Úprava drápů

Počet, délka a stav drápů mají větší význam, než se mnozí majitelé domnívají. Po narození je třeba zkontrolovat počet prstů na zadních tlapkách. U některých plemen, např. Beauceron nebo Briard je plemenným znakem výskyt „paspárků“ (vlčích drápů, pátých a šestých prstů). Tyto prsty ale představují pro psa větší nebezpečí zranění a u dalších ras jsou naopak exteriérovým nedostatkem. Pokud se nejedná o typický plemenný znak, je nejvhodnější je odstranit chirurgicky několik dnů po narození štěněte a sešít kůži jedním, max. 2 stehy. Pevná část drápu je ještě tvořena chrupavkou a lékař prst snadno odstraní nůžkami. Po týdnu se chrupavčitá tkáň zpevňuje a postupně osifikuje, takže odstranění prstů s drápem je v pozdějším období možné klasickým chirurgickým zákrokem v celkové anestézii. S věkem se zvětšuje prokrvení prstu a zákrok může být zkomplikován i rozsáhlejším cévním zásobením.

U hladkosrstých psů hrozí možnost zachycení se drápem za větve, koberec a jeho utržení, u chlupatých prsty překáží v česání i v úpravě a jsou opět objektem zranění.
Štěňata kojenci mají nejprve drápy měkké, ale dlouhé, ve 3 týdnech stáří jsou již drápy z pevné rohoviny a fena má rozdrápanou mléčnou žlázu. Je tedy třeba zastřihnout „háčky“ na drápech. Většinou jsou konce drápků u štěňat bílé, zahnuté jako zobák papouška. Není čeho se bát. Zastřižení háčku zvládnete nůžkami z manikúry. Drápky je třeba zastřihávat podle potřeby, např. i každý týden. Háčkem na drápku se pes může zachytit za koberec nebo za deku, na kterých spí, drápek se může naštípnout nebo dokonce vytrhnout a to třeba i s lůžkem. Poškození lůžka je velmi bolestivé.
Po 5. týdnu stáří psa už je nutné použít speciální kleštičky na drápy. Nůžky a kleštičky na nehty lidí nejsou nejvhodnější. Mají jiný sklon řezných ploch a psí dráp se v nich kroutí a zpravidla nejde rychle zkrátit. Zákrok je pak bolestivý a pes má celoživotní strach z úpravy drápů. Odstranění kleštěmi na nehty bolí vždy, neboť dráp nezůstává ve fyziologickém postavení.

Do 4 měsíců stáří drápy rostou velmi rychle, pes je lehký, neabsolvuje dlouhé procházky, takže drápy přerůstají a je nutné je po 2–4 týdnech opět zkrátit.
U dospělého psa je nutné se zaměřit na pátý prst na přední noze. Ten je třeba nejméně 2× ročně zastřihnout, neboť se nemůže obrušovat pohybem. Neupravuje-li se, často proroste kůži skrz na skrz, způsobí zánět, a teprve když oteče celé záprstí, zjistí majitel, že zanedbal úpravu drápků. Ostatní drápy se zkracují naprosto individuálně 4× ročně nebo 1× za život. Záleží na podloží, po jakém se pes pohybuje, na výživě, na genetické dispozici.
Na konci drápku je zasychající rohovina, její ustřihnutí pes necítí, pokud se použijí veterinární nůžky nebo kleště k tomu přímo určené. Blíže k tělu končí cévy. Zejména u tmavých drápů se může stát, že stříhnete do cévy. Krvácení se během 2 minut zastaví a není to pro psa bolestivé. Blíže ke špičce drápku mají zakončení jezevčíci a bulteriéři, dříve i pudlové, ale v posledních 5 letech sleduji, že se prokrvení drápků u pudlů normalizovalo. Jezevčíkovi a bulíkovi krvácejí drápy mnohem snáze, než-li jiným rasám. Nervové zakončení je ještě blíže k lůžku a střihnutí k nervům se stane odborníkovi jen omylem nebo při neočekávaném pohybu psa. Tento zákrok je pak velmi bolestivý.
Ze strachu před krvácením zkracují někteří majitelé nebo i kolegové drápy tak málo, že zákrok postrádá efekt. Klient je pak nespokojen, že zaplatil službu, která byla účinná tak na týden. Vše je třeba provádět s citem, ale bez přílišných obav.
Drápy lze však dobrousit i pilníkem na nehty, skleněným pilníkem, pilníkem z dílny, či rašplí. Podle stavu plošek drápu po zastřižení se dá usuzovat na stav celého kožního pokryvu. Rohovina se může drolit, štípat. Veterinář podle druhu poškození rohoviny vám doporučí doplnit stravu o zinek, křemík, síru, měď, biotin. Žvýkací kosti z hovězí kůže obsahují síru, aminokyselinové přípravky, obsahují síru i zinek, měď/křemík je v některých humánních přípravcích. Lze použít i homeopatika.

Nebezpečí plynoucí z přerostlých drápů jsou dvě:
1) Úrazy
a) možnost zatržení nebo vytržení drápu, což je pro psa bolestivé,
b) možnost zranění člověka při hře, mazlení nebo i pouhém vyskočení.
2) Artróza – dlouhé drápy neumožňují fyziologické postavení, zaúhlení tlapy k podložce. Noha je trvale postavena v jiném úhlu, než jak fyziologie vyžaduje, čímž všechny kloubní plochy jsou dlouhodobě vystaveny jiným tlakům, stejně tak vazivový aparát. Psa bolí nohy, může i kulhat, nechce se pohybovat. Na hladké podlaze mu to klouže. Už jsem viděla několik yorků, kteří chodili po drápech jako po beraních rozích, tlapky měly vyvrácené, prsty rozevřené. Představte si, že máte na noze na každém prstě malé brusličky, ale na patě ne.

Já si vždy představuji sebe v situaci psa, co by mi asi chutnalo, jak bych se chtěla pohybovat, kde bych chtěla spát. Já sice nejsem pes, ale je to rozhodně lepší přístup, než se uklidňovat slovy: je to zvíře, je to jen pes. Člověk by měl zažít co nejvíce situací, které sám připravuje psovi. A teprve potom posuzovat, co vydrží pes a co vydržíme my a zvolit střední cestu.