Orlovky (OL, zOL)

Vznik ani původ tohoto plemene hrabavé drůbeže není přesně znám a kolují o něm různé dohady. Pravděpodobně pochází z Ruska, z orlovské oblasti, kde vzniklo křížením domácí slepice trojbarevné kresby s kohouty malajek, kteří byli chováni na panských sídlech jako zvláštnost či určitý módní doplněk. Podle jiné teorie dovezl orlovky známý chovatel koní kníže Orlov z Asie.
Líbivý vzhled a na tehdejší dobu velmi dobrá užitkovost přispěly k tomu, že v druhé polovině minulého století se rozšířily i do Evropy. K nám se dostaly v roce 1908, kdy byly nabízeny inzerátem v časopise Svět zvířat. Chovány byly ojediněle a to především v rázu trojbarevném a krátkou dobu i bílém.

Orlovky jsou přechodem mezi plemeny bojovými a středně těžkými. A právě příslušnost k plemenům bojovým je patrná ze vzhledu kohouta, především z mohutnosti těla a postoje. Přesto jde o drůbež velmi přítulnou a klidnou. Chováme-li je s jinými plemeny drůbeže, bývají poměrně málo průbojné. Vyznačují se otužilostí a snášenlivostí, mají-li možnost, najdou si velkou část potravy ve výbězích. Nevadí jim ani sníh a déšť, netrpí tak na omrznutí hřebene, což je dáno i jeho typem. Jsou to zimní nosnice, v letním období snáška mírně klesá, především v horkých dnech. Máme-li možnost, dopřejeme jim velký travnatý a nepodmáčený výběh s možností uchýlit se do stínu v letním období.
Chovají se ve velké i zdrobnělé formě a především ve zbarvení: trojbarevném, kde základní barva kohouta je leskle tmavohnědá, krční a sedlový závěs, stejně jako kryt křídel a záda jsou světlejší. Na hrotu každého péra je černá skvrna a v ní bílá tečka. Vous je bělavý, jednotlivá hnědá nebo bílá pírka jsou povolena, v krytu křídel musí převládat základní barva, přesto se bílé letky částečně tolerují. Hruď a holeně jsou černé, proložené bílými péry. Slepička je v základní barvě červenohnědá, v odstínu čerstvě vyloupaného zralého kaštanu. Dále je to zbarvení hnědé (mahagonové), zde je základní barva tmavě hnědá se silným leskem. U kohoutů dáváme přednost těm, kteří mají černý vous, hrdlo a letky, tam je vnější prapor letek hnědý, vnitřní černý. Slepička se shoduje s kohoutem, jen v krycím peří se připouští jemné stříkání a světlejší ostny, naopak světlé lemování je vadou. U bílých orlovek je peří lesklé, mívá často slabý žlutavý nádech, upřednostňujeme zvířata s čistě bílou barvou podsady i krycího peří. U barevného rázu krahujcovitého je základní barva černá s lomeným modrošedým žíháním. Černé mají výrazný zelený lesk a byly vystavené v Lipsku v roce 1981. V německém odborném časopise je zmínka o pokusných chovech barvy modré a koroptví a pravidelně jsou na výstavách v Německu k vidění orlovky černobílé.

KOHOUT: širokého postoje, typickým pro bojová plemena. Trup má středně dlouhý a značně vzpřímený s delším krkem. Hlava je středně velká, mírně klenutá a v přední části hodně široká. Lícní vous kryje červeně zbarvené ušnice a zakrnělé laloky, které by neměly být vůbec vidět, překrývá je i bradová část vousu, který je bohatě opeřen, mohutný a mírně protáhlý. Hřeben je nízký, nečleněný, 1 až 2 cm vysoký, částečně porostlý drobnými štětičkovitými peříčky. Oko je velké, divokého vzhledu. Perlové zbarvení je předností, může však být i oranžově červené. Obočnice je silnější. Krční a sedlový závěs bohatý, nepříliš dlouhý. Běháky středně dlouhé, žluté a hladké, široce postavené se čtyřmi prsty. Záda středně dlouhá, široká a plochá. Křídla jsou dlouhá, přiléhavá a v ramenech mírně odstávající. Ocas je střechovitý, plný, se středně dlouhými, úzkými srpy, výše nasazený – vzpřímený.
SLEPICE: se podobá v hlavních rysech kohoutovi. Trup je však vodorovnější, břicho plnější. Hřeben je menší, z větší části porostlý štětičkovými pírky. Krční závěs lehce odstává. Působí jemným a líbivým dojmem.

Velká forma (OL):
Hmotnost kohouta: 3,00–3,60 kg
Hmotnost slepice: 2,00–2,60 kg
Průměrná hmotnost vejce: 56 g
Průměrná snůška: 130–160 vajec
(170–190 ks Maňáková)
(180–190 ks Kocourek)
Barva skořápky: bílá až nahnědlá
Velikost kroužku:
kohout: III. dle staršího vzorníku,
22. dle současného,
slepice: IV. dle staršího vzorníku,
20. dle současného.

Kuřata se líhnou dobře v umělé líhni i pod kvočnou. Jejich barva je však velice rozdílná, od téměř žluté přes žlutohnědě skvrnitou a koroptví zbarvení, až po čokoládově hnědá kuřata s bílým břichem, křídly a hrdlem. Nedoporučujeme odchovávat malé orlovky společně s jinými plemeny drůbeže. Kuřátka jsou otužilá, dobře, ale pomaleji obrůstají. Zajímavostí u rázu trojbarevného je, že než dospějí, změní dvakrát až třikrát barvu. Kuřátka jsou čilá a shánlivá, což přetrvává až do dospělosti a plně se vyrovnávají např. vlaškám.
Orlovky v našich chovech nedosahují většinou předepsanou horní hranici hmotnosti, kohoutům schází vzpřímený postoj a bojový vzhled. Barva u orlovek trojbarevných, až na výjimky, je příliš světlá, mnohé slepičky jsou v druhém roce věku téměř bílé. Příčin je několik, především nutnost příbuzenské plemenitby, která v tomto případě ovlivňuje celý odchov kuřat. Paní Maňáková uvádí, že při použití příbuzenské plemenitby měla v pěti dnech stáří kuřat 20 % úhyn.
V roce 1983 byl chov tohoto plemene obohacen o kvalitní import 1,1 z chovu W. LATTORFFA z bývalé NDR. O velmi malém rozšíření v České republice svědčí i ojedinělá nebo vůbec žádná účast na výstavách.

1976 – 1 kmen velkých bílých + 2 kmeny zakrslých tříbarvých
1978 – 2 kmeny zakrslých trojbarevných
1980 – nebyly vůbec
1982 – 2 kmeny velkých trojbarevných a 2 kmeny zakrslých trojbarevné

Jedná se o výstavy v Brně a tam byly v roce 1976 doslova raritou bílé orlovky, které se staly středem zájmu návštěvníků i samotných chovatelů. Velmi kvalitní zdrobnělé orlovky trojbarevné v té době choval a úspěšně rozšiřoval kroužek mladých chovatelů v Brně.
Zcela jiná byla a je situace v Německu. (Dříve NDR a NSR). Tam byly orlovky a to jak velké, tak zdrobnělé k vidění skoro na každé větší výstavě. Pravidelně byly vystavované na známé chovatelské přehlídce Lipsia-Schlau. Na výstavě v Hannoveru v roce 1990 bylo vystaveno např. 27 ks velkých orlovek (tříbarevné, mahagonové, bílé) a 31 ks zdrobnělých orlovek v barvě černé, mahagonové a černobílé, ve Frankfurtu v roce 1992 to bylo 26 velkých a 34 zdrobnělých ve výše jmenovaných barvách.
Na speciálních výstavách např. GZV Hüttenberg 1992 se chovatelé pochlubili dokonce 359 orlovkami velkými a zdrobnělými v barevných rázech: tříbarevném, mahagonovém, černém, bílém, černobílém a krahujčím a v roce 1991 na KIZV Feilitzsch to bylo dokonce 394 jedinců tohoto plemene. Z tohoto krátkého porovnání je jednoznačné, v jaké oblibě je toto plemeno u našich sousedů. K významným chovatelům patří např. Röder, Wollenin, Montag, Burg, Lorenz, Oesterschink, Schilinski aj.
Vady: úzká prsa, záda nebo tělo, příliš vysoký postoj, chybějící vous, hráškový nebo růžicový hřeben, dlouhý a rovný zobák, horní a spodní část zobáku na sebe nedosedají, kapří hřbet, u trojbarevných tmavý vous, přednost dáváme převládajícímu bílému peří. U černého barevného rázu tolerujeme u mladých zvířat šedavý nádech běháků a tmavé proužky na zobáku.
Nesmíme však zapomenout na to, že co bylo napsáno o velkých orlovkách, platí i pro jejich zdrobnělou formu, která byla vyšlechtěná v Německu. Užitkovost se neliší od ostatních zakrslých plemen. Hmotnost vajec je 35 g. Jsou více prošlechtěny, lepšího exteriéru než velké. Je zde patrný i dobrý vliv importovaných zvířat a specializace chovatelů na toto plemeno.

Zdrobnělá forma (zOL):
Hmotnost kohouta: 1,1 kg
Hmotnost slepičky: 0,9 kg
Průměrná hmotnost vejce: 35 g
Průměrná snůška: 120 vajec
Barva skořápky: slabě nahnědlá
Velikost kroužku:
kohout: VII. dle staršího vzorníku,
dle současného je to 15.
slepice: VIII. dle staršího vzorníku,
dle současného je to 13.

Projevuje se částečná kvokavost. Slepičky jsou velice dobré matky a v nebezpečí srdnatě brání své potomstvo. V době, kdy jsme měli pouze plemenný chov zdrobnělých hempšírek, jsme k líhnutí používali kvočny zdrobnělých orlovek a to s vynikajícími výsledky.
Rádi bychom vzpomenuli na člověka, který orlovkám věnoval celý život a mnoho let měl uznaný plemenný chov na zOL trojbarevné, na pana Václava Šulce ze Šluknova. Mezi jeho oblíbená plemena patřily ještě zakrslé kočinky žluté a vlašky koroptví. Kvalitou patřila k nejlepším a pravidelně se s nimi zúčastňoval všech typů výstav. Vybavila se nám celkem kuriózní situace, kdy tento pán se 7 křížky na bedrech, jel na dámském kole, v březnu a zcela sám do města na pravidelný nákup. Pří této příležitosti to „vzal” přes bývalou Německou demokratickou republiku a navzdory všem trampotám a nepředstavitelným problémům dovezl na nosiči kola, v papírové krabici, kohoutka zdrobnělé orlovky trojbarevné. Jeho první cesta ze „zahraničí” vedla k nám, aby se pochlubil a při návratu domů mu radost nezkazila ani jeho manželka, když se zeptala, kde má nákup. A tak musel s pravdou ven, protože při cestě za kohoutkem zapomněl nákup i s taškou v NDR.

Přesto, že se již bezmála dvacet let věnujeme pouze zNH, rozhodli jsme se založit chov zOL. Začali jsme shánět chovný materiál pro sestavení kmenů a chtěli bychom získat případné potomky jedinců z bývalého chovu pana Šulce. Zatím se nám to moc nedaří, ale nic není hned. Proto bychom rádi využili této možnosti a obrátili se na majitele zdrobnělých orlovek, aby se nám ozvali a současně prosíme chovatele, kteří mají ve svých chovech „krev” z chovu pana Václava Šulce, aby nás laskavě kontaktovali, za což předem moc děkujeme a těšíme se na další spolupráci.