Ptactvo Austrálie a Nového Zélandu v roce 2003

Po opuštění letištní budovy mě na parkovišti čekalo první překvapení. Nejen na větvích stromů a keřů, ale také na zemi krmili svá mláďata vrabci domácí (Passer domesticus), zde nazývaní House Sparrow. Nejen oni, ale také další, níže uvedení ptáci, byli do Austrálie dovezeni již v roce 1860. V každém parku nalezneme několik párů kosů černých (Turdus merula) – Black Bird.

Stejně početní jsou drozdi zpěvní (Turdus philomelos / Song Thrush). Totéž lze říci o špačcích obecných (Sturnus vulgaris / Starling). Méně hojní, avšak k vidění, jsou ještě stehlíci obecní (Carduelis carduelis / Goldfinch), zvonci zelení (Carduelis chloris / Green Finch), skřivani polní (Alauda arvensis / Sky Lark), strnadi obecní (Emberiza citrinella / Yellow Hammer), čečetky zimní (Carduelis flammea / Redpool), pěnkavy obecné (Fringilla coelebs / Chaf Finch), pěvušky modré (Prunella modularis / Hedge Sparrow), z krkavcovitých pak havran polní (Corvus frugilegus / Rook) a sojka obecná (Garrulus glandarius / Jay). Skutečnou ozdobou jsou dudek chocholatý (Upupa epops / Hoopoe), mandelík hajní (Coracius garrulus / European Roller), žluva hajní (Oriolus oriolus / Golden Oriole) a brkoslav severní (Bombycilla garrulus / Waxwing).

V roce 1870 byla z Indie dovezena majna hnědá (Acridotheres tristis – Common Myna), která je velmi početná nejen v parcích, ale také u rodinných domů a na veřejných budovách. Ve stejném roce byl z Velké Británie dovezen strnad cvrčivý (Emberiza cirlus / Cirl Bunting). Od roku 1906 zde žije také sýček obecný (Asthene noctua / Little Owl). První, skutečně australské ptáky, jsem viděl při vjezdu do města Melbourne.
Stožáry veřejného osvětlení byly v horní části doslova obsypány rodičovskými páry se 3–4 výletky, kde juvenilní ptáci se hlasitě dožadovali nakrmení.
Všichni znají Kakadu růžového (Eolophus roseicapillus) pod jménem Galah. Nejen v jižní, ale také východní Austrálii se přemnožil a v době dozrávání zemědělských plodin, především kukuřice, napáchá velké škody. Z tohoto důvodu je farmáři střílejí na počkání. Ačkoliv je o ně v zahraničí velký zájem, vydala vláda zákaz vývozu všech ptáků.

Na okraji městského parku je umístěn památník padlých ve válkách 20. století.
Zde jsem uviděl další australský druh, tj. Magpie Lark (Grallina cyanoleuca), který je u nás téměř neznámý, má délku 260–300 mm a český název je (asi) popeláček drozdí. Tento pták je hojný také ve státech Nový Jižní Wales a Queensland. V podvečer jsem se přesunul na Philip Island, vzdálený 135 km od Melbourne, kde až za tmy z moře vystupují a v zástupech jako vojáci pochodují tučňáci nejmenší (Eudyptuca minor / Little Penguina). Pochodují ke stráním s křovinami, kde zalézají do děr podobným liščím norám. Mají hmotnost 1000 gramů a výšku 300 mm. Někteří tučňáci sedí na jednom vejci s bílou skořápkou v umělých hnízdech, která se nacházejí ve zděné budově.

Velmi často se v blízkosti lidských sídel vyskytují flétnáci australští (Gymnorhina tibicen), zde nazývaní Australian Magpie nebo také Black – Backed – Magpie, mající délku 370–440 mm.
Ještě před odjezdem z Melbourne jsem navštívil špičkové chovatele australských ptáků, kteří mají ve svých klecích a voliérách nejen jedince původního zbarvení, ale především barevné mutace. Z Prahy jsem přivezl na ukázku několik časopisů z let 2002/2003, ve kterých byly uveřejněny moje odborné články o australském ptactvu, včetně barevných fotografií. Australští ornitologové tím byli velmi potěšeni a darovali mi nejnovější odborné knihy, včetně podpisu jejich autorů.

Řeka Murray tvoří hranici mezi státy Victoria a Nový Jižní Wales. Po přejezdu této hranice jsem přijel do města Albury. V jeho blízkosti je napajedlo pro dobytek, přibližně rozměrů 50×55 m a v každém rohu stojí vysoký strom. Ukryl jsem se v blízké houštině a za chvíli přiletěla z koruny stromu Rosela slámožlutá (Platycercus flaveolus / Murray Smoker / Yellow Rosella). Jakmile se napila, vrátila se zpět na strom. Když nehrozilo žádné nebezpečí, slétl další pták a již napojená rosela hlídkovala. Potom oba ptáci velkou rychlostí odletěli.
Při společné procházce s tamními ornitology jsme v řídkém lesíku na okraji města spatřili holoubky chocholaté (Ocyphaps lophotes / Crested Pigeon).
Další zastávkou bylo australské hlavní město Canberra, kde se v parku nacházelo početné hejno kakaduů žlutočečelatých (Cacatua galerita / Sulphur – Crested Cockatoo). U jezírka jsem viděl mnoho kachen kaštanových (Anas castanea / Chestnut Teal) a labutí černých (Cygnus atratus / Black Swan).
Další zastávkou bylo největší australské město Sydney (3,5 mil. obyvatel). Na jeho okraji se nachází Featherdale Wildlife Park, kde je soustředěna kompletní fauna Austrálie.

Při podrobném studiu latinských názvů zjistíte, že především čeští chovatelé používají jiné rodové názvy, než odborníci v Austrálii (viz astrild bělolící – u nás rod Stizoptera, ve své domovině rod Taeniopygia, stejně jako zebřička pestrá). V tomto parku na sebe upoutává velkou pozornost lelkoun soví (Podargus strigoides / Tawny Frogmouth).

U přístaviště lodí se volně procházejí ibisové posvátní (Threskiornis aethipicus / Sacred Ibis). Na plošině nad městem turisté fotografují velký mostní oblouk u přístavu. Pod touto plošinou se rozkládá vilová čtvrť, kde jsou chodníky lemovány alejemi listnatých stromů s nádhernými korunami. U jednoho stromu jsem vyrušil rodičovský pár loriů mnohobarvých (Trichoglossus haematodus / Rainbow Lorikeet) se třemi výletky.
Následující den jsem odletěl ze Sydney a za 2 hod. 55 min. jsem přistál v hlavním městě Nového Zélandu Wellingtonu. Situace s evropskými ptáky se opakovala i zde. Navíc sem byly v roce 1856 dovezeny a introdukovány z Austrálie labutě černé a kruhoočka stříbrná (Zosterops lateralis / Grey Breasted Silvereye).
Nový Zéland má ve státním znaku nelétavého ptáka kiwi, který je považován za velkou vzácnost a je aktivní za soumraku a večer. Na Novém Zélandu často mají lidská sídla a ptáci pojmenovaní dvojjazyčně, tj. anglicky a maorsky. Mezi českými chovateli je velice rozšířený druh papouška, který má maorské jméno Kakariki (rod Cyanoramphus). U nás jsou chováni červenočelí (novaezelandiae / Red – Crowned Parakeet) a žlutočelí (auriceps / Yellow – Crowned Parakeet).
Poměrně vzácný je Kakariki jednobarvý (unicolor / Antipodes Island Parakeet), žijící na ostrovech Antipodes a Tussock, mající délku 290–320 mm a hmotnost 130 gramů. Hnízdí od října do března.
Mezi tamními chovateli je vysoce ceněný kakariki alpský (malherbi / Orange – Crowned Parakeet), který obývá Jižní ostrov Nového Zélandu. Měří pouhých 200 mm a dříve byl některými ornitology považován za míšence mezi rudočelým a žlutočelým.
Na Severním ostrově spatříme v početných hejnech poláka novozélandského (Aythya novaeseelandiae / New Zealand Black Scaup / Papango). V blízkosti vodních ploch ve vnitrozemí se setkáme se slípkou modrou (Porphyrio porphyrio / Pukeko), mající černý vrch těla a délku 440–480 mm.
Naopak velmi ohroženým druhem a jen vzácně k zastižení je slípka zelenohřbetá (Porphyrio mantelli / Takahe), nyní žijící v blízkosti jezera Te Anau a mající délku 630 mm.
Na Novém Zélandu se setkáme se dvěma zástupci papoušků rodu Nestor. Na obou hlavních ostrovech žije kaka (meridionalis), který má velice chutné maso a domorodí Maorové si z červeného peří kaků vyrábějí pláště.
Pouze na jižním ostrově žije kea (notabilis) / New Zealands Alpine Kea, kterého farmáři obviňují z toho, že napadá jejich ovce.
Zcela jednoznačně je mezi papoušky největší vzácností kakapo soví (Strigops habroptilus). Velmi málo létá, přes den se skrývá v norách nebo dutinách mezi silnými kořeny stromů a za soumraku se vydává za potravou. Maorové jej pro velmi chutné maso pronásledují. Samice sedící na vejcích se snadno stane kořistí toulavých psů nebo koček.
Ornitologové a ochránci přírody se dohodli s vládou ve Wellingtonu a dva malé ostrovy zbavili všech zavlečených zvířat z Evropy, tj. koček, lasiček, lišek, psů apod. Teprve potom sem přemístili papoušky kakapo soví, kterým se zde dobře daří a již odchovali řadu potomků. Všichni věří, že tento ptačí druh se podaří zachránit.
Před Vánocemi jsem odletěl z Aucklandu a za 24 hodin a 10 minut jsem přistál v Ruzyni. Z přírody na opačném konci světa jsem si odnesl nezapomenutelné zážitky, od tamních chovatelů barevné fotografie nových barevných mutací ptáků, včetně jejich podrobně rozepsané dědičnosti.