(Linnaeus, 1758) Popis: Agama „hardun“ dosahuje maximální délky okolo 35 cm. Plochá trojúhelníkovitá hlava je pokryta asymetricky rozmístěnými mal...
(Linnaeus, 1758)
Popis:
Agama „hardun“ dosahuje maximální délky okolo 35 cm. Plochá trojúhelníkovitá hlava je pokryta asymetricky rozmístěnými malými šupinami a štítky. Zornice jsou kulaté. Na krku a po stranách hlavy se nachází ostré šupiny. Hřbet je pokryt malými a velkými šupinami, na ocase jsou ostré šupiny v segmentech po obvodě, které do sebe zapadají. Ocas nelze snadno ulomit. Šupiny pod bradou jsou kýlnaté, na břiše jsou však již hladké. Hřbet je zbarven hnědočerně s velkými žlutými skvrnami. Břišní partie jsou zbarveny žlutě nebo žlutohnědě. Samci mají navíc krk šedě síťovaný, některé hřbetní šupiny mohou být zbarveny jasně modře.
Prostředí a biologie:
L. stellio často obývá kamenité zídky, skalnaté oblasti a olivové porosty, kde s oblibou šplhá. Živí se převážně hmyzem, občas však pozře i rostlinnou potravu. Typickým projevem je vertikální pokyvování hlavou. Samice klade 8–14 vajec.
Rozšíření:
Je známo od severní Afriky přes jihovýchodní Evropu, Turecko, včetně Kypru až po jihozápadní části Asie až do výšek 1500 m.
Subspecie:
Laudakia stellio brachydactyla (HAAS 1951)
Laudakia stellio cypriaca (DAAN 1967)
Laudakia stellio daani (BEUTLER & FRÖR 1980)
Laudakia stellio picea (PARKER 1935)
Laudakia stellio stellio (LINNAEUS 1758)
Laudakia stellio vulgaris (LATREILLE 1801)
Autor textu: Pavel Šmek
Autor fotografií zdroj: Pavel Šmek