Zvěrolékařský průvodce exotickým chovem, pokračování z Fauny č. 11.
Rybníčky pro vodní ptáky by měly být průtočné. Není-li možné tento předpoklad splnit, vodu alespoň času od času rozčeříme nebo dopustíme novou. V bahně na dně stojatých vod se mohou pomnožit bakterie žijící v prostředí s malým obsahem kyslíku a produkující velice prudký jed (botulinotoxin). Kachny po napití takové vody za nervových příznaků uhynou.
Při zkrmování bylinných porostů býložravým savcům si raději louku napřed prohlédneme, což platí i o travnatých výbězích. Není pravda, že se zvířata instinktivně vyhnou jedovatým rostlinám. Dokonce se může jednat o tvory, kteří normálně rostlinnou potravu nejedí. Z jedné ZOO je známa otrava vlků, kteří okousali větve rododendronů. Stejná kritéria platí i pro získávání větví ze stromů a keřů na okus.
Potřebujeme-li zlepšit fyzickou kondici býložravce, nelze to udělat zvýšenými dávkami jadrného krmiva. Vláknina a jádro musí být vždy v rovnováze a přestane-li zvíře vyžírat seno nebo zelené krmivo, přídavkem jádra mu můžeme vážně ublížit. Kondici všežravce nejsnáze vylepšíme moučnatou a sladkou potravou. Šelmy v zajetí bývají z nedostatku pohybu spíše obézní. Neváháme do jídelníčku zařadit dietu. Vždyť ani v přírodě zvíře nemá potravu stále. Podle terénních výzkumů sibiřský tygr ujde denně mezi 20 až 40 kilometry a dosyta se nažere každý šestý den.
Jen někteří primáti jsou naprostí vegetariáni. Většina z nich potřebuje živočišnou bílkovinu, kterou jim dodáme ve formě vařeného libového masa, vajec, sýra nebo tvarohu. Drápkaté opičky se neobejdou bez krmného hmyzu, kterého spotřebují značné množství. Listožravým opicím (hulmanům, guerezám) raději podáváme pouze listy místo celých větviček. Kůra, kterou z nich oloupají, může udělat v jejich zažívadlech pevné smotky (fytobezoáry). Tyto opice také nemají dostávat citrusové plody. Někteří primáti jsou v zajetí otylí, což obvykle pramení z příliš energeticky bohaté stravy. Mírná dieta jim čas od času prospěje.
Hmyzožravci se nemusí krmit pouze hmyzem, ale masitá potrava je nutně základem krmné dávky. Jako přílohu mohou dostávat pečivo, vařené těstoviny nebo rýži. Ježci rozhodně nežerou jablka ani je nenosí napíchaná na bodlinách. Mléko neškodí, pokud je zaručeně čerstvé a nezůstane v misce příliš dlouho. Nakyslé skutečně vyvolá akutní zažívací obtíže. Drobní hmyzožravci mají rychlý metabolismus a vyžadují přísun potravy v krátkých intervalech.
Kaloně krmíme sladkým ovocem včetně kompotovaného. Předkládáme jim ho na plošince, umístěné v dosahu zavěšených zvířat.
Šelmičky vybavené silným chrupem by neměly dostávat dlouhé kosti králíků a dospělých ptáků. Jejich drtí se jim snadno ucpou zaživadla, stejně jako rozkousanými peckami z kompotu. Velké šelmy zase rozkoušou ploché zvířecí kosti (např. lebeční klenbu) a úlomky jim mohou uvíznout v krku nebo mezi zuby.
U ortodoxních masožravců si musíme uvědomit, že v přírodě žerou i celá těla drobných zvířat včetně obsahu zaživadel. Mají tedy stálý přísun látek, který jim musíme v zajetí vitaminovými a minerálními přídavky nahradit. Kočky občas žerou i trávu. Kdysi se nám v zoologické zahradě roznemohl tygr. Choval se celkem normálně, ale nejedl až do doby, kdy se dostal k písku. Sežral ho plnou bedničku a rázem se uzdravil.
Náležitou pozornost věnujeme skladování krmiv. Kromě ztrát znehodnocením při nedbalém uložení se vyvarujeme přítomnosti divokých hlodavců. Jejich exkrementy mohou obsahovat zárodky nebezpečných nemocí (leptospiroza, pseudotuberkulóza a další).
I mezi savci se najdou potravní specialisté, v zajetí chovatelní jen velmi obtížně (koala) nebo vůbec neudržitelní (lenochod tříprstý). Jiní se nechají s větším či menším přemlouváním převést na náhradní stravu (mravenečník na masité kaše).
•pokračování ve Fauně č. 13
(Výňatek z knihy Naučte se o nás starat,
připravované k vydání v nakladatelství DONA.)