Cizí těleso v tlamě

Opakovaně jsem ošetřovala psy, kteří měli část drůbeží kosti nebo klacík zapíchnutý v tlamě do dásně, napříč mezi stoličkami. Cizí těleso jsem bez problémů odstranila, pokud byl pes ovladatelný. V některých případech byla dáseň zanícená až ke kořenu zubů. Osvědčilo se mi Ledum na bodné rány nebo Mercirius na hnisavé, páchnoucí záněty.

Při použití Silicei proti chronickému hnisání a na ochranu zubů hrozí nebezpečí, že organismus „pochopí“ napadený zub jako cizí těleso a odstraní ho = zub vypadne. Podání tohoto léku je třeba zvážit. Na ochranu skloviny je vhodná Calcarea fluorica.

Pokud cizí těleso uvízne v krku, je nutné poskytnout psovi první pomoc. Nejčastěji jde o kost, část žvýkacího ucha nebo vepřové nožky. Nažvýkaná kost nebo kůže zvlhnou a snadno přilnou na sliznici. Pokud není těleso snadno uchopitelné prsty, neztrácejte čas marným vytahováním z tlamy. Zasuňte předmět do žaludku – nebojte se vložit prsty a např. i část ruky až do jícnu. Můžete tím psovi zachránit život.

Pokud jde o stravitelné těleso, doporučuji krmit slizovými látkami – namočené lněné semínko, rozvařené vločky nebo těstoviny v nadbytku vody, až vytvoří šlem. Ideální je kysané zelí. Na celý kilogram 4 lžíce oleje, 4 lžíce lněného semínka. Chráníte tím žaludeční sliznici, obalíte těleso slizem, malé kousky obalené zelím se většinou výborně vyloučí stolicí, méně často vyzvrátí.

Rakytníkový olej chrání sliznice před poškozením a regeneruje buňky, takže je vhodný na odřený jícen a zatížený žaludek. Navíc obsahuje vitamíny, působí i proti nádorům, podporuje růst srsti, rozpouští hleny (při zánětu dýchacích nebo trávicích cest se tvoří velmi hustý hlen, který ulpívá na sliznici a dráždí ji).

Pokud jde o nestravitelné těleso, je nutné další vyšetření RTG nebo ultrazvukem. O operaci rozhodne specialista.

Například naše malá fenka Véra žrala vepřová žebra. Já jsem uklízela na verandě asi 10 m od ní. Uslyšela jsem zoufalé zavytí, jakoby volání o pomoc. Zbystřila jsem. Ozvalo se ještě jednou a já cítila hrůzu. Utíkala jsem do kuchyně a našla ji klinicky mrtvou. I přes proud slz jsem jí rychle strčila ruku snad až do žaludku, začala jsem ji masírovat a dávala umělé dýchání. Probrala se. Já jsem ještě dlouho plakala s Vérou v náručí. Celý další život přesto dostávala kosti, protože je měla velmi ráda a už nikdy se jí nic nestalo. Další příklad, Bios dostal vepřovou nožku. Majitel pro mě doběhl celý uplakaný. Bios byl již „mrtvý“, část nožky byla hmatná v jícnu, stlačila průdušnici, byl celý modrofialový, jak se dusil. V jeho případě stačilo zatlačit nožku do žaludku místo marného vytahování. Přesto dávám mým psům vepřové nožky.

Některé zkušenosti v životě jsou velmi bolestné. Člověk by neměl zanevřít na příčiny situací, protože i stále opakující se příčiny vyvolávají nekonečné množství různých následků. Těch radostných je ale mnohem více.