Nejoblíbenějším okrasným holubem ze skupiny tzv. výstavních holubů, tedy holubů vzniklých na bázi poštovního holuba, je v Evropě německý výstavní holu...
Nejoblíbenějším okrasným holubem ze skupiny tzv. výstavních holubů, tedy holubů vzniklých na bázi poštovního holuba, je v Evropě německý výstavní holub (NVH). Dosud dominantní postavení si udržuje svojí elegancí, vyváženými proporcemi, přítulností a dobrými rodičovskými schopnostmi.
V České republice patří NVH z hlediska početnosti do první desítky mezi všemi plemeny okrasných a užitkových holubů, ze kterých se u nás chová něco málo přes sto. Nejčastěji se vyskytuje ve zbarvení bílém a v široké škále barev známých u poštovních holubů, na vysoké úrovni jsou zejména červení dominantní, modří pruhoví a kapratí, stříbřití či žlutí dominantní a žlutě plaví. Vyskytuje se také v nádherné kresbě straků, kdy dochází ke střídání barevných a bílých ploch, neméně líbivý je i jako bělouš a tygr. V Německu se běžně chovají modří bezpruzí, bělopruzí, černopruzí, kapratí a tmaví, méně již dun, skřivánčí, černí a plnobarevně červení. Chovatelé se po celém světě pouštějí do šlechtění nových rázů. U nás tak byli nedávno vyšlechtěni sírovopruzí, ale máme i plnobarevné žluté.
• foto 1: NVH modrý černopruhý (úzká hruď, dlouhý tenký krk, odstávající křídla)
Holubi moderního typu jsou vyšší než delší. Charakteristická je do delšího oblouku protažená hlava s nenápadným záhlavím. Velmi silný zobák si přejeme rovněž prodloužený, tvarem plynule navazující na klenbu hlavy. Ozobí je bohatě vyvinuté, srdcovité a co nejdelší. Před výstavou vyžadují zobák a ozobí drobnější úpravy. Hrdlo je dobře vykrojené, bez náznaků lalůčku a volnějšího opeření. Žluté oči jsou zpravidla vlivem bohatého prokrvení rybízové, někdy se však jeví zeslabením horní pigmentace až zahnědle. Obočnice nesmí být otevřené nebo hrubé a příliš nápadné.
Zvláštní důraz klademe na poměrně dlouhou, kolmo nesenou krční partii. Ta vychází z velmi širokých ramen a směrem k hlavě se znatelně zužuje. Hruď je dostatečně klenutá a široká, nesmíme ovšem opomínat i její hloubku, aby nedocházelo z bočního pohledu k narušování této linie křídelními štíty. Záda a navazující oblast ocasu by měly být drženy co nejvíce vodorovně. Přejeme si vyváženou a nepříliš dlouhou zadní partii, i proto letky nedosahují konce ocasu. Většina příliš vysokých a útlých holubů vykazuje odstávající křídelní štíty, ty ovšem smějí být jen mírně oddálené. Důležitým plemenným znakem jsou mírně podkleslé, kolmo nesené vyšší nohy. Délka holuba by se dala rozdělit přibližně na třetiny – hlava + krk, hruď a nohy (foto 1).
• foto 2: NVH žlutopruhý (výletek v perspektivním typu)
NVH procházel během svého šlechtění ve 20. století značnými proměnami, od holuba v typu poštovního holuba, k současnému kompaktnímu holubovi s charakteristicky utvářenou hlavou, ozobím a zobákem, grandiézním krkem, vodorovně nesenou postavou a hrdým postojem. Pro české chovatele nastal největší průlom po otevření hranic „na západ“ začátkem 90. let. V té době byli naši holubi výrazně nižší a delší, s méně dokonalou klenbou hlavy. Následoval import holubů, z nichž většina byla až příliš vysoká, resp. s dlouhými, rovnými nohami a úzkým, tenkým krkem. Měli také velmi úzké hrudě a nedostatečně hluboké dolní hrudě (foto 2). Obrat ve šlechtění k optimální střední cestě, věrně kopírující německý směr, nastal teprve nedávno a věřme, že z této cesty již naši chovatelé nesejdou.