Bude lepší budoucnost pro seveřany?

Nedá mi to, abych jako chovatel severských psů a musher nezareagoval na úvahu Kristýny Doležalové Seveřani z Aljašky a Sibiře v Evropě ano či ne?, z minulého čísla Fauny. Za těch téměř dvacet let, co se tažným psům věnuji, jsem i já mnohokrát zapochyboval o tom, zda bylo správné vzít těmto nádherným zvířatům jejich polární domovinu a aklimatizovat je na naše, ne vždy nejvhodnější klimatické a prostorové podmínky střední Evropy. Zda by nebylo lepší využít pro tažné sporty a další aktivity plemena jiná – zdejší. Mnozí (i když zdaleka ne všichni z těchto důvodů) si na podobnou otázku dali kladnou odpověď a dnes jsou majiteli např. ohařů. Ovšem to problém psů v útulcích stejně neřeší.

Mně však svérázní, pracovití malamuti, gróňáci, Husky, atd. přirostli k srdci a spolu s několika „věrnými“ u seveřanů zůstávám. Snažíme se, aby jejich život ve středu Evropy byl spokojený a zachovával smysl toho, pro co byli stvořeni. Severská plemena zaplatila svou krutou daň za období módy „plyšových medvídků“, stejně tak, jak ji platí i jiná plemena např. kdysi dalmatini. O tom, co jsme kterým plemenům psů vzali, by se asi dalo polemizovat u každého druhého. Seveřani měli tu smůlu, že jsou líbiví, zdravotně i potravně nenároční a s početnými vrhy.

Chci být ale optimistou a věřím, že k tomu důvody jsou. Mám pocit, že ubývá případů, kdy mi někdo vehementně nabízí nevhodně pořízeného severského psa. Také inzerátů je poskrovnu a když se podíváme do výpisů plemenné knihy, vidíme už několik let razantní pokles odchovů. Částečně je to způsobeno určitým „uvědoměním“ chovatelů a zklamáním takzvaných množitelů z klesajícího zájmu. Také chovatelské kluby přitvrdily a podražily v požadavcích nutných k chovu a odchovu štěňat. Každý si to pak dobře rozmyslí, než se do takového dobrodružství pustí. Kapitola sama pro sebe je především problematické produkování bezpapírových štěňat. U rodičů se většinou jedná o jedince, kteří díky různým vadám neprošli chovností a dost často svoji chybu přenáší dál. Touha mít za každou cenu štěňátka se tak brzy změní v obavy, co s početným vrhem.

Jedinou cestou je skutečně neustálá osvěta a plánované odchovy štěňat. Nejlépe takříkajíc na objednávku, kdy máme předem pro alespoň větší část budoucího vrhu zajištěné spolehlivé potenciální majitele. Já i většina musherů již dnes kryjeme pouze tehdy, když potřebujeme doplnit vlastní spřežení mladou krví. Troufám si tedy věřit v lepší budoucnost severských psů, i když to nebude zrovna někde v divočině Kanady, ale u odpovědných majitelů, kteří vědí, co jejich svěřenci potřebují a po čem touží.