva se mu to však nemusí podařit; v tomto případě se ale u koně často projeví dilatace žaludku (viz patřičná kapitola).
Léčba: Ve většině případů pomůže pouze operace, i když někdy lze válením vrátit přesunuté části střeva zpět. Kromě nápravy polohy střeva je často nutné zlepšit celkový stav koně (infuze, upravit jeho acidobazickou rovnováhu, doplnit elektrolyty), podpořit činnost střev.
Prevence: Protože většina dislokací střev začíná jako „obyčejná“ křečová kolika, je třeba už i tu nejbanálnější koliku řádně vyšetřit a ihned léčit. Vyplatí se volat veterináře i kvůli jediné injekci, než potom vozit koně na dalekou kliniku na operaci, která mu stejně nezaručí přežití nebo následně „normální“ život.
Tento stav je často spojený s nenormálně krátkou hrtanovou příklopkou, což způsobí, že není – jak by měla být – při dýchání nad měkkým patrem, ale měkké patro se dostane nad ni (dorzální dislokace = změna polohy směrem nahoru). K dorzální dislokaci měkkého patra však může dojít i u naprosto normální hrtanové příklopky.
Příčiny:
– krátká hrtanová příklopka, to lze sledovat už u novorozených hříbat,
– přílišné přiuždění (např. u drezurních koní),
– velký fyzický výkon (dostih, dostihový trénink),
– tendence některých koní zatahovat jazyk dozadu a strkat ho nad udidlo,
– krátké přemístění nahoru při polknutí během zátěže,
– poměrně často při zánětlivých změnách v oblasti nosohltanu, obrně hlasivkového vazu,
– následkem některých operativních zákroků v této oblasti.
Poloha hrtanové příklopky a měkkého patra
Jak ji poznat
Dislokace měkkého patra je zdrojem chrčivých zvuků, především při výdechu, které se podle situace mohou objevovat už i v nižších rychlostech. Pokud kůň podává velké výkony, může vyvolat nedostatečný přísun vzduchu do plic, kůň sníží svůj výkon a může se i zhroutit. Kůň se pokouší dýchat ústy.
Jak ji prokázat
Především zkušení dostihová trenéři mohou tuto situaci u svého koně poznat; říkají, že kůň „polknul jazyk“. Spolehlivě prokázat dorzální dislokaci měkkého patra však někdy není ani trochu jednoduché. Rozhodující je endoskopické vyšetření. Protože však k dislokaci měkkého patra nemusí docházet v klidu, ale až při velké zátěži nebo při zvláštních polohách hlavy, a to někdy jen občas, je třeba toto vyšetření provádět systematicky a často je potřeba zátěžového pásu („trenažer“).
Jak ji řešit
Situaci lze řešit operativně, předtím je ale dobré vyzkoušet některá „jednodušší“ opatření.
K nim patří například
– vyvázání jazyka k dolní čelisti, aby ho kůň nemohl vtáhnout dozadu;
– u klusáků lze použitím obršku docílit nataženého držení hlavy;
– pomoct může i pevně utažený hannoverský nebo kombinovaný nánosník, který zabrání koni otevřít tlamu a jazyk zatáhnout dozadu – to lze doporučit pouze u koní, kteří pracují pomaleji;
– existují i udidla se speciálním „natahovačem“ jazyka.
Jedná se o poruchu souvislosti rohoviny kopyta, kdy defekt kopytní stěny jde vodorovně (na rozdíl od rozštěpu, viz v patřičné kapitole). Buď je postižená pouze ochranná vrstva rohové stěny, nebo doupě zasahuje hlouběji, až na škáru. To je často provázené zánětem.
Jak vzniká a vypadá
Doupě je vždy následek poranění korunky, buď po nějakém traumatu (kopnutí) nebo po provalení hnisu (např. následek chodidlového abscesu). Po odeznění příčiny se škára na korunce pokryje tenkou vrstvou nové rohoviny a „díra“ odrůstá směrem dolů.
Pokud byla postižení i škára a došlo k zánětu, kůň na postiženou končetinu kulhá.
Co s tím
Veterinář by měl sondou zjistit, jak hluboko doupě zasahuje. Pokud nezasahuje do škáry, netřeba žádnou léčbu a samo odroste, popřípadě se jen zacelí kopytním tmelem. Pokud však zasahuje do škáry, musí veterinář v postiženém místě odstranit rohovou stěnu, zdezinfikovat ho a přiložit obvaz. Nutná je správná vakcinace proti tetanu nebo veterinář podá protitetanové sérum.