Kapitola IX. – Jak cestují a bydlí tažní psi

Jednou z nejčastějších otázek, kterou dostávám je, jak vlastně s těmi psy na závody cestuji. Samozřejmě, pokud se jednalo o jednoho či dva, spravil to kombík čili větší kufr osobního auta. Jak se však spřežení rozrůstalo, člověk byl nucen situaci řešit jinak.

Motto: …Musher se protáhnul, zbytečně prohrábl rukou rozcuchanou hřívu a se zívnutím zvedl okenice na obytných psích boxech.
,,Tak mládeži, vstávat a cvičit!''
Černí, hnědí, šedobílí malamuti pružně vyskakují na zmrzlou zem a nekecám - cvičí. Protahují ztuhlá těla jako o závod.
,,Ale kde je Stormík?''
Při vyslovení svého jména se ze slámy vynoří zvědavá hlavička grónského štěněte. Strakatý černobílý obličejík vykulený, našpicovaná ouška, ale do světa se mu moc nechce. Cestuje teprve podruhé a nastupování a vystupování mu ještě moc nejde. Konečně se odhodlá a skočí. Udělá rychlé kolečko a vesele si bafne:
,,Všichni pozor, Storm je tu!!''…

Nejčastěji můžeme vidět různě upravené, přestavěné přívěsné vozíky. Nástavba může mít i několik pater a je rozčleněna na jednotlivé boxy, kde jsou psi uloženi po jednom, pokud se dobře snáší, můžou být boxy i pro větší počet psů. Řešení nemusí být trvalého charakteru, pokud nechceme nebo nemůžeme zablokovat vozík pouze k přepravě psů, mohou se boudičky udělat sundavací.

V poslední době nabývají na popularitě přestavby dodávkových automobilů, kdy úpravou vzniká obytná část a část s kotci pro psy. Získáme tak velice pohyblivý, komfortní obytný automobil, bohužel většinou jednoúčelový, což může spolu s cenou někoho odradit.

Obytné karavany se zabudovanými boxy jsou pomalu na ústupu, snad nedostatkem vhodných typů.

V zahraničí se nejčastěji setkáváme s 6-místnými terénními automobily, které na svých korbách vozí malé psí paneláky. Jako materiál při stavbách a úpravách boxů se často používá vodovzdorná překližka, plech, ocelové mříže. Naši čtyřnozí kamarádi si v pojízdných domečcích dokonale odpočinou, a tak není divu, že se do nich těší.

Při různých přestavbách a úpravách vozidel se plně projevují zlaté české ručičky. Proto, pokud se chcete do něčeho podobného pustit, napřed si zajeďte někam na závody, foťte, okukujte (pokud vám bude dovoleno) různé fígle ať nevymýšlíte něco, co už je dávno vymyšlené. Snad nejdůležitější věc, na kterou musíme dát pozor, je kvalitní odvětrání neboli přístup vzduchu. Dříve však, než se do čehokoliv dáte, nezapomeňte se informovat (nejlépe na www.mushing.cz) o aktuální legislativě. Se vstupem do EU se totiž přistupuje k uzákonění minimální velikosti přepravních kotců!

K fixaci psů na uvazišti čili na místě nám vyhrazeném pořadatelem závodu, používáme tzv. stakeout. Jedná se o hlavní řetěz (přiměřeně silný k počtu a velikosti psů) napnutý mezi ocelovými stakeoutovými tyčemi, zaraženými v zemi. Od něj vedou krátké asi 80–100 cm dlouhé úvazky ze slabšího řetězu opatřené na koncích karabinami s průtočkami (obrtlík je vhodný i přímo na napojení k hlavnímu řetězu). Jednotliví sousedící psi by měli dosáhnout na společnou misku, nikoliv však na sebe. Existuje i hmotnostně lehčí varianta stakeoutů – z ocelových lanek, která se nejčastěji užívá při různých výpravách či longových závodech, kde počítáme s každým gramem. Při nedávném pobytu ve Finsku jsem měl možnost navštívit několik místních Husky farem s počtem psů od 40 do 200 jedinců. Jejich přístup k ustájení tažných psů byl částečně podobný jako u nás. Na rozdíl od ČR převládalo ubytování „na boudičkách“ (čili na řetězu), pravděpodobně z důvodu vyšší náročnosti na prostor, což ve Finsku není problém. Psi jsou přivázáni na zhruba 5 m řetězech opatřených speciálními obrtlíky proti zamotání u jednoduchých dřevěných bud s plochou střechou. Na kolik je tento způsob ubytování psů diskutabilní, v zemi původu mushingu – Aljašce, je naprosto převládající a osvědčený. Pes má k dispozici relativně velké teritorium, které si brzy osvojí, přitom vymezeným prostorem má své soukromí. Libovolně může užívat (a užívá) výhledu ze střechy své boudy, jejího stínu či úkrytu před deštěm a sluncem. Štěňata a kojící feny jsou na volno a při neomezeném pohybu mezi uvázanými psy perfektně socializují.

V českých podmínkách ale převládá ubytování v kotcích. Někteří musheři mají kotce pro jednotlivé psy, jiní preferují ustájení po různě velkých skupinách. Vybaveny jsou opět jednoduchými dřevěnými boudami, v případě seveřanů postačí pouze palandy na lehnutí se závětřím. Krátkosrstí psi, jako jsou někteří alaskáni či evropští saňoví psi samozřejmě vyžadují boudy zateplené, případně zděné chovatelské zařízení. Jinak se ke stavbě kotců užívá celá řada materiálů, počínaje dřevem, kari sítěmi či dalšími hutními polotovary. Podlaha může být hliněná, dlážděná či dřevěná. Vše děláme samozřejmě bytelně a důkladně, neboť máme na paměti silné lovecké pudy většiny našich miláčků.

Čím menší máme zahradu jako výběh pro naši smečku, tím častěji bychom se s nimi měli věnovat tréninku a procházkám. Podstatně jednodušší mají situaci majitelé jednoho či dvou tahounů. Ty můžeme ubytovat přímo s námi v domě. Osvojí si tak lepší kontakt s lidmi, což výrazně vyžadují především evropští saňoví psi. Pozor však na přílišné zhýčkání u kamen, abychom potom neměli problémy s aklimatizací na závodech.

Příští díl bude věnován mushingu na sprintových tratích.