Potíže při chovu užovky Elaphe guttata

Jelikož o úspěšném chovu užovek červených se dá všude sehnat článků a materiálů doslova „co hrdlo ráčí“, pokusím se zde popsat svoje teraristické začátky se zřejmým důrazem na nezdary a patálie, neboť se domnívám, že podobnými úskalími si musel projít když už ne každý chovatel, tak rozhodně velká většina z nás.
Užovka červená bývá téměř vždy a všude uváděna jako had vhodný pro začátečníky a nejinak tomu bylo i u mě. Ono když se to vezme kolem a kolem, tak vzhledem k velikosti v dospělosti, krásnému zbarvení, pořizovací ceně i dostupnosti tohoto druhu v zoo-prodejnách a na různých prodejních výstavách i burzách by k více-méně stejnému závěru došel každý začátečník stejně sám.
O druhu bylo tedy rozhodnuto, ne však i o počtu. Jako typický chovatel-novic jsem se zastával teze, že jeden had by mohl stačit, protože:

• Elaphe guttata – stará samice, která nechtěla tak dlouho žrát.

• se dvěma bude víc práce
• co když s nimi budou problémy (nebudou se mít rádi...)
• když mě to nebude bavit, zbavím se jednoho lépe než dvou
• přeci jen je to nový tvor v bytě, takže radši pomalu a postupně než hrrrr!!!
Na prodejní burze v královéhradeckém Aldisu jsem zakoupil terárium 50×30×30 s vyklápěcím předním sklem uchyceným na magnet. Zkušenější kamarád – terarista mi poradil, jak vybetonovat zadní a boční stěny, připevnit svítidlo a poradil také podklad, který mi zároveň i dodal, což jednoznačně rozhodlo v jeho prospěch (v literatuře i na internetu si každý chválí něco jiného, počínaje novinovým papírem přes piliny až po štěrk). Tudíž jsem vysypal dno mulčovací kůrou, nainstaloval 25 W žárovku a poučen radami zkušenějších jal se měřit teploty všude možně v nádrži. Nakonec se ukázalo, že postačí 15 W žárovka. Do třetiny terária jsem umístil velký čerstvý kus rašeliníku, misku s vodou, pár větví a nemohl se dočkat další burzy, kde jsem se chystal nějakého toho chovance zakoupit.
Hádka jsem si vybral asi 30 cm dlouhého a celý natěšený ho donesl domů. Ten se ihned po vypuštění do nádrže zavrtal do rašeliníku a několik dní neměl tendence přesvědčit mě o své přítomnosti. Musel jsem se přesvědčovat nadzvedáváním rašeliníku sám. Docela mě to zarazilo, protože jsem si přece koupil hada, abych měl na co koukat! A aby nebyl všemu „milému“ konec, ukázalo se, že o předkládaná holata hádek nejeví zájem. Asi po 20-ti dnech začala moje nervozita přesahovat únosnou mez. Had nejevil známky nadcházejícího svleku. Kamarád mi sdělil, že je nutno nakrmit hada uměle (předpokládám, že mi to poctivý prodejce pouze „opomněl“ sdělit). Vzhledem k tělesným proporcím hada se představa umělého krmení zdála dost drastickou metodou, ale nějak se začínat musí. První dvě holata vsunul do hada kamarád, za 10 dní už to bylo jen na mně. Myslím, že každý, kdo poprvé uměle krmil mladého hada, mi dá zapravdu, že se jedná o operaci nelehkou jak fyzicky, tak psychicky.

• Elaphe guttata šedá – „Miami Phase“ – nová dokoupená samice.

Hada – potížistu jsem svěřil do péče kamarádovi, který vzhledem ke svému většímu chovu plazů chová také krmné hlodavce a má lepší přístup k holatům. Krmil hada pravidelně, vydatně, ale ten ne a ne vyrůst a skoro rok po zakoupení vyrostl snad jen o 5 cm. Nakonec – přes veškerou dostupnou péči a snahu s daným stavem něco udělat – došlo k úhynu, čímž se ukončilo trápení jak hada, tak i moje. Nesl jsem to docela těžce, protože první had a hned úhyn – to zanechá několik nezodpovězených otázek. Kdybych si hadů pořídil deset a jeden mi uhynul, je to úmrtnost 10 %, takhle to bylo 100 %. Vzal jsem to jako smůlu a pokusil se akceptovat fakt, že ne všem narozeným tvorům je dopřáno dožít se věku kmetů.
Jelikož patálie s „nežeroucím“ hadem trvaly přes půl roku, rozhodl jsem se souběžně zakoupit hada ještě jednoho, staršího, zaručeně rozkrmeného. Vybral jsem si krásně oranžového samce (barevná varianta „Motley“), asi 45 cm velkého. Ten byl žravý až až. Sice mu nejeli malí potkánci – semišáci, ale myš dokázal zbaštit už středně velkou. Svlékal se pravidelně po necelých 4 týdnech a rostl před očima.

• Elaphe guttata – samec „Motley“.

Logicky přišlo na řadu další nezbytné dilema. Mám jednoho hada, ale dva hadi už zase o tolik více místa nepotřebují a třeba by se mohlo zadařit je rozmnožit. Zakoupil jsem tedy nádrž 70×35×45, připravil ji obdobně jako tu původní malou a začal pokukovat po nějaké samici. Zanedlouho jsem si z Aldisu přinesl jednu starší, která byla údajně po několika úspěšných snůškách. Hadům to pohromadě zřejmě vyhovovalo, spoustu času trávili vzájemně zamotáni do sebe a tak jsem se nemohl dočkat jara. Páření jsem pozoroval několikrát, první už koncem února (hady jsem nezimoval). Po necelých dvou měsících snesla samice 14 malých, žlutých, hrbolatých, jasně neoplozených vajec. Přičítal jsem to věku samce, který měl být teprve dvouletý (v roce 2003).
Další snůšky jsem se dočkal až letos (2004), bohužel bylo vše opět doprovázeno problémy. U hadů jsem pozoroval páření 27. ledna a o dva dny později sežrala moje samice (140 cm) jednu dospělou myš. 52 dní poté nakladla samice 13 vajec, která jsem umístil do inkubátoru s termostatem s hlídanou teplotou 28 °C. Týden po snůšce jsem nalezl další vejce – pouze jedno. O další týden později jsem s podezřením na nějaká další zadržená vejce navštívil veterináře. Samice dostala „kalciovku“ a o 2 dny později se zakalila jako do svleku, což bylo za poslední 4 týdny již potřetí !!! Ke svleku vždy došlo, ale svlek se skládal z mnoha cárů a poměrně dost kůže zůstalo na samici. Hned v pondělí odhalil rentgen u veterináře další 3 zadržená vejce, která byla vymasírována ven. Je s podivem, že dvě z těchto tří vajec byla velká, bílá, prostě ukázková vejce i když 16 dní „přenošená“. Za týden následoval svlek, tentokrát celá kůže v celku. Zajásal jsem, ale vyhráno – jak se vzápětí ukázalo – zdaleka nebylo. Samice nejevila zájem o holata, myšata, potkáňata, křečky, myši ani o potkany „středňáky“ a to ani živé, ani mrtvé, což všechno je strava, kterou předtím brala poměrně bez problémů. Trochu jsem to nechápal, protože po teráriu lezla docela aktivně. Nevzdával jsem se a statečně zkoušel krmit dál. Po 14-ti týdnech (!!!) jsem se dočkal, samice doslova vystartovala na dospělou myš a v mžiku ji do sebe nasoukala, což bylo ale vše. O další opět nejevila zájem ani ten samý den, ani den a ani dva poté. Dříve se mi několikrát stalo, že sežrala potkana – středňáka, jeden den si „odfoukla“ a když jsem krmil samce, vystartovala na dalšího hlodavce. Když to sečtu, sežrala samice za posledních 16 týdnů jednu myš. Tak trochu nechápu, co se děje, protože ze snůšky byla po 59-ti dnech 3 překrásná mláďata a samice nikterak nepůsobí dojmem jakékoli zdravotní újmy.
Nedalo mi to a sehnal jsem ještě jednu dvouletou samici barevné varianty „Miami phase“ (jasně oranžové pravidelné skvrny na čistě šedém podkladu). Samce a obě samice jsem přendal do nádrže 80×45×55, vybetonované a vyvětvené. Už se těším na příští rok a doufám, že vše konečně dopadne jak by mělo a nevyskytnou se žádné nepříjemné komplikace. Ale kdo ví... Každopádně na http://www.koralovky.kvalitne.cz u toho můžete být se mnou.